Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 016,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 016,48 Kč od 26.9.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, částku 448,43 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku částky 27 197,59 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 51 662,50 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 2.4.2024 distančním způsobem na adrese [internetový odkaz], na základě, které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. IV a IX smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplacen postupně dne 2.4.2024,7.4.2024,16.4.2024,27.5.2024 na bankovní účet č. [č. účtu]. Při sjednání smlouvy si žalovaný zvolil další volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 208,62 Kč, službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Žalovaný 1x požádal o odklad splatnosti úvěru celkově o 14 dní a splatnost úvěru tak nastala dne 23. 5. 2023. Na úvěr nezaplatil ničeho a dne 24. 5. 2023 se dostal do prodlení s úhradou. Žalobce eviduje vůči žalovanému dluh ve výši 35 804 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 28 400 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 100 Kč, dlužného poplatku za službu Klidné spaní ve výši 110 Kč, dlužného poplatku za službu Presto ve výši 660. Dále žalobce dle čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru za období od 26.6.2024 do 24.9.2024 v částce 448,43 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobce se z jednání omluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, přičemž z těchto listin bylo zjištěno, že účastníci sjednali dne 2.4.2024 pomocí prostředků komunikace na dálku dohodu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě, které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 28 500 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil další volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 208,62 Kč měsíčně, službu „Presto“ za poplatek ve výši 660 Kč. Celkovou splatnou částku se žalovaný zavázal uhradit do 24.9.2025. (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 2.4.2024, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, informacemi o spotřebitelského úvěru). Jistina úvěru byla na účet žalovaného zaslána postupně dne 2.4.2024,7.4.2024,16.4.2024,27.5.2024 (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených věřiteli). K zaplacení zbývající dlužné částky byl před podáním žaloby vyzván upomínkou ze dne 21.1.2025 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 21.1.2025 včetně podacího lístku).
5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dní sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti provedl dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelně měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 22 100 Kč. Ohledně svých výdajů pak uvedl, že činí celkem 18 000 Kč, z toho 8 000 Kč připadá na splácení půjček, 6 000 Kč na pravidelné výdaje na bydlení, 3 000 Kč na další nezbytné výdaje a 1 000 Kč na ostatní zbytné výdaje. Disponibilní příjem žalovaného činil 7 600 Kč. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 22 100 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši, což žalobce doložil výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalobce dále nahlédl do NRKI a BRKI ověřil, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálním rejstříku, registru „sankční seznamy“ a v interních registrech historie klienta. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce považuje za nedostatečné. Údaje uvedené ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nejsou žádným způsobem doloženy, jedná se jen o informace poskytnuté žalovaným. Žalobce soudu nepředložil např. výplatní pásky žalovaného či výpis z jeho bankovního účtu. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný měl další půjčky, které měl splácet měsíčně částkou 8 000 Kč. Není však specifikováno kolik půjček žalovaný celkem měl, u jakých společností, jaká byla výše těchto půjček a zda je žalovaný bez obtíží splácel. Všechny uváděné skutečnosti tak zůstaly pouze v rovině tvrzení. Žalobce tedy svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnil.
10. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.
11. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. z dlužné jistiny), dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 3. 4. 2024, tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce při využití § 573 o.z. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
12. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle míry úspěchu účastníků