Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 634,28 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 12 % z částky 5 634,28 Kč od 25.11. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 947,15 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 626,93 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 800 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 14 792,47 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 15 434,28 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba]., se [adresa], IČ [IČO] uzavřel se žalovaným dne 31. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě, které poskytl žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce částku (poplatek) 17 184 Kč, která představuje součet úroků v pevné výši 1 014 Kč za půjčené peněžní prostředky, částku 9 800 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 2 770 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 3 600 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny a poplatku se žalovaný zavázal splatit ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2024. Nejpozději tohoto dne byl povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, uhradil celkem pouze 10 200 Kč, poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 25. 11. 2024. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 postoupena na žalobce, a to s účinností od 10. 12. 2025, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Vedle částky 14 792,47 Kč (neuhrazená jistina) žalobce žalobou požadoval z titulu této smlouvy úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 641,81 Kč, částku ve výši 1 626,93 Kč představující úrok od 1. 1. 2025 do 24. 11. 2025 z dlužné jistiny, částku ve výši 2 947,15 Kč představující zákonný úrok z prodlení od prodlení do 24. 11. 2025 a dále úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12% ročně z částky ve výši 15 434,28 Kč (dlužná jistiny úvěru ve výši 14 792,47 Kč + úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 641,81 Kč) od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužných částek bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se účastníci bez včasné a důvodné omluvy nedostavili. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., se [adresa], IČ [IČO] uzavřeli dne 31. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit náklady za tento úvěr ve výši 17 184 Kč, které se skládaly z úroku v celkové výši 1 014 Kč za sjednanou dobu trvání smlouvy, částky za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, částky za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč, částky za umožnění plateb v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit předchůdci žalobce ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2024 (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 31. 10. 2023). Žalovaný má střední vzdělání, je v manželství, bydlí u manžela. Od 1. 12. 2001 je na dobu neurčitou zaměstnán ve společnosti [právnická osoba]. s hrubou mzdou ve výši 26 000 Kč. Celkový měsíční příjem žalovaného činil 18 300 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 31. 10. 2023, dodatkem k pracovní smlouvě, výplatními páskami za měsíce 07/2023, 08/2023, 09/2023). Výdaje žalovaného zahrnovali zejména náklady na bydlení v částce 3 500 Kč, dopravu a jídlo v částce 4 500 Kč, splátky stávajících půjček v částce 3 000 Kč, celkem tedy kolem 11 000 Kč, žalovaný nemá vyživovací povinnost vůči dětem do 26 let (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 31. 10. 2023). Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný uhradil celkem na tuto smlouvu o úvěru 10 200 Kč (prokázáno transakční historií ke smlouvě č. [hodnota]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupena s účinností ke dni 10. 12. 2025 z původního věřitele na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 vč. přílohy – výpisu ze seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026). Žalovaný byl k zaplacení zbývajících dlužných částek vyzván předžalobní výzvou (prokázáno výzvou k plnění ze dne 10. 2. 2026 včetně dokladu o odeslání).
5. Ostatní navrhované důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Původní věřitel sjednal smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklé závazky je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smluv, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smluv, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti jeho právního předchůdce v průběhu řízení tvrdil a prokázal.
13. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smluv o úvěru žalobce odkázal na žádost o úvěr žalovaného ze dne 31. 10. 2023. Uvedl, že jeho právní předchůdce požadoval a získal od žalovaného informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Z takto získaných informací pak právní předchůdce žalobce usoudil, že schopnost žalovaného splácet úvěry je dána. Právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z dodatku k pracovní smlouvě žalovaného ze dne 1. 6. 2023 a z výplatních pásek žalovaného za období 07/2023-09/2023. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán od 1. 12. 2001 na dobu neurčitou ve společnosti [právnická osoba]., jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 18 300 Kč, zatímco výdaje činí 11 000 Kč, dospěl právní předchůdce žalobce s ohledem na výši příjmu žalovaného a výši požadovaného úvěr k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.
14. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce žalobce považuje za nedostatečné. Dle žádosti o úvěr ze dne 31. 10. 2023 pracoval žalovaný od 1. 12. 2001 ve společnosti [právnická osoba]., kde dosahoval čistého příjmu ve výši 18 300 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 11 000 Kč. Uváděný příjem žalovaný doložil dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1. 6. 2023, kdy byla s žalovaným sjednána výše hrubé mzdy na 26 000 Kč a výplatními páskami za období 07/2023-09/2023, čistá mzda žalovaného činila podle výplatních pásek průměrně 20 098 Kč. Problematickou je výše výdajů žalovaného. Předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného o výdajích, nijak je neověřoval. Žalovaný měl také již další závazky, které splácel, v žádosti o úvěr uvedl, že na splátky stávajících půjček hradí 3 000 Kč. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že předchůdce žalobce nemohl být v pozici, kdy by z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
15. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smluv byla splněna zákonná povinnost jeho právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, jsou tak tyto smlouvy absolutně neplatné. V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel předmětné smlouvy s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného dané úvěry po dobu jejich trvání splácet.
16. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 2993 věta první o.z., resp. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ohledně dané smlouvy nárok na vrácení peněžité částky představující dosud neuhrazenou jistinu úvěru.
17. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Dál soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci kromě dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 25. 11. 2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.