Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

17 C 246/2024

Soud: Okresní soud v KolíněDatum rozhodnutí: 17. 9. 2024Č. j.: 17 C 246/2024-57Předsedkyně senátu: JUDr. Martina SuchánkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 29. 11. 2024Předmět řízení: o zaplacení 31 270,75 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKO:2024:17.C.246.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (60) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s 24,81 % úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka] bezhotovostně. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli kromě této jistiny ještě měsíční poplatek za pojištění schopnosti úvěr splácet [částka] a sjednaný úrok, a vše splácet v měsíčních splátkách po [částka] měsíčně. Žalovaný však splátky nesplácel řádně a včas, uhradil částku [částka], věřitelka proto po něm žádala i zaplacení smluvní pokuty [částka] za prodlení s každou splátkou delší než 30 dnů, úroku 24,81 % ročně a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění, ke kterému došlo k [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru z [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši [částka] s výpůjční úrokovou sazbou 54,87 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaný měl splatit [částka] v 48 měsíčních splátkách po [částka] včetně platby pojištění, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu [částka] za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky prostřednictvím zadání jedinečného kódu. Z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaný přijal přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že na účet určený ve smlouvě žalovaným byla poskytnuta částka [částka]. Z rozpisu splácení má soud za prokázané, že žalovaný postupně na úvěr splatil [částka] ve čtyřech splátkách. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, z oznámení ze dne [datum] a dodejky ze stejného dne má soud za prokázané, že žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn. Z výzvy ze dne [datum] a dodejky má soud za prokázané upomínání žalovaného žalobkyní před podáním žaloby. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že původní věřitelka řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem [částka], jako výdaje mu byly započítány částka [částka] jako životní minimum, výdaje na bydlení [částka], byla spočítána rezerva po rozdílu příjmů a výdajů ve výši [částka]. Z výpisu vybraných pohybů na účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl na svém účtu měsíční příjem od zaměstnavatele ve výši [částka] v lednu 2021, ve výši [částka] v prosinci 2021, ve výši [částka] v lednu 2022 a od ČSSZ částku [částka] jako nemocenské v lednu 2022, ve výši [částka] v únoru 2022. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru SOLUS, avšak z lustrace nevyšel žádný výsledek. Z lustrace žalovaného v NRKI měla žalobkyně výstup, že žalovaný je v kategorii II rizika, což je menší riziko.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, předchůdkyně žalobkyně mu nabídla úvěr [částka] s výpůjční úrokovou sazbou 54,87 %, dohodli si smluvní pokutu [částka] za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, využila údaje sdělené žalovaným, vyžádala si doklady k jeho příjmu ze zaměstnání. Z lustrace žalovaného v registru SOLUS nezískala předchůdkyně žalobkyně žádné relevantní informace, ze systému NRKI měla informaci o menším riziku, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení [částka] (bez uvedení konkrétních výdajů) a připočetla částku životního minima, rezervu vyhodnotila ve výši [částka]. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal elektronicky, úvěr měl dle dohody splácet ve splátkách [částka] měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně poukázala na žalovaným uvedený účet částku [částka]. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, byl v prodlení, zaplatil čtyřmi splátkami částku [částka]. Předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila k [datum], žalovanému to oznámila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost žalovanému oznámena.

5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně (předtím i předchůdkyně žalobkyně) je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o.z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o.z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila předchůdkyně žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě si předchůdkyně žalobkyně obstarala podklady a informace od dlužníka. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinna v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí, když neměla pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet a nepřistoupila k dalšímu ověření jeho výdajů, které dle hodnocení byly velmi nízké a neodpovídající ani trhu s bydlením, energiemi, ani běžných nákladů na vedení domácnosti. Bylo na místě zjišťovat výdaje skutečně vynakládané. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že má příjem [částka] měsíčně, věřitel si výši příjmu ověřil, dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodiny, náklady na bydlení [částka] nebyly dle záznamů nijak řešeny ani ověřovány, ohledně dalších nákladů se věřitelka spokojila s částkou životního minima, nebyl prověřen účet žalovaného, jeho zůstatky či pravidelné výdaje. Po poučení soudem žalobkyně další důkazy nenavrhla. Pokud předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, aniž by jakkoli ověřila jeho výdaje, ověřila si například pohyby na účtu, porušila své povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, smlouvu soud shledal z tohoto důvodu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému předchůdkyně poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno, snížené o platby žalovaného celkem ve výši [částka]. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo prokázáno. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka]. Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení, když žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení společně s oznámením o postoupení pohledávky a stanovená lhůta marně uplynula. Ohledně případné nemožnosti splatit jistinu v této lhůtě tíží břemeno tvrzení a důkazní žalovaného, který se však v řízení nijak nebránil. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. , za situace, kdy při započtení příslušenství byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro jejich prodloužení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací