Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 774,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 774,85 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 774,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 774,85 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč, který měl být splacen do [datum]. Žalovaný nesplácel řádně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dlužná částka v celkové výši 27 774,85 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 17 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 774,85 Kč. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku doposud neuhradil.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných. Doklady či listinami k prokázání prověřování úvěruschopnosti nedisponuje.3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Učinil nesporným, že s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. uzavřel smlouvu o úvěru č. S0009720524049336. Touto smlouvou byla refinancována smlouva č. S0005720524049355 uzavřená s předchůdkyní žalobkyně dne [datum], přičemž částka 9 983,51 Kč byla požita na refinancování a částka 7 016,49 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného. Žalovaný především namítal, že předchůdce žalobkyně nedostatečně prověřil před uzavřením smlouvy o úvěru jeho schopnost úvěr splácet, a smlouva je proto absolutně neplatná. V době, kdy žalovaný smlouvu uzavíral, hradil již další závazky. Odhadl chybně své možnosti a začal mít potíže se splácením. Žalovaný se snažil se žalobkyní věc řešit. Protože od předchůdce žalobkyně na základě čtyř uzavřených smluv obdržel celkem 49 220,67 Kč a uhradil celkem 51 234,47 Kč navrhoval vypořádání s tím, že nebude požadovat bezdůvodné obohacení ve výši 2 013,80 Kč. Rovněž zahájil řízení u finančního arbitra a toto řízení stále probíhá.4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:5. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]. jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0005720524049355, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného (prokázáno smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0005720524049355). Dále dne [datum] právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]. jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0009720524049336 (prokázáno smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0009720524049336 a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru č. S0009720524049336 byla předchůdcem žalobkyně na účet žalovaného poukázána částka 7 016,49 Kč (prokázáno potvrzeními o platbě ze dne [datum]). Žalovaný na účet předchůdce žalobkyně [právnická osoba]. uhradil převodem z účtu dne [datum] částku 2 414 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč a dne [datum] částku 500 Kč (prokázáno potvrzením o platbě ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba]. postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek). O postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný informován (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby advokátem žalobkyně dne [datum], a to nejpozději do tří dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]). Žalovaný navrhoval žalobkyni smírné řešení (prokázáno návrhem smírného řešení ze dne [datum], e-maily od advokáta žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum] a oznámením o zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne [datum]).6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalovanému. Na daný právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, založený smlouvou o úvěru, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdce žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřel v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Předchůdce žalobkyně tak byl povinen dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud proto nejprve hodnotil, zda předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne [datum], sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“18. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s odbornou péčí a v zájmu žalovaného jako spotřebitele, jak ukládá § 75 a § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Důkladné prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo nezbytné již z toho důvodu, že úvěrem žalovaný refinancoval jiný existující dluh u předchůdce žalobkyně. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (srov. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18).19. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. a byl povinen žalobkyni vrátit to, oč se obohatil na základě neexistujícího právního důvodu (absolutně neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru) a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení toho, co její předchůdce žalovanému plnil dle § 2993 věta první o. z. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostně částku 7 016,49 Kč, žalovaný mu vrátil 14 914 Kč. Žalovaný tak předchůdci žalobkyně vrátil vše, oč se obohatil na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z uvedeného důvodu soud rozhodl, jak je ve výroku I. uvedeno, a žalobu v celém rozsahu zamítl.20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, a proto mu přísluší vůči žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalovanému, který v řízení nebyl zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč sestávající z paušální náhrady za 2 úkony (odpor proti platebnímu rozkazu společně s vyjádřením ve věci samé a účast u jednání dne [datum]) po 300 Kč/úkon dle § 137 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Soud neodůvodněný odpor a vyjádření ze dne [datum] považoval za jeden úkon, neboť skutečnosti uvedené ve vyjádření mohly být uvedeny již v odporu.