Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši [částka], 16,4 % úroku ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši [částka], 15 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], 0,25 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]., uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (nazvaném RePůjčka) dne [datum] a poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v částce [částka] za účelem konsolidace svých závazků. Před poskytnutím úvěru zkoumala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným, statistických podkladů, údajů z rejstříků a úvěrových registrů a veřejných databází. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou [částka], nesplácel však řádně a včas. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která požaduje zaplacení částky [částka], 16,4 % ročního úroku a úroku z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z informací o žalovaném k jeho žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný o své osobě uvedl, že je svobodný, se základním vzděláním, bydlí u rodičů, je podnikatel s příjmem [částka] měsíčně, má výdaje na bydlení [částka] a výdaje na živobytí [částka]. Z kreditního reportu soud zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal o spotřební úvěr na částku [částka], kontrakt vznikl bez osobního kontaktu s klientem, bylo zjištěno, že má čtyři kontrakty, dále jsou uvedeny dvě přispívající finanční instituce, CB skóre se závěrem malý pokles sumy zbývající částky za posledních 12 měsíců a příliš krátká historie, žalovaný měl předčasně ukončený úvěr [částka], kontokorentní úvěr a dva odvolané osobní úvěry. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že banka posoudila pravděpodobnost splacení úvěru žalovaným v pravděpodobnosti 97,69 %, deklarovaný příjem [částka] ověřila dle příjmů připisovaných na účet žalovaného, navýšila deklarované výdaje na částku [částka] složenou z [částka] na půjčky, [částka] na bydlení včetně hypotéky a úvěrů, [částka] na živobytí. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za leden 2023 má soud za prokázané, že žalovaný měl počáteční zůstatek [částka], konečný zůstatek [částka], z účtu tento měsíc odcházely částky v řádech desetitisíců i jednotek tisíců bez bližšího určení na účet č. [č. účtu], jako příjmy byly zaznamenány částky [částka], [částka] a [částka] rovněž bez bližšího určení s konstantním symbolem [konst. symbol] (ostatní převody). Z mimořádného výpisu ze stejného účtu žalovaného za období od [datum] – [datum], obsahujícího pohyby na účtu až do [datum], který tedy takto nemohla mít věřitelka k dispozici před uzavřením smlouvy, avšak lze z něj zjistit pohyby na účtu před uzavřením smlouvy, má soud za prokázané, že příjmy uvedené ve výpisu z ledna 2023 (předchozí důkaz) v částce [částka] a [částka] byly čerpáním minutové půjčky, pokud na účet přicházely příjmy, jednalo se o převody z účtu č. [č. účtu], na který současně odcházely desetitisícové a tisícové částky ve vyšších řádech než byly přijímány, jiný pravidelný příjem účet nevykazuje, dne [datum] žalovaný rovněž čerpal minutovou půjčku [částka], z účtu č. [č. účtu] dne [datum] převedl částku [částka], jinak účet vykazuje pouze odchozí platby na účet č. [č. účtu] a splátku úvěru [částka]. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb má soud za prokázané, že žalovaný žádal u předchůdkyně žalobkyně o založení běžného účtu. Z akceptace návrhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byl u [právnická osoba]. aktivován osobní účet. Z návrhu na uzavření smlouvy o RePůjčce ze dne [datum], který žalovaný podepsal téhož dne elektronicky, má soud za prokázané, že žalovaný žádal o úvěr [částka] s měsíční splátkou [částka] ke konsolidaci tří úvěrů u [právnická osoba]. v původní výši [částka], [částka] a [částka], čerpaná částka bude použita na jejich předčasné splacení. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně s návrhem souhlasila. Z výpisů z úvěru od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka], splatil dne [datum] částku [částka], dále mu byl pouze připisován sankční úrok, stejnou skutečnost prokazuje transakční historie účtu. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne [datum] má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k vrácení prostředků. Ze smluv o postoupení pohledávek, potvrzení úplaty a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z vyrozumění ze dne [datum] a přehledu podacích čísel má soud za prokázané, že o postoupení byl žalovaný vyrozuměn. Z výzvy ze dne [datum] a seznamu odeslaných upomínek má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky [částka] do 7 dnů od odeslání výzvy. Z ceníku, všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek předchůdkyně žalobkyně a formuláře pro standardní informace o úvěru soud nezjistil pro věc významné skutečnosti.
4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala k žádosti žalovaného jeho úvěruschopnost zhodnocením jím uvedených údajů, údaji zjištěnými z jeho běžného účtu, který pro něj vedla a po kladném vyhodnocení žádosti po akceptaci smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet pravidelnými splátkami, což řádně nečinil, předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni a žalovaného o této skutečnosti vyrozuměla. Žalobkyně žalovaného upomínala a žádala o zaplacení do 7 dnů.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., a to způsobem ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 občanského zákoníku, kdy podpis žalované byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila předchůdkyně žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. I v případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti předchůdkyní žalobkyně ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. V tomto případě si žalobkyně obstarala údaje od žalovaného, který sdělil, že je svobodný, se základním vzděláním, bydlí u rodičů a je podnikatelem s příjmem [částka] a výdaji [částka]. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen je v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pohyby na běžném účtu žalovaného, který pro něj vedla, z období předcházejícího žádosti, současně již dříve poskytla žalovanému nejméně tři spotřebitelské úvěry, které byly refinancovány předmětnou úvěrovou smlouvou. Z výpisu z účtu však nelze vyvodit žádný závěr o pravidelném příjmu žalovaného tak jak jej tvrdil. Jediné pohyby na účtu tvoří přesuny na jeden konkrétní účet vedený u [právnická osoba]., odkud byla občas poukázána větší či menší částka, v mnohem více případech však byly na tento účet prostředky odčerpávány až do téměř nulového zůstatku v lednu 2023, před žádostí o úvěr. Dalšími příjmy pak byly zmiňované půjčky od předchůdkyně žalobkyně. Tvrdil – li žalovaný, že je podnikatel s pravidelným příjmem, výpis z účtu u předchůdkyně žalobkyně nic takového neprokazuje, nepřichází na něj částky od případných klientů, účet ani nevykazuje běžné pohyby na nákupy potravin, drogerie, placení za energie, bydlení apod., z kterých by bylo možné učinit závěr o skutečných výdajích žalovaného. Úvěrová zpráva pouze potvrzuje, že žalovanému předchůdkyně již dříve poskytovala půjčky, vzhledem k neověření, zda předmětný účet u [právnická osoba]. je rovněž účtem žalovaného, nelze ověřit další případné závazky žalovaného, posoudit jeho příjmy a výdaje. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že žalobkyně za této situace měla mít pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, o jeho skutečných příjmech a výdajové situaci, a bylo na místě přistoupit k důkladnějšímu prověření a zjištění skutečných příjmů a výdajů žalovaného. Lustrování v dalších databázích, jak žalobkyně tvrdila, předloženými důkazy rovněž prokázáno nebylo. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, nemohla být tedy soudem v tomto smyslu poučena k potřebě doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Protože žalobkyně neprokázala dostatečné prověření úvěruschopnosti dlužníka věřitelem, shledal z tohoto důvodu soud smlouvu o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyly sjednány platné závazky, má žalobkyně podle § 2993 o z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému její předchůdkyně poskytla jako jistinu úvěru poníženou o částku, kterou žalovaný splatil. Nejméně od doby doručení předžalobní výzvy žalovaný věděl, že žalobkyně požaduje vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od uplynutí lhůty, kterou ve výzvě žalovanému poskytla. V ostatním pak soud žalobu zamítl.
11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla při započtení příslušenství úspěšná z 81,92 % a neúspěšná z 18,08 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce [částka], což odpovídá 63,84 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po [částka] dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 o.s.ř. vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř., celkem náklady [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta.10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.