19 C 202/2024

Odůvodnění

1. Žalobci se vůči žalovanému domáhali povolení nezbytné cesty přes stavební parcelu p.č. st. 53/4, katastrální území [adresa], ve prospěch vlastníků stavební parcely p.č. st. 53/2, katastrální území [adresa], jako služebnosti. V žalobních důvodech uvedli, že mají ve společném jmění manželů stavební parcelu p.č. st. 53/2, katastrální území [adresa], jejíž součástí je budova č.p. [č.p.]. Jediné spojení této nemovité věci s veřejnou cestou vede přes stavební parcelu p.č. st. 53/4, katastrální území [adresa], jejíž součástí je budova č.p. [č.p.]. Vlastníkem této nemovité věci je žalovaný, který však žalobcům v jejím užívání za účelem přístupu k nemovité věci ve společném jmění žalobců brání.

2. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě postavil na stanovisko, že stavební parcela p.č. st. 53/2, katastrální území [adresa], kterou mají žalobci ve společném jmění manželů, tvoří funkční celek s pozemkovou parcelou p.č. 59/4, katastrální území [adresa], kterou mají žalobci rovněž ve společném jmění manželů a která přímo sousedí s veřejnou cestou na pozemkové parcele p.č. 179/4, katastrální území [adresa]. Tento pozemek je sice ve vlastnictví třetí osoby, avšak způsobem jeho využití je ostatní komunikace. Mimoto žalovaný poukázal na okolnost, že mezi stavební parcelou p.č. st. 53/2, katastrální území [adresa], která je ve společném jmění žalobců, a stavební parcelou p.č. st. 53/4, jejímž vlastníkem je žalovaný, se nachází stavební parcela p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa], ve vlastnictví třetí osoby. I kdyby soud povolil nezbytnou cestu přes pozemek ve vlastnictví žalovaného, nedosáhli by tím žalobci spojení s veřejnou cestou.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota], soud zjistil, že žalobci mají ve společném jmění manželů stavební parcelu p.č. st. 53/2, jejíž součásti je budova č.p. [č.p.], a pozemkovou parcelu p.č. 59/4, obě katastrální území [adresa].

4. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota], soud zjistil, že vlastníkem stavební parcely p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa], jejíž součásti je budova č.p. [č.p.], byl zůstavitel [jméno FO].

5. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota], soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem stavební parcely p.č. st. 53/4, jejíž součásti je budova č.p. [č.p.], katastrální území [adresa].

6. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota], soud zjistil, že [právnická osoba] je vlastníkem pozemkové parcely p.č. st. 179/4, katastrální území [adresa], se způsobem využití: ostatní komunikace.

7. Z ortofotomapy pro katastrální území [adresa] soud zjistil, že mezi stavební parcelou p.č. st. 53/2 ve společném jmění manželů a veřejnou cestou umístněnou na pozemkové parcele p.č. 253/3 se nacházejí stavební parcela p.č. st. 53/3, jejímž vlastníkem byl zůstavitel [jméno FO], a stavební parcela p.č. st. 53/4, jejímž vlastníkem je žalovaný.

8. Z katastrální mapy pro katastrální území [adresa] soud zjistil, že na stavební parcelu p.č. st. 53/2 navazuje pozemková parcela p.č. 59/4, která sousedí s pozemkovou parcelou p.č. 179/4.

9. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že soud zjistil, že svědek jezdil k žalobcům přes pozemky ve vlastnictví žalovaného a zůstavitele [jméno FO]. Než na nich byla umístěna závora, nevěděl, že jde o cizí pozemky, ani mu nikdo v přístupu přes tyto pozemky nebránil.

10. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je bývalou manželkou zůstavitele [jméno FO]. Zůstavitel asi před dvaceti lety ujednal se zástupcem žalobců, že mu umožní průjezd přes stavební parcelu p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa], a zástupce žalobců mu naopak umožní průchod na zahradu přes pozemek ve společném jmění žalobců. Přitom svědkyně ani zůstavitel nevěděli, zda sousední dům náleží žalobcům nebo jejich zástupci. Svědkyně a zůstavitel požádali zástupce žalobců, aby zazdil okno, které vedlo na zahradu ve vlastnictví zůstavitele, a zástupce žalobců jim vyhověl. Cesta přes pozemky ve vlastnictví zůstavitele a žalovaného se jako přístup užívala odnepaměti. Naopak na pozemkové parcele p.č. 179/4, katastrální území [adresa], žádná cesta nebyla. Šlo o zarostlý okraj pole.

11. Rovněž z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že cesta přes pozemky ve vlastnictví zůstavitele a žalovaného se jako přístup užívala po desítky let. Svědek naopak popřel, že by se někdy cesta nacházela na pozemkové parcele p.č. 179/4, katastrální území [adresa].

12. Z výpovědi svědka [právnická osoba] soud zjistil, že zůstavitel [jméno FO] trpěl užívání svého pozemku zástupcem žalobců pro přístup k pozemku ve vlastnictví žalobců. Měl s ním jiné spory, které nechtěl dále prohlubovat.

13. Žalobci tedy mají ve společném jmění manželů stavební parcelu p.č. st. 53/2, jejíž součástí je budova č.p. [č.p.], a pozemkovou parcelu p.č. 59/4, obě katastrální území [adresa]. Pozemková parcela p.č. 59/4, katastrální území [adresa], sousedí s pozemkovou parcelou p.č. 179/4, [adresa], jejímž vlastníkem je [právnická osoba]. Přestože podle stavu zápisů v katastru nemovitostí je způsobem jejího využití ostatní komunikace, ve skutečnosti na ní veřejná cesta umístěna není a ani v minulosti nebyla, nýbrž jde o zarostlou plochu na okraji pole. Stavební parcela p.č. st. 53/2, katastrální území [adresa], ve společném jmění žalobců, je z veřejné cesty umístěné na pozemkové parcele p.č. 253/3, katastrální území [adresa], přístupná přes stavební parcelu p.č. st. 53/3, jejíž součástí je budova č.p. [č.p.] a jejímž vlastníkem byl zůstavitel [jméno FO], a stavební parcelu p.č. st. 53/4, jejíž součástí je budova č.p. [č.p.] a jejímž vlastníkem je žalovaný. Tento přístup byl užíván nejméně po desítky let. Zůstavitel [jméno FO] ujednal se zástupcem žalobců, že mu umožní průjezd přes stavební parcelu p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa], a zástupce žalobců mu naopak umožní průchod na zahradu přes pozemek ve společném jmění žalobců.

14. Z leteckých snímků, ze souborů fotografií ani z návrhu geometrického plánku soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

15. Soud zamítl návrh žalobců na provedení důkazu kupní smlouvou ze dne [datum], kupní smlouvou ze dne [datum], darovací smlouvou ze dne [datum], ohledáním, krátkými textovými zprávami a fotografiemi, které zachycují přístup žalobců přes stavební parcelu p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa], a návrh žalovaného na provedení důkazu výslechem žalobců a svědka [jméno FO], protože šlo o důkazní prostředky, jejichž provedení by bylo nadbytečné se zřetelem k tomu, že již provedené důkazy ustavují skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

16. Podle § 1029 odst. 1 o.z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

17. Podle § 1029 odst. 2 o.z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

18. Podle § 1032 odst. 1 o.z. soud nepovolí nezbytnou cestu, převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

19. Obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta podle § 1033 odst. 1 o.z. jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

20. Z výsledků dokazování vyplývá, že stavební parcela p.č. st. 53/2, katastrální území [adresa], která je ve společném jmění žalobců, nemá jiné spojení s veřejnou cestou než přes stavební parcelu p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa], jejímž vlastníkem byl zůstavitel [jméno FO], a stavební parcelu p.č. st. 53/4, katastrální území [adresa], jejímž vlastníkem je žalovaný. Okolnost, že oba pozemky byly za účelem přístupu k pozemku ve společném jmění žalobců užívány nejméně po desítky let, zároveň nasvědčuje závěru, že jde o přirozený [rodné přijmení] na pozemek ve společném jmění žalobců.

21. Pokud se mezi nemovitostí, k níž žádá její vlastník povolení nezbytné cesty, a veřejnou cestou nachází více pozemků, je nutné zkoumat, zda rozsah požadované cesty zajistí skutečně dostatečné spojení. Zákonem předpokládaný účel žaloby by nebyl splněn tehdy, kdyby přes povolení nezbytné cesty přes jeden nebo i více pozemků označených v žalobě nedošlo k dostatečnému spojení s veřejnou cestou pro existenci dalších pozemků, které by takovému přístupu nadále bránily. Nezbytnou cestu je totiž možné povolit zásadně jen tehdy, když se na základě soudního rozhodnutí žalobci zpřístupní spojení s veřejnou cestou. Soud proto nemůže zásadně povolit nezbytnou cestu přes jeden nebo více pozemků označených v žalobě, jestliže nemá najisto postaveno, že přes další pozemky (například pozemky jiných vlastníků), které rovněž představují překážku pro spojení s veřejnou cestou, má žadatel zajištěn přístup. Žadatel o nezbytnou cestu musí buď požadovat její zřízení přes všechny dotčené pozemky tak, aby bylo zajištěno dostatečné spojení jeho nemovitosti s veřejnou cestou, a označit jako žalované všechny jejich vlastníky, nebo musí tvrdit a prokázat, že přes další pozemky, které leží mezi jeho nemovitostí a veřejnou cestou, má k okamžiku rozhodování soudu přístup zajištěn. Nelze totiž vyloučit, že nachází-li se mezi nemovitostí žadatele o nezbytnou cestou a veřejnou cestu více pozemků různých vlastníků, zajistí si žadatel o nezbytnou cestu přístup z veřejné cesty přes některý z těchto pozemků na základě příslušného právního titulu (např. nájemní smlouvy, smlouvy o zřízení služebnosti či jiného právního titulu), přičemž s ostatními vlastníky pozemků nacházejících se mezi nemovitostí žadatele o nezbytnou cestu a veřejnou cestou se žadatel na povolení nezbytné cesty nedohodne. V takovém případě není důvod, aby vlastníci pozemků, přes které má žadatel o nezbytnou cestu zajištěn přístup na svůj pozemek z veřejné cesty na základě příslušného právního titulu, byli žalováni a žadatel rovněž požadoval zřídit nezbytnou cestu přes jejich pozemky. Bude však nutné, aby žadatel o nezbytnou cestu v řízení tvrdil a prokázal skutečnosti opodstatňující uzavřít, že není třeba žalovat všechny vlastníky pozemků nacházející se mezi pozemkem žadatele a veřejnou cestou, protože někteří z vlastníků těchto pozemků již umožnili (na základě příslušného právního titulu) užívat žalobci jejich pozemek nebo jeho část jako nezbytnou cestu. Tím bude zajištěno, že vyhoví-li soud žalobě a nezbytnou cestu povolí, bude mít žadatel o její zřízení zajištěn přístup ke své nemovitosti z veřejné cesty, a bude tak naplněn účel institutu nezbytné cesty ve smyslu § 1029 odst. 1 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2021, pod poř. č. [hodnota]).

22. V projednávané věci se mezi veřejnou cestou umístěnou na pozemkové parcele p.č. 253/3, katastrální území [adresa], a stavební parcelou p.č. st. 53/2, katastrální území [adresa], kterou mají žalobci ve svém společném jmění manželů, nacházejí jednak stavební parcela p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa], jejímž vlastníkem byl zůstavitel [jméno FO], a jednak stavební parcela p.č. st. 53/2, katastrální území [adresa], jejímž vlastníkem je žalovaný. Žalobci se povolení nezbytné cesty domáhali pouze vůči žalovanému za současného skutkového tvrzení, že mají na základě dohody se zůstavitelem [jméno FO] právo za účelem spojení s veřejnou cestou užívat stavební parcelu p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa].

23. Z provedeného dokazování však vyplývá, že zůstavitel [jméno FO] souhlasil s užíváním stavební parcely p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa], za tímto účelem jen zástupcem žalobců, s nímž o tom uzavřel dohodu. Nešlo přitom o ujednání se žalobci jako vlastníky pozemku, který postrádá dostatečné spojení s veřejnou cestou. Ostatně ani nevěděl, zda tento pozemek vlastnicky náleží žalobcům nebo jejich zástupci. Jiné ujednání o užívání tohoto pozemku za účelem spojení pozemku ve společném jmění žalobců s veřejnou cestou v řízení najevo nevyšlo. Žalobci ostatně při jednání konaném dne [datum] uvedli, že jiné důkazní prostředky o svém skutkovém tvrzení, že mají právo užívat za tímto účelem stavební parcelu p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa], nemají.

24. Žalobci si tedy ve skutečnosti nezajistili přístup z veřejné cesty přes pozemek, jehož vlastníkem byl zůstavitel [jméno FO], ani na základě práva, které by bylo obsahem jejich závazkového právního poměru. Chybí-li žalobcům oprávnění užívat stavební parcelu p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa], jako nezbytnou cestu, nedošlo by k dostatečnému spojení jejich pozemku s veřejnou cestou, ani kdyby soud povolil nezbytnou cestu přes stavební parcelu p.č. st. 53/4, katastrální území [adresa], jejímž vlastníkem je žalovaný, protože přístupu žalobců na veřejnou cestu by nadále bránila stavební parcela p.č. st. 53/3, katastrální území [adresa].

25. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v odměně za zastupování advokátem a náhradě jeho hotových výdajů v celkové výši [částka] (šest úkonů právní služby po [částka] při tarifní hodnotě [částka], a to převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednáních konaných dne [datum], které trvalo déle než dvě hodiny, a dne [datum], které trvalo déle než dvě hodiny, jeden úkon právní služby po [částka] při tarifní hodnotě [částka], a to účast při jednání konaném dne [datum], dále šest paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] a jedna paušální náhrada hotových výdajů po [částka], celkem [částka], a náhrada za daň přidané hodnoty ve výši [částka], cestovné ve výši [částka] při dvou cestách [adresa] a zpět dne [datum] a dne [datum] v délce po 145 km, průměrné spotřebě 5, 1 l/100 km a průměrné ceně motorové nafty ve výši 38, [částka] za litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění účinném do [datum], a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 5, [částka] za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb., cestovné ve výši [částka] při jedné cestě [adresa] a zpět dne [datum] v délce 145 km, při průměrné spotřebě 5, 1 l/100 km a průměrné ceně motorové nafty ve výši 34, [částka] za litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 5, [částka] za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., náhrada za promeškaný čas v rozsahu osmi půlhodin po [částka], tj. [částka], a náhrada za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po [částka], tj. [částka]).

27. Náklad na podání ze dne [datum] soud nemá za účelně vynaložený, protože jím žalovaný navrhl přerušení řízení postupem podle § 110 o.s.ř. a žalobci se k jeho návrhu nepřipojili.

28. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013).

29. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady řízení společně a nerozdílně, protože mají v řízení postavení nerozlučných společníků (Drápal, L. in Drápal, L., Bureš, J. – Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, s. 593).

30. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.