Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 108 128 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 113 848,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 041 Kč ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 68,34 % ročně z částky 147 197,93 Kč od [datum] do [datum] ve výši 6 438,72 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 147 197,93 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 529 113 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 221 976 Kč, a to částky 172 207,09 Kč (jistina úvěru ve výši 147 197,93 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 25 009,16 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 172 207,09 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to od [datum] do data vyhotovení žaloby ve výši 45 807,86 Kč, úroků za poskytnutí úvěru z částky 147 197,93 Kč ode dne [datum] do zaplacení v roční úrokové sazbě 68,34 % (od 91. dne prodlení ve výši 12 % ročně), a dále úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 2 564 Kč. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, vyplacený dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 68,34 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 10 468 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci, přičemž součástí splátek byla i úhrada za pojištění. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a dostal se do prodlení; do zesplatnění uhradil celkem pouze čtyři splátky. V důsledku prodlení byl úvěr dne [datum] zesplatněn a celá dosud nesplacená jistina spolu s přirostlými úroky se stala splatnou jako nová jistina. Pro případ prodlení po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný svůj dluh přes výzvy žalobkyně neuhradil.
2. Žalovaný se jednání konaného dne [datum] nezúčastnil, k věci samé se při jednání nevyjádřil. K jednání se bez řádné omluvy nedostavil, proto soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.
3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru včetně dodatku a příloh). Žalovanému se dostalo předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem a souvisejícími dokumenty), přičemž jeho totožnost byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu). Současně byly zjišťovány údaje o jeho osobních a majetkových poměrech (prokázáno základními informacemi o klientovi, výpisy z registrů SOLUS a NRKI a hodnocením klienta). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu (prokázáno dokumentem – podpis na dálku, důkazem o odeslání částky 1 Kč a potvrzovací SMS zprávou). Úvěr byl schválen a žalovanému bylo jeho schválení oznámeno spolu se splátkovým kalendářem (prokázáno oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem). Úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum] na jeho bankovní účet (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaným ve výši 68,34 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách ve výši 10 468 Kč splatných vždy k 14. dni kalendářního měsíce, přičemž součástí splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr (rovněž prokázáno smlouvou o úvěru, přihláškou do pojištění a informačním dokumentem o pojistném produktu).
4. Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Vyzván k úhradě a upozorněn na možnost zesplatnění byl žalovaný výzvami žalobkyně (prokázáno výzvami k zaplacení dlužných splátek a upozorněními na možnost zesplatnění ze dne [datum], [datum] a [datum]). V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru). Žalovanému byla následně zaslána i předžalobní výzva (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] a podacím archem). Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že sjednaná úroková sazba činila 68,34 % ročně. Dle smlouvy bylo ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takovou splátku (prokázáno smlouvou o úvěru). Dále bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitl v prodlení alespoň 15 dnů (prokázáno smlouvou o úvěru). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou zesplatněné pohledávky bylo sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení (prokázáno smlouvou o úvěru).
5. Žalovaná částka se skládá z částky 176 169 Kč, která zahrnuje dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 172 207,09 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 147 197,93 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 25 009,16 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 2 564 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 45 807,86 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 172 207,09 Kč od [datum] do dne vyhotovení žaloby. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 68,34 % ročně z částky 147 197,93 Kč od [datum] do [datum] ve výši 6 438,72 Kč a úrok ve výši 12 % ročně z částky 147 197,93 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 529 113 Kč. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 282 Kč, přičemž žalobkyně požaduje neuhrazené pojištění za dvě splátky, tedy celkem 2 564 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru včetně dodatku a přílohy č. [hodnota], přihláškou žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry a informačním dokumentem o pojistném produktu).
6. Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaný do data zesplatnění uhradil celkem částku 41 872 Kč, a to čtyři splátky po 10 468 Kč (prokázáno kartou klienta). K zaplacení zbývající dlužné částky s příslušenstvím byl žalovaný vyzván před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím archem). Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze SOLUS a NRKI s výsledkem bez negativního záznamu (prokázáno výpisy z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovaným k jeho výdělkovým a osobním poměrům (prokázáno hodnocením klienta a základními informacemi o klientovi). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu).
7. Na základě hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že disponuje pravidelným příjmem a je zaměstnán. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila z výpisů z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]., a to konkrétně dne [datum] byla připsána částka 36 889 Kč, dne [datum] částka 36 935 Kč, dne [datum] částka 36 791 Kč, dne [datum] částka 36 676 Kč (prokázáno potvrzeními o příchozích platbách). Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 10 325 Kč (nájemné, inkaso), ostatní výdaje ve výši 0 Kč, dvě děti v domácnosti (prokázáno hodnocením klienta). Výdaje žalovaného pak žalobkyně ověřovala s využitím průměrných nákladů odpovídajících životnímu minimu ve výši 4 860 Kč, neboť žalovaný neuvedl vyšší výdaje (prokázáno hodnocením klienta).
8. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze SOLUS a NRKI s výsledkem bez negativního záznamu (prokázáno výpisy z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovaným k jeho výdělkovým a osobním poměrům (prokázáno hodnocením klienta a základními informacemi o klientovi). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu).
9. Na základě hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že disponuje pravidelným příjmem a je zaměstnán. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila příchozími platbami z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]., a to konkrétně dne [datum] byla připsána částka 36 889 Kč, dne [datum] částka 36 935 Kč, dne [datum] částka 36 791 Kč, dne [datum] částka 36 676 Kč (prokázáno potvrzeními o příchozích platbách).
10. Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 10 325 Kč, další výdaje představovala vyživovací povinnost ve výši 6 980 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, spoření, další splátky úvěrů, zápůjček apod.) ve výši 0 Kč (prokázáno hodnocením klienta). Výdaje žalovaného pak žalobkyně ověřovala s využitím průměrných nákladů průměrného klienta s odkazem na výdaje uvedené žalovaným, tedy použila částku životního minima ve výši 4 860 Kč, neboť žalovaný neuvedl vyšší výdaje.
11. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný uhradil částku ve výši 41 872 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, další poskytnuté zápůjčky). Tedy žalobkyně zkoumala příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalovanému lze úvěr schválit. Při příjmu cca 36 800 Kč a nezjištěných výdajích. Žalobkyně si nenechala předložit například kompletní výpis z účtu za delší časové období, ze kterého by mohlo být evidentní, s jakým zůstatkem žalovaný na účtu disponuje, případně jak s finančními prostředky nakládá. Žalobkyně tedy vycházela z příjmů žalovaného, které měla zjištěny z předložených podkladů, aniž by dostatečně ověřila jeho skutečné výdaje, do nichž nebyly v plném rozsahu zahrnuty náklady na domácnost, dopravu, osobní potřeby včetně stravy apod. Pokud žalobkyně operovala s částkou životního minima, pak ta je stanovena právními předpisy ke zcela jiným účelům, a nejde o veličinu, která by umožňovala bez dalšího posoudit reálnou finanční situaci žalovaného. Nadto nebyly zjišťovány další náklady na bydlení (energie apod.). Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
12. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit, se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Za shora uvedeného tak soud uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet je absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.).
20. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 150 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh ve výši 150 000 Kč uhradil částku 41 872 Kč, přiznal žalobkyni částku ve výši 108 128 Kč. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, má žalobkyně nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná ohledně nároku na jistinu, a na zákonné úroky z prodlení, ohledně nároku na přiznání kapitalizovaného smluvního úroku, smluvní pokuty, a smluvního úroku běžícího, soud žalobu zamítl. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je tedy ve prospěch žalovaného. Tomu však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.