Výrok
I. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 319 886,44 Kč s úrokem ve výši 8 658,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 3 016,84 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 312 086,44 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 49 204,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 319 886,44 Kč s tím, že dne 13. 8. 2019 uzavřela se žalovanými Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. [hodnota], na základě které se zavázala zřídit a vést pro žalované účet stavebního spoření do cílové částky a poskytnout žalovaným při splnění podmínek úvěr ze stavebního spoření/překlenovací úvěr. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaných poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalovaným dne 14. 8. 2019 překlenovací úvěr ve výši 368 000 Kč. Žalovaní se zavázali poskytnutý úvěr splácet a zároveň se zavázali k měsíční splátce povinného spoření ve výši 1 004 Kč. Žalovaní nespláceli poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 28. 1. 2025 zesplatnila. Žalovaní dluží na jistině částku 312 086,44 Kč, na poplatcích 7 800 Kč, na smluvním úroku za období od 30. 9. 2024 do 28. 1. 2025 částku 8 658,49 Kč. Žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení, a to od 29. 1. 2025 do zaplacení, který do 26. 2. 2025 kapitalizovala na částku 3 016,84 Kč. Žalovaní svůj dluh neuhradili, ačkoliv jim byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaní, ač jim byla žaloba řádně doručena, se k ní nevyjádřili.
3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaní se k navrženému postupu nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s. ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
5. Žalobkyně jako věřitel, žalovaný 1. jako dlužník a žalovaná 2. jako spoludlužník uzavřeli dne 7. 8. 2019 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalovaným úvěr v celkové výši 368 000 Kč a žalovaní se podle článku XI. odst. 3 smlouvy zavázali splácet úvěr společně a nerozdílně (prokázáno smlouvou překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. [hodnota], podmínkami pro poskytování spotřebitelských překlenovacích úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření fyzickým osobám, výpisem čerpání a platebním příkazem ze dne 13. 8. 2019). Žalovaní se ve smlouvě zavázali splácet rovněž úrok ve výši 6,89 % ročně, poplatky, náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru. Poplatek za výzvy k úhradě činil 600 Kč (prokázáno smlouvou překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. [hodnota] a Sazebníkem úhrad za poskytované služby platným od 1. 4. 2021). Před uzavřením uvedené smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaných (prokázáno potvrzením o výši příjmů žalovaného i žalované, výpisy z účtu žalované [č. účtu] za období od dubna do června 2019, výpisy z bankovního registru klientských informací a z nebankovního registru klientských informací). Žalovaní nespláceli řádně, přestože byli opakovaně upomínáni, proto žalobkyně po předchozím upozornění prohlásila úvěr za splatný (prokázáno upomínkami, upozorněním o prohlášení úvěru za splatný ze dne 10. 11. 2024 a oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 1. 2025). Před podáním žaloby byli žalovaní právním zástupcem žalobkyně vyzváni k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2025 a podacím archem).
6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Vztah mezi žalobkyní a žalovanými byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se žalobkyně zavázala žalovaným poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaní se zavázali žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaných. Žalovaným byl na základě platné smlouvy o úvěru poskytnut úvěr v celkové výši 368 000 Kč, který byli povinni společně a nerozdílně vrátit spolu s úrokem ve sjednané době. Jelikož žalovaní nehradili včas, dostali se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a na poplatky za upomínání ve sjednané výši. Soud proto shledal nárok uplatněný žalobou opodstatněným po sutkové i právní stránce a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí přísluší vůči žalovaným náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni, která byla v řízení zastoupena advokátem, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 49 204,90 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 796 Kč a z odměny advokáta žalobkyně vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 319 886,44 Kč za 3 úkony právní ve výši 9 580 Kč/úkon dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %), jíž je advokát plátcem podle zvláštního právního předpisu, ve výši 6 318,90 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalovaným povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám tohoto advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
14. O lhůtách k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť neshledal důvody pro jejich prodloužení.