Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 900 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 12,75 % z částky 4 900 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 868,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 926,45 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 478,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 12,75 % z částky 1 790,53 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úrok 8 % ročně z částky 6 387,79 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 15 768,01 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba]., se [adresa], IČ [IČO] uzavřel se žalovaným dne 30. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě, které poskytl žalovanému částku 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce částku (poplatek) 6 868 Kč, která představuje součet úroků v pevné výši 406 Kč za půjčené peněžní prostředky, částku 3 920 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 1 102 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 1 440 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny a poplatku se žalovaný zavázal splatit ve 14měsíčních splátkách po 1 062 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 8. 2024. Nejpozději tohoto dne byl povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, uhradil celkem pouze 3 100 Kč, poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 28. 2. 2024 ve výši 500 Kč. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupena na žalobce, a to s účinností od 25. 3. 2025, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Vedle částky 6 387,79 Kč (neuhrazená jistina) žalobce žalobou požadoval z titulu této smlouvy úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 302,74 Kč, částku 3 080 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 866,05 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, částku ve výši 1 131,43 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, částku ve výši 478,36 Kč představující úroku od 31. 8. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny, částku ve výši 926,45 Kč představující zákonný úrok z prodlení od prodlení do 20. 2. 2025 a dále úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky ve výši 6 690,53 Kč (dlužná jistiny úvěru ve výši 6 387,79 Kč + úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 302,74 Kč) od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužných částek bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., se [adresa], IČ [IČO] uzavřeli dne 30. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit náklady za tento úvěr ve výši 6 868 Kč, které se skládaly z úroku v celkové výši 406 Kč za sjednanou dobu trvání smlouvy, částky za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 920 Kč, částky za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 102 Kč, částky za umožnění plateb v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 1 440 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit předchůdci žalobce ve 14měsíčních splátkách po 1 062 Kč, poslední splátka byla stanovena na 30. 8. 2024 (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 30. 6. 2023, přílohou č. [hodnota] smlouvy o úvěru – předpisem splátek). Žalovaný má základní vzdělání, je svobodný, bydlí u partnera. Od 1. 2. 2023 je na dobu neurčitou zaměstnán ve společnosti [právnická osoba]. s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 300 Kč. [právnická osoba] mu byl přiznán příspěvek na bydlení v měsíční výši 6 142 Kč od 1. 3. 2023. Celkový měsíční příjem žalovaného činil 23 442 Kč (prokázáno potvrzením o výši příjmu ze dne 30. 6. 2023, rozhodnutím ÚP ČR o přiznání dávky státní sociální podpory, žádostí o úvěr ze dne 22. 12. 2022). Výdaje žalovaného zahrnovali zejména náklady na bydlení v částce 3 500 Kč, dopravu a jídlo v částce 8 000 Kč, exekuce v částce 1 152 Kč, celkem tedy kolem 12 652 Kč, žalovaný má vyživovací povinnost vůči 2 dětem do 26 let (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 30. 6. 2023). Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný uhradil celkem na tuto smlouvu o úvěru 3 100 Kč (prokázáno transakční historií ke smlouvě č. [hodnota]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupena s účinností ke dni 25. 3. 2025 z původního věřitele na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 vč. přílohy – výpisu ze seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025). Žalovaný byl k zaplacení zbývajících dlužných částek vyzván předžalobní výzvou (prokázáno výzvou k plnění ze dne 17. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání).
4. Ostatní navrhované důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Původní věřitel sjednal smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklé závazky je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smluv, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smluv, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti jeho právního předchůdce v průběhu řízení tvrdil a prokázal.
12. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smluv o úvěru žalobce odkázal na žádost o úvěr žalovaného ze dne 30. 6. 2023. Uvedl, že jeho právní předchůdce požadoval a získal od žalovaného informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Z takto získaných informací pak právní předchůdce žalobce usoudil, že schopnost žalovaného splácet úvěry je dána. Právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z potvrzení o výši příjmu vystavené zaměstnavatelem žalovaného dne 30. 6. 2023 a z rozhodnutí [právnická osoba] o přiznání příspěvku na bydlení v měsíční výši 6 142 Kč. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán jako dělník na dobu neurčitou od 1. 2. 2023 ve společnosti [právnická osoba]., jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 17 300 Kč, jeho měsíční příjem včetně příspěvku celkem činí 23 442 Kč, zatímco výdaje činí 12 652 Kč, dospěl právní předchůdce žalobce s ohledem na výši příjmu žalovaného a výši požadovaného úvěr k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.
13. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce žalobce považuje za nedostatečné. Dle žádosti o úvěr ze dne 30. 6. 2023 pracoval žalovaný od 1. 2. 2023 jako dělník ve společnosti [právnická osoba]., kde dosahoval čistého příjmu ve výši 17 300 Kč, dále pobíral dávky státní sociální podpory. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 12 652 Kč. Uváděný příjem žalovaný doložil potvrzením o výši příjmu zaměstnavatele, rozhodnutím [právnická osoba] a přiznání příspěvku na bydlení v měsíční výši 6 142 Kč. Problematickou je výše výdajů žalovaného. Předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného o výdajích, nijak je neověřoval. Žalovaný měl také již další závazky, které splácel, v žádosti o úvěr uvedl, že na exekuce hradí 1 152 Kč. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že předchůdce žalobce nemohl být v pozici, kdy by z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěry splácet.
14. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smluv byla splněna zákonná povinnost jeho právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, jsou tak tyto smlouvy absolutně neplatné. V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel předmětné smlouvy s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného dané úvěry po dobu jejich trvání splácet.
15. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyly sjednány platné závazky, má žalobce podle ust. § 2993 věta první o.z., resp. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ohledně daných smluv nárok na vrácení peněžitých částek představujících nesplacené části jistin úvěrů. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 3 100 Kč a na jistině mu tedy zbývá uhradit 4 900 Kč.
16. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Dál soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni kromě dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 21. 2. 2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.