15 C 99/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu ke službě [Anonymizováno] účet a současně smlouvu o splátkovém limitu, na jejichž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky v rámci tohoto úvěrového rámce, avšak řádně a včas nesplácel, v důsledku čehož vznikla dlužná částka. Pohledávka byla následně postupně postoupena na žalobkyni a tato žalovaného o postoupení informovala a vyzvala jej k úhradě dlužné částky, kterou žalovaný dosud neuhradil.

2. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil a k věci samé se nevyjádřil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu („o.s.ř“).

3. Ze smlouvy ke službě [Anonymizováno] účet ze dne [datum] a smlouvy o splátkovém limitu ze dne [datum] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným byla uzavřena smlouva prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn úvěrový rámec do výše 20 000 Kč. Nedílnou součástí smluv byly všeobecné obchodní podmínky, z nichž vyplynula povinnost žalovaného hradit vyúčtování řádně a včas, alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání, a dále úprava následků prodlení, včetně účtování poplatků a zákonných úroků z prodlení.

4. Z příloh ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], a z vyúčtování za jednotlivá období, konkrétně z vyúčtování č. [hodnota] za období červen 2024, soud zjistil, že žalovanému byly účtovány jednotlivé splátky a platby za zboží a služby (např. splátky u obchodníků FLIXBUS, GOPAY, Albert, Kaufland, aboutyou.cz či Lidl), dále částky za jednotlivé nákupy (např. foodora, DELIKOMAT, České dráhy, idos.cz), poplatek za službu ve výši 99,28 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 259,91 Kč a postupně účtované poplatky z prodlení ve výši 150 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč a 400 Kč, přičemž celková cena činila 5 308,27 Kč (bez poplatků 2 999,08 Kč).

5. Z vyúčtování č. [hodnota] za období červenec 2024 soud zjistil, že žalovanému byly dále účtovány splátky předchozích čerpání (např. Albert, Kaufland, aboutyou.cz, GOPAY, FLIXBUS, Lidl, BARION), poplatek za službu ve výši 99 Kč, smluvní pokuta ve výši 853,95 Kč a poplatky z prodlení ve výši 150 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč a 321 Kč, přičemž celková cena činila 4 025,53 Kč (bez poplatků 2 201,58 Kč).

6. Z vyúčtování č. [hodnota] za období srpen 2024 soud zjistil, že žalovanému byly účtovány splátky jednotlivých závazků (např. Kaufland, Albert, aboutyou.cz, GOPAY, FLIXBUS, Lidl, BARION), a dále zesplatněné částky úvěru ze smlouvy o splátkovém limitu, a to u jednotlivých obchodníků (např. Lidl ve výši 3 224,56 Kč, GOPAY ve výši 1 834,31 Kč a 1 826,81 Kč, FLIXBUS ve výši 1 205,27 Kč, aboutyou.cz ve výši 1 615,63 Kč, Kaufland ve výši 2 587,04 Kč, Albert ve výši 963,71 Kč a BARION ve výši 1 273,11 Kč), dále smluvní pokuta ve výši 5 705,90 Kč a poplatky z prodlení ve výši 150 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč a 1 774 Kč, přičemž celková cena činila 24 761,92 Kč (bez poplatků 16 732,02 Kč).

7. Žalovaný část svých závazků uhradil, když z předloženého potvrzení o platbě ze dne [datum] vyplývá úhrada ve výši 1 468,23 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka přešla na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu).

8. Věřitel před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to zejména na základě údajů poskytnutých žalovaným, dále prostřednictvím dotazů do příslušných registrů a s využitím vlastního interního hodnotícího systému. Z protokolu o výsledku ověřování úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem ve výši 20 000 Kč, přičemž jeho pravidelné výdaje byly zohledněny částečně podle jeho tvrzení a částečně odhadem prostřednictvím interního systému žalobce, který stanovil celkové výdaje částkou 11 683 Kč, přičemž současně byly zjištěny jeho další závazky ve výši 2 000 Kč měsíčně. Věřitel dále provedl lustrace žalovaného v registrech zaměřených na evidenci závazků a platební morálky a neshledal u něj negativní záznamy. Na základě takto získaných údajů věřitel uzavřel, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, přičemž toto posouzení provedl rovněž prostřednictvím interního analytického nástroje umožňujícího vyhodnocení schopnosti splácet při změně vstupních parametrů.

9. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně prostřednictvím jeho systému o zřízení služby [Anonymizováno] účet a o poskytnutí splátkového limitu, přičemž v rámci registračního procesu poskytl své osobní údaje a uzavření smlouvy potvrdil prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Tímto způsobem byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn úvěrový rámec do výše 20 000 Kč. Žalovaný následně v rámci tohoto rámce čerpal peněžní prostředky prostřednictvím jednotlivých plateb a splátkových transakcí, které byly zahrnovány do pravidelných měsíčních vyúčtování. Žalovaný však tyto závazky řádně neplnil, jednotlivá vyúčtování nehradil, byť byl k jejich úhradě vyzýván, avšak do dnešního dne uhradil pouze 1 468,23 Kč.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.21. Ze shora uvedeného však soud uzavřel, že posouzení úvěruschopnosti provedené žalobkyní neodpovídá požadavkům kladeným na věřitele právními předpisy. Věřitel sice vycházel z údajů poskytnutých žalovaným a provedl lustrace v dostupných registrech, avšak neprokázal, že by dostatečně a reálně ověřil skutečnou výši výdajů žalovaného, a to zejména jeho běžné životní náklady a jejich strukturu. Výdaje žalovaného byly zčásti pouze odhadnuty interním systémem věřitele bez opory v konkrétních dokladech, přičemž nebylo doloženo, z jakých podkladů tento odhad vycházel a zda odpovídal skutečné finanční situaci žalovaného. Současně věřitel neprokázal, že by aktivně vyžadoval další relevantní podklady, jako jsou například výpisy z účtů, doklady o pravidelných výdajích či jiné dokumenty umožňující reálné posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr.22. Z toho důvodu byla žalobkyně před jednáním usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vyzvána (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. Žalobkyně však ani po této výzvě neuvedla žádné nové relevantní skutečnosti. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to ani přes výzvu soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. učiněnou při jednání, v rámci které byla vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání způsobu zkoumání úvěruschopnosti, a byla současně poučena o následcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně po tomto poučení uvedl, že žalobkyně postupovala standardně dle svých interních postupů jako licencovaný poskytovatel úvěrů, a žádné další návrhy na doplnění dokazování nepodal.23. Z ustálené soudní praxe se dále podává, že „odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).24. Žalobkyně tak v řízení neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Z předložených listin sice vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů uvedených žalovaným, provedl lustrace v registrech Credit Check a SOLUS, ověřoval, zda žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku a v Centrální evidenci exekucí, a použil vlastní interní analytický nástroj. Současně však žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně skutečně a individuálně ověřil reálnou výši příjmů a zejména výdajů žalovaného, jeho běžné životní náklady, náklady na bydlení, případné další splátkové zatížení či jiné pravidelné výdaje. Žalobkyně nedoložila, že by si věřitel od žalovaného vyžádal konkrétní podklady umožňující posoudit jeho skutečnou finanční situaci, například výpisy z účtu za delší období nebo jiné doklady o jeho příjmech a výdajích. Skutečnost, že žalovaný neměl negativní záznam v registrech, sama o sobě nepostačuje k závěru, že věřitel řádně posoudil jeho schopnost úvěr splácet. Stejně tak nepostačuje pouze odkaz na interní postupy věřitele či na výstup interního systému, pokud z předložených podkladů není zřejmé, z jakých konkrétních údajů systém vycházel a jak byly tyto údaje reálně vyhodnoceny. Žalobkyně se nemůže zprostit své povinnosti tvrdit a prokázat řádné posouzení úvěruschopnosti ani poukazem na to, že šlo o nižší úvěrový rámec, neboť i v takovém případě byl věřitel povinen postupovat aktivně a s odbornou péčí, nikoli spoléhat pouze na údaje sdělené žalovaným a na absenci negativních záznamů v registrech.25. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při uzavírání smlouvy s odbornou péčí, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zjištěné poměry žalovaného dostatečně nezkoumal jeho úvěruschopnost. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Podle § 2993 věty první občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky odpovídající skutečně poskytnutým a neuhrazeným peněžním prostředkům, tj. částky 21 932,68 Kč snížené o již uhrazenou částku 1 468,23 Kč, a dále nárok na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná co do části nároku představující jistinu, zatímco ve zbývající části, zejména ohledně smluvních pokut a dalších sankčních plnění, úspěšná nebyla, přičemž poměr jejího úspěchu činí 28,20 %. Jelikož zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu též náhrada této daně.- 1 368 Kč (zaplacený soudní poplatek), Advokát žalobce učinil v řízení celkem 4 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), předžalobní upomínka (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast při jednání soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu) Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 700 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 adv. tarifu v účinném znění), Mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby činí po podání návrhu 1 x 2 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 adv. tarifu v účinném znění). Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč do podání návrhu (§ 14b odst. 6 písm. a/ adv. tarifu v účinném znění), Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 1 x 450 Kč po podání návrhu (§ 14b odst. 6 písm. a/ adv. tarifu v účinném znění). 1 123,50 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Ze shora uvedených nákladů ve výši 7 841,50 Kč přiznal soud žalobkyni nárok na úhradu nákladů ve výši 28,20 %, tj. 2 211,30 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).