Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a částky [částka], zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení, částky [částka] jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty ve výši [částka]. Uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce dne [datum] a úvěr čerpala ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni kromě jistiny [částka] také poplatek [částka] do [datum]. Žalovaná ničeho do této doby neuhradila. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny, sjednaných poplatků, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty. Před uzavřením smlouvy s žalovanou prověřovala její úvěruschopnost dotázáním se na jeho poměry a nahlédnutím do relevantních databází.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že smlouvy žalobkyně uzavírá na dálku prostřednictvím webových stránek a sms, k podpisu dochází zadáním unikátního PIN kódu. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalovaná dne [datum] zadala PIN a souhlasila se zněním smlouvy o zápůjčce, zapůjčila si [částka], strany si dohodly zaplacení poplatku a tyto se zavázala žalovaná splatit do [datum]. Z výpisu o platbě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaslala částku [částka] označenou rodným číslem žalované, předtím dne [datum] bylo ověřeno vlastnictví účtu žalované, na který byla částka zaslána. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] má soud za prokázané upomínání žalované o zaplacení, zaslání předžalobní výzvy dokládá podací lístek.
4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela dálkovým způsobem s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na její účet žalobkyně zaslala částku [částka]. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost dlužnice před poskytnutím úvěru, nepředložila však důkazy, které by osvědčily jakékoli dotázání se žalované na její situaci, případně prověření těchto skutečností z iniciativy přímo věřitele.
5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované zápůjčku splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že prověřila schopnost žalované zápůjčku splácet, že se dotazovala na její poměry a provedla lustraci v dostupných rejstřících. Důkazy k těmto tvrzením žádné nenavrhla. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je třeba předložit důkazy k prokázání jejích tvrzení, ač v předvolání soud avizoval, že hodlá žalobkyni v tomto smyslu poučit, jedná se o poučení poskytované zásadně při jednání. Žalobkyně tedy neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o zápůjčce soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti věřitelem ex offo.
6. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalované poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka]. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení mimo jiné i jistiny ve smluvené lhůtě, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení, když v této době již byla žalovaná prokazatelně v prodlení a věděla, že má v této lhůtě vrátit i jistinu. Ohledně případné nemožnosti splatit jistinu v této lhůtě tíží břemeno tvrzení a důkazní žalovanou, která se však v řízení nijak nebránila. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.
7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla při započtení příslušenství úspěšná z 57,2 % a neúspěšná z 42,8 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce [částka], což odpovídá 14,4 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po [částka] dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupkyně žalobkyně a jejích hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce [částka], celkem náklady [částka]. Podmínky § 14b advokátního tarifu byly splněny. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně coby advokáta.
8. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvod k jinému postupu.