Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 108,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 108,60 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 714 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 703,13 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 125 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 900 Kč od [datum] do [datum] a z částky 6 791,40 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 2,25 % ročně z částky 4 108,60 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 30 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 822,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně umožnil žalované čerpat úvěr do úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, avšak úvěr nesplácela řádně, uhradila toliko částku 8 714 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do [datum] ve výši 1 922,60 Kč, kapitalizovaných úroků od [datum] do [datum] ve výši 3 125 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 1 703,13 Kč. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku doposud neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:
4. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 15 202,48 Kč bezhotovostně na účet žalované (prokázáno smlouvu o úvěru č. [hodnota], ze dne [datum], kopií občanského průkazu žalované, a potvrzeními o provedení transakce – doklady o čerpání úvěru). Před uzavřením smlouvy měl předchůdce žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalované vedené u [právnická osoba] č. [č. účtu], z nichž se podává, že na účet žalované bylo z účtu Volno, sdružení PR v měsíci červnu 2022 poukázáno 25 868 Kč, v měsíci červenci 25 272 Kč a v měsíci srpnu 2022 částka 25 272 Kč (prokázáno uvedenými výpisy) Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy č. [hodnota] Seznamu postoupených pohledávek a potvrzením o uhrazení výplaty za postoupené pohledávky z [datum]). O postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná informována a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do deseti dní od doručení výzvy (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístek ze dne [datum]). Žalovaná uhradila toliko částku 8 714 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby advokátem žalobkyně dne [datum], a to nejpozději do [datum] (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]).
5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
9. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaná se zavázala předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalované byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalované. Na daný právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou, založený smlouvou o úvěru, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdce žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřel v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Předchůdce žalobkyně tak byl povinen dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Soud proto nejprve hodnotil, zda předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne [datum], sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. Předchůdce žalobkyně především nijak neověřoval výdaje žalované a spolehl se toliko tři příjmové transakce na běžném účtu povinné, nezjišťoval například, zda a případně kolik má žalovaná vyživovacích povinností, jaké má výdaje na bydlení apod. Takovéto zkoumání úvěruschopnosti žalované je zcela nedostatečné. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí a v zájmu žalované jako spotřebitele, jak ukládá § 75 a § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském účtu ve spojení s § 588 o. z. (srov. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18).
18. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou, byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. a je povinna žalobkyni vrátit to, oč se obohatila na základě neexistujícího právního důvodu (absolutně neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru) a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení toho, co její předchůdce žalované plnil dle § 2993 věta první o. z. Žalobkyně se na žalované domáhala částky 12 822,60 Kč, na kterou žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku 8 714 Kč a zbývá jí tak uhradit 4 108,60 Kč. Jelikož žalobkyně zaslala dne [datum] žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky do deseti dní a žalovaná na tuto výzvu nereagovala, dostala se den následující po dni splatnosti – [datum] - do prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když neshledal důvody pro její prodloužení.
19. Ve zbytku soud shledal žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, a proto žalobu v této části zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, měla by proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, dle obsahu spisu jí však žádné nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.