Výrok
I. a) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75% od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.b) Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], částky [částka], částky [částka], ročního úroku z prodlení ve výši 11,75% z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ročního úroku ve výši 20,74 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žaloba se zamítá.II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], částky [částka], částky [částka], ročního úroku z prodlení ve výši 8,25% a ročního úroku ve výši 24,57%, oba z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žaloba se zamítá.III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně a s úrokem ve výši 20,74 % ročně, oba z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], sídlem [adresa], IČO: [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [RČ], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši [částka], s poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil celkem [částka] a dluží tedy částku [částka] a příslušenství (nárok I). Dále se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně a s úrokem ve výši 24,57 % ročně, oba z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], sídlem [adresa], IČO: [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [RČ], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši [částka], s poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil celkem [částka] a dluží tedy částku [částka] a příslušenství (nárok II.). Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávka postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný o dlužnou částku upomenut.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto jednal dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má učňovské vzdělání, je rozvedený, je zaměstnán jako kuchař, jeho měsíční příjem činí [částka]. U předchůdkyně žalobkyně má již úvěr ve výši [částka], který splácí ve splátkách po [částka] měsíčně. Měsíční výdaje na bydlení činí [částka], osobní výdaje na jídlo, dopravu, oblečení, léky [částka] měsíčně.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši [částka], s administrativním poplatkem ve výši [částka], a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Celkovou částku [částka] se žalovaný zavázal vrátit v 80 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný svým podpisem potvrdil přijetí částky [částka] v hotovosti s tím, že částka [částka] se započítává na úvěr [RČ].
6. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má učňovské vzdělání, je rozvedený, je zaměstnán jako kuchař, jeho měsíční příjem činí [částka]. U předchůdkyně žalobkyně má již úvěr ve výši [částka], který splácí ve splátkách po [částka] měsíčně. Měsíční výdaje na bydlení činí [částka], osobní výdaje na jídlo, dopravu, oblečení, léky [částka] měsíčně.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [RČ] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši [částka], s administrativním poplatkem ve výši [částka], a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Celkovou částku [částka] se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný svým podpisem potvrdil přijetí částky [částka] v hotovosti s tím, že částka [částka] se započítává na úvěr č. [RČ].
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], její přílohy č. [hodnota] Seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku má soud za prokázané, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno.
9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, v níž byla vyzván k úhradě částky [částka] do [datum].
10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („dále jen o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dní sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele. Přestože žalovaný byl v řízení nečinný a neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v [adresa] ze dne [datum]. Soudní dvůr dospěl k závěru, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Soud proto posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedených smluv řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že nikoli. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka] publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Údaje uvedené v kartách zákazníka nelze ověřit. Mnohem důkladnější prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo namístě zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl poměrně nízký příjem a již měl u předchůdkyně žalované jiné úvěry, přičemž úvěry čerpal i na refinancování těchto předchozích úvěrů.
18. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Smlouva o úvěru je tedy neplatná.
19. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
21. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, a to ani v případě smlouvy č. [RČ], ani v případě smlouvy č. [RČ], vznikl předchůdkyni žalobkyně podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy č. [RČ] částku [částka], žalovaný vrátil [částka]. Soud proto dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb., uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni zbývající část jistoty, tedy částku [částka]. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. z dlužné jistiny), dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a ve zbytku žalobního nároku I., soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy č. [RČ] a vzhledem k tomu, že žalovaný u této smlouvy uhradil částku přesahující poskytnutou jistinu, byla ohledně nároku II. žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto by mu příslušela náhrada nákladů řízení. Žalovaný však byl ve věci zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.