Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 582,8 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 16. 10. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 16 249 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 249 Kč ve výši 11,5 % ročně od 16. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 091,37 Kč, úroku 12 % ročně z částky 19 131,8 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 681,97 Kč od 3. 7. 2025 do 15. 10. 2025, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 10. 2025 domáhala zaplacení částky 20 831,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 1. 2023 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách k 20. dni v měsíci ve výši 3,310 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy ve výši 662 Kč. Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 23 164,80 Kč, žalobkyni na úvěr uhradil 18 582 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, které ani přes opakované výzvy neuhradil, sdělila žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 18. 6. 2025, že v souladu s ustanovením smlouvy došlo k ukončení smlouvy a zesplatnění všech závazků ke dni 18. 6. 2025. Žalovaný byl tímto dopisem vyzván k úhradě dlužné částky, což neučinil. Zažalovaná pohledávka žalobkyně se skládá z doplatku jistiny ve výši 19 131,80 Kč, nákladů na vymáhání v částce 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 100 Kč, a příslušenství. Přes výzvy žalobkyně žalovaný dosud zažalovanou pohledávku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. K jednání, které se ve věci konalo dne 16. 3. 2026 se žalovaný nedostavil, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednání bez její přítomnosti.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí:
5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 2. 1. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že se seznámil s Úvěrovými podmínkami a zavázal se je dodržovat (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 2. 1. 2023 včetně připojených úvěrových podmínek). Žalovaný byl oprávněn čerpat částku do výše sjednaného úvěrového limitu, zavázal se splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek k 20. dni v měsíci ve výši minimálně 3,310 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy ve výši 662 Kč (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 2. 1. 2023 včetně připojených úvěrových podmínek). Dále z čl. 6 smlouvy bylo zjištěno, že pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacení více než 2 splátek, je žalobkyně oprávněna prohlásit splatnými veškeré závazky klienta. Ze smlouvy bylo zjištěno, že se žalovaný zavázal hradit úroky ve výši 27,90 % ročně, rovněž se zavázal hradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním a smluvní pokutu (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 2. 1. 2023 včetně připojených úvěrových podmínek). Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 23 164,80 Kč, na úvěr uhradil částku 18 582 Kč, následně nesplácel úvěr řádně a včas (prokázáno výpisem čerpání splátek a úhrad). Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 6. 2025 a žalovaného vyzvala ke splacení celého dluhu (prokázáno výzvou ke splacení celého dluhu ze dne 18. 6. 2025). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2025 včetně podacího archu).
6. Po právní stránce soud postupoval dle ust. § 2395 oz - smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, když strany uzavřely smlouvu ve formě a způsobem upraveným v § 1841 a násl. oz.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Bylo na žalobkyni, aby splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem v průběhu řízení tvrdila a prokázala.
13. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že provedla lustraci žalovaného v nebankovních registrech, přičemž v těchto registrech měl žalovaný záznam, jeho osobní závazky činily 11 713 Kč měsíčně, závazky domácnosti pak 4 160 Kč měsíčně, závazky nebyly po splatnosti. Dále uvedla, že získala informace od žalovaného, které byly zaneseny do Karty klienta. Z Karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho příjmy činí 20 000 Kč měsíčně (příjmy ostatních osob v domácnosti činí 30 000 Kč), je svobodný, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Jeho příjem ověřila žalobkyně na základě výpisu z jeho bankovního účtu za období od 16. 10. 2022 do 2. 1. 2023, kdy jeho příjem za měsíc 10/2022 činil 19 159 Kč, za měsíc 11/2022 pak 17 386 Kč a za měsíc 12/2022 pak 19 099 Kč, tj. v průměru 18 548 Kč měsíčně. K výdajům žalovaný uvedl, že činí 2 000 Kč měsíčně, tyto žalobkyně ověřila opět na základě výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně využila výpočtu maximálního limitu měsíční splátky, kdy účelem je zjistit, zda i po úhradě nezbytných výdajů včetně úhrady již existujících závazků, bude klient schopen úvěr splácet (zohledňují se příjmy i výdaje klienta). Při výpočtu maximálního limitu měsíční splátky počítala se zjištěnými příjmy a s životním minimem dospělého člověka ve výši 5 995 Kč. Při porovnání rozdílu mezi průměrným příjmem žalovaného a jeho výdaji dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku v poskytnuté výši řádně splatit. Úvěrovou zprávu prokazující lustraci žalovaného v nebankovních registrech a výpisy z účtu žalovaného žalobkyně soudu předložila. Soud konstatuje, že žalobkyně nedostatečně prověřila poměry žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula. Tedy žalobkyně zkoumala příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalovanému při příjmu cca 18 500 Kč a výdajích značně vyšších, než jsou jím tvrzené 2 000 Kč měsíčně, lze úvěr schválit. Žalobkyně si nenechala předložit například kompletní výpis z účtu za delší časové období, ze kterého by mohlo být evidentní, s jakým zůstatkem žalovaný na účtu disponuje, případně jak s finančními prostředky nakládá. Žalobkyně tedy vycházela z příjmů žalovaného, které měla potvrzené z několika příchozích plateb, a z téměř žádných výdajů, což je v rozporu s předloženým výpisem z účtu žalovaného, ze kterého jsou patrné výdaje ve vyšších tisících. Pokud žalobkyně operuje s částkou životního minima, pak ta je stanovena právními předpisy ke zcela jiným účelům, a rozhodně nejde o veličinu, která by jí alibisticky umožnila se dále konkrétní situací úvěrovaného nezaobírat, pokud mu nad tuto částku „něco zbývá“. Nadto měl žalovaný již několik existujících závazků, na které byl povinen hradit 11 713 Kč měsíčně, žalobkyně tak nemohla být v situaci, kdy by dospěla k závěru, že žalovaný je úvěr schopen řádně splácet. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
14. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
15. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 23 164,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh uhradil částku 18 582 Kč, přiznal žalobkyni částku ve výši 4 582,8 Kč. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, má žalobkyně nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná ohledně nároku na jistinu, a na zákonné úroky z prodlení, ohledně nároku na přiznání kapitalizovaného smluvního úroku, smluvní pokuty, a smluvního úroku běžícího, soud žalobu zamítl. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je tedy ve prospěch žalovaného. Tomu však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.