Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení [částka] zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení a částkou [částka] jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dne [datum] a poskytla žalované částku [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr v měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná neuhradila žádnou částku. Žalobkyně žalovanou upomínala a následně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně žádá zaplacení jistiny [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a [částka] jako náklady spojené s uplatněním pohledávky upomínkami v souladu se smlouvou.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že je schopná plnit své závazky, není účastníkem sporu, který by ztížil její životní situaci, věřiteli předala pravdivé informace a žalobkyně prohlásila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Dále jsou ve smlouvě uvedeny listiny, které věřitel k ověření úvěruschopnosti může požadovat a v jakých registrech může žalovanou lustrovat. Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr neúčelový ve výši [částka] na účet žalované, úvěr byl sjednán do [datum]. Bylo sjednáno zpoplatnění upomínky částkou [částka], pokud žalovaná neuhradí částku ani po druhé upomínce, sjednaly si právo žalobkyně úvěr zesplatnit, zesplatňující dopis se považuje za doručený desátým dnem. Smlouva byla opatřena údaji o IP adrese žalované, datu a času zadání sms kódu a telefonního čísla, na který byl zasílán. Ze základních informací o spotřebiteli soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že je svobodná, vyživuje dvě děti, z lustrací žalované bylo ověřeno, že žalovaná nemá ztracený či odcizený doklad totožnosti, není v procesu insolvence, není proti ní vedena exekuce, dále věřitelka zapsala, že dle rejstříku solus nemá žalovaná žádné závazky a má výbornou platební morálku. Žalovaná prohlásila, že má příjem [částka], věřitelka zaznamenala příjem nalezený na bankovním účtu [částka], počítala však s nižším prohlášeným příjmem. Žalovaná prohlásila, že má výdaje na bydlení [částka], z účtu byly zjištěny výdaje [částka], věřitelka tak počítala s náklady [částka], žalovaná prohlásila náklady na domácnost [částka], z účtu věřitelka zjistila náklady [částka] a počítala tak s náklady [částka]. Žalovaná prohlásila, že má závazky [částka], na bankovním účtu ani v solus věřitelka žádné nezjistila, počítala tedy se závazky [částka]. Věřitelka uzavřela, že žalovaná je úvěruschopná, má finanční rezervu [částka]. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalované před uzavření byly poskytnuty informace o roční procentní sazbě nákladů, formulář pro standardní informace a přehled splátek, formulář byl opatřen údaji o IP adrese žalované, datu a času zadání sms kódu a telefonního čísla, na který byl zasílán. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná poslala žalobkyni částku [částka] z čísla účtu označeného v návrhu smlouvy jako účet žalované. Z potvrzení o platbě z [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku [částka] označenou jako „Zajíčková úvěr“. Z upomínek ze dne [datum], písemné a emailové, a ze dne [datum], písemné i emailové, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalované, že úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení.
4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná pro ověření své totožnosti a vlastnictví účtu zaslala žalobkyni verifikační platbu, smluvní dokumenty pak podepsala prostým elektronickým podpisem, uvedením jména a zadáním kódu, který jí byl zaslán na mobilní telefon. Žalované žalobkyně na její účet zaslala [částka]. Žalobkyně si před uzavřením smlouvy lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, rejstříku exekucí, kde byla lustrace negativní, dále si žalobkyně lustrovala občanský průkaz žalované, který nebyl veden jako neplatný doklad, měla k dispozici formulář vyplněný žalovaným týkající se jeho příjmů a výdajů, kde žalovaná uvedla, že je svobodná, vyživuje dvě děti, má příjem [částka], náklady na bydlení [částka], náklady na domácnost [částka], splácí závazky [částka] měsíčně. Žalobkyně zaznamenala, že z účtu žalované zjistila vyšší příjmy, náklady na bydlení pouze [částka], ale vyšší náklady na domácnost [částka]. Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala, poté úvěr zesplatnila, o čemž žalovanou vyrozuměla.
5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z.
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. a to distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. občanského zákoníku, kdy podpis žalované byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen. Identifikace účastníka byla dostatečně zajištěna a bylo i osvědčeno, že označený účet žalované patří nebo k němu má přinejmenším přístup.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do [datum], rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo. Žalobkyně si obstarala vyjádření od žalované k jejím příjmům, výdajům a životní situaci a dále využila internetových databází. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob, což žalobkyně splnila tím, že měla k dispozici výpis z účtu, který však soudu k důkazu nepředložila, dále je povinna v případě pochybností tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péči, žalobkyně by se neměla spokojit pouze s údaji sdělenými dlužnicí a měla by její situaci pečlivě prověřovat zvláště když žalovaná uvedla, že je svobodná a vyživuje dvě děti. Žalobkyně uvedla, že prověřovala příjmy žalované, žádný důkaz však nepředložila a soud má pochybnosti o skutečné výši příjmu, pokud jinou výši uváděla žalovaná a jinou měla zjistit věřitelka. Pravidelný měsíční příjem zpravidla bývá jasnou položkou. Jako pravidelný příjem nelze automaticky posuzovat každou příjmovou položku v konkrétním měsíci, je třeba ověřit jeho pravidelnost, případně i druh pracovní činnosti, dobu trvání, aby bylo zajištěno splácení i v budoucnu. Pokud by byla dlužnice osobou samostatně výdělečně činnou, tak by příjmové položky na účtu již vůbec bez dalšího prověření nebylo možno automaticky přijmout jako pravidelný příjem. K prověření výdajů rovněž žalobkyně žádné důkazy nepředložila, pochybnosti opět plynou z rozdílnosti výše výdajů na bydlení zjištěné od žalované a z jejího účtu, kdy rozdíl byl velmi výrazný a věřitelka poté snížila částku na bydlení, s kterou do posouzení počítala, ale žalovaná mohla platit bydlení i jiným způsobem než z účtu. Dále pokud žalovaná tvrdila další závazky, bylo na místě si od ní vyžádat doklady k těmto tvrzeným závazkům, jejich nesplacené výši, případně její platební morálce. Předpokládají se i vyšší výdaje související s výživou jejích dětí, péči o ně, případně jejich školní docházkou apod., tedy je na místě ověřovat věk dětí. Žalobkyně se jednání soudu neúčastnila, soud ji tak nemohl v tomto smyslu poučit, ač potřebu takového poučení soud v předvolání avizoval. Pokud žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, ačkoli neměla řádně prověřené její příjmy, výdaje a závazky, porušila dle názoru soudu zákon o spotřebitelském úvěru, prověření provedla pouze formálně a nikoli s řádnou pečlivostí a smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná podle § 588 o.z.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalované poskytla na její účet ve výši [částka], jak bylo prokázáno. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná ničeho neuhradila, břemeno tvrzení a důkazní o opaku leželo na pasivní žalované. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou, kde požadovala vrácení mimo jiné i částky, kterou jí poskytla, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení. Ohledně případné nemožnosti splatit jistinu v této lhůtě tíží břemeno tvrzení a důkazní žalovanou, která se však v řízení nijak nebránila. V ostatním pak soud žalobu zamítl.
12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla při započtení příslušenství úspěšná z 96,3 % a neúspěšná z 3,7 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce [částka], což odpovídá 92,6 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po [částka] dle §14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. ( advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po [částka] dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], celkem náklady [částka]. Podmínky § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta.
13. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.