18 C 388/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 50 440 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], uzavřel se žalovaným dne 5. 12. 2020 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství v celkové výši 32 730 Kč spočívající v pevném úroku, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhradě za administrativní činnost a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku ve výši 62 730 Kč se žalovaný zavázal splatit v 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč. Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 5. 5. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. od 6. 5. 2022, tak již byl žalovaný v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena s účinností ke dni 29. 5. 2024 z původního věřitele na žalobce. Žalovaný doposud dluží na jistině částku 17 720,56 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 198,12 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 11 355,72 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 775,83 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 3 389,77 Kč, na smluvní pokutě 15 000 Kč, na smluvním úroku vyčísleném od 6. 5. 2022 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny částku 7 614,41 Kč a na zákonném úroku z prodlení vyčísleném od prodlení do 22. 4. 2024 částku 5 362,77 Kč. Dále žalobce požadoval běžící smluvní úrok z dlužné jistiny úvěru od 23. 4. 2024 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 18 918,68 Kč (dlužná jistina + dlužný úrok) od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný uvedl, že žádá soud o možnost plnění ve splátkách, a to do 3 000 Kč měsíčně k 18. dni v měsíci.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin ohledně skutkového stavu zjistil, že žalovaný a právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., uzavřeli dne 5. 12. 2020 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Příslušenství úvěru činilo 32 730 Kč a skládalo se z úroku ve výši 3 487 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 20 100 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 3 143 Kč a inkasního poplatku ve výši 6 000 Kč. Celkovou splatnou částku ve výši 62 730 Kč se žalovaný zavázal smluvnímu věřiteli splatit formou 17 měsíčních splátek po 3 690 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 12. 2020 vč. předpisu splátek). Smlouva byla sjednána na základě žádosti žalovaného o úvěr, přičemž předchůdce žalobce si od žalovaného vyžádal jeho pracovní smlouvu, výpisy z běžného účtu za měsíce září, říjen a listopad 2020 a dále měl k dispozici rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalovaného (prokázáno žádostí o úvěr, výpisem z běžného účtu, pracovní smlouvou, rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, zaplatil celkem 27 290 Kč (prokázáno transakční historií). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena s účinností ke dni 29. 5. 2024 z původního věřitele na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2022 včetně výpisu ze seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 5. 2024, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024). Žalovaný byl k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby vyzván předžalobní upomínkou, přičemž mu byla stanovena lhůta k úhradě do 25. 9. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 10. 9. 2024 včetně dokladu o odeslání).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Původní věřitel sjednal smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti jeho právního předchůdce v průběhu řízení tvrdil a prokázal.

12. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce se žalovaného dotazoval na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 5. 12. 2020. Žalovaný sdělil, že je od 4. 8. 2008 zaměstnán jako pomocník tiskového stroje u společnosti [právnická osoba], a.s. a výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 14 285 Kč a výše jeho měsíčních výdajů činí 9 000 Kč. Dále v žádosti žalovaný uvedl, že bydlí u rodinného příslušníka a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného a jeho příjmy si předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy, výpisu z běžného účtu a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalovaného. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl a které si právní předchůdce žalobce ověřil a na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet daný úvěr je dána.

13. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce bylo nedostatečné. Předchůdce žalobce si od žalovaného vyžádal jeho pracovní smlouvu, výpisy z účtu a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. V září 2020 činil příjem žalovaného ze zaměstnání 16 151 Kč a v říjnu 12 844 Kč, v říjnu pak obdržel nemocenské ve výši 1 161 Kč a v listopadu nemocenské ve výši 12 699 Kč. Průměrná výše příjmu žalovaného za tyto 3 měsíce tak odpovídá v žádosti o úvěr uvedené částce 14 285 Kč. Avšak uváděná měsíční výše výdajů žalovaného v částce 9 000 Kč dle výpisů z účtu žalovaného neodpovídala realitě. Žalovaný v každém z měsíců září 2020 až listopad 2020 spotřebovával všechny prostředky na svém bankovním účtu. V září 2020 odešlo z jeho účtu 23 985 Kč, v říjnu 20 217 Kč a v listopadu 17 699,08 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že hospodaření žalovaného vzbuzovalo pochybnosti o jeho schopnosti splácet úvěr měsíční splátkou ve výši 3 690 Kč.

14. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jeho právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdce žalobce uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.

15. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 2993 věta první o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný zaplatil na smlouvu 27 290 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistině částku ve výši 2 710 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Soud umožnil žalovanému plnit dlužnou částku včetně příslušenství ve splátkách po 500 Kč měsíčně, vždy k 18. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje právní mocí rozsudku, když taková výše splátek vzhledem k celkové dlužné částce zajišťuje, že žalobci bude dlužná částka splacena v přiměřené době. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, tedy podle míry úspěchu účastníků ve věci. V řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému však v jeho průběhu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.