Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 35 811,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 811,88 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 35 811,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 811,88 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že předchůdce žalobkyně společnost Multitude Bank p.l.c., se sídlem ST Business Centre, 120 [jméno FO], Gzira, GZR 1027, Malta, uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné výši 35 811,88 Kč, který měl být splacen do [datum]. Žalovaný nesplácel řádně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku doposud neuhradil.
2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Učinila nesporným, že s právním předchůdcem žalobkyně společností Multitude Bank p.l.c. smlovu o revolvingovém úvěru uzavřel. Žalovaný však především namítal, že předchůdce žalobkyně nedostatečně prověřil před uzavřením smlouvy o úvěru jeho schopnost úvěr splácet, a smlouva je proto absolutně neplatná. Rovněž poukazoval na rozpor smlouvy s dobrými mravy. Tvrdil, že mu na základě smlouvy o revolvingovém úvěru bylo postupně vyplaceno 34 700 Kč, žalovaný vrátil 44 858 Kč, jistinu úvěru tak „přeplatil“ o 10 158 Kč.
3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:
4. Právní předchůdce žalobkyně Multitude Bank p.l.c. jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru (prokázáno Úvěrovou smlouvou ze dne [datum], dodatkem o navýšení úvěrového limitu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřeným dne [datum], informacemi k žádosti o půjčku, Standardními podmínkami Úvěrové smlouvy, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a Tabulkou s přehledem základních údajů žalovaného). Žalovanému bylo poskytnuto celkem 34 700 Kč, žalovaný na účet předchůdce žalobkyně Multitude Bank p.l.c. uhradil celkem 44 958 Kč (prokázáno detaily transakcí žalovaného u UniCredit Bank a potvrzeními o platbách ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Pohledávka za žalovaným byla společností Multitude Bank p.l.c. postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] a Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne [datum] uzavřeným [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek). O postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný informován (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby advokátkou žalobkyně dne [datum] (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne [datum]).
5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
9. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalovanému. Na daný právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, založený smlouvou o úvěru, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdce žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřel v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Předchůdce žalobkyně tak byl povinen dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud proto nejprve hodnotil, zda předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne [datum], sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s odbornou péčí a v zájmu žalovaného jako spotřebitele, jak ukládá § 75 a § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (srov. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18).
18. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. a byl povinen vrátit to, oč se obohatil na základě neexistujícího právního důvodu (absolutně neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru) a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení toho, co její předchůdce žalovanému plnil dle § 2993 věta první o. z. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 34 700 Kč, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný vrátil částku 44 958 Kč. Žalovaný tak předchůdci žalobkyně vrátil vše, oč se obohatil na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z uvedeného důvodu soud rozhodl, jak je ve výroku I. uvedeno, a žalobu v celém rozsahu zamítl.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, a proto mu přísluší vůči žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalovanému, který v řízení nebyl zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za jeden úkon (odpor proti platebnímu rozkazu společně s vyjádřením ve věci samé) dle § 137 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Soud neodůvodněný odpor a vyjádření ze dne [datum] považoval za jeden úkon, neboť skutečnosti uvedené ve vyjádření mohly být uvedeny již v odporu.