Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 12,75% z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do třídnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] Kč za dobu od [datum] do [datum] a kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od [datum] do [datum] v částce [částka]. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 21,7 % ročně. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami prohlásila dopisem ze dne [datum] úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaná přes upomínku dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podle § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez projednání věci na základě předložených listinných důkazů.
3. Svá tvrzení žalobkyně doložila žádostí o úvěr, potvrzením zaměstnavatele žalované o výši jejího příjmu ze dne [datum], výpisem z běžného účtu žalované za leden 2022, vyjádřením žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti z [datum], smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum], výpisem z úvěrového účtu, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] a výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum]. Z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Žalovaná požádala dne [datum] žalobkyni o úvěr ve výši [částka]. V žádosti uvedla, že je zaměstnána jako dělnice s průměrným měsíčním příjem za poslední 3 měsíce [částka], žije s druhem, celkový příjem domácnosti činí [částka], vyživuje dvě osoby. Výši svého příjmu doložila potvrzením zaměstnavatele. Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované hodnotili individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi. Kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Dále se z tabulky posouzení úvěruschopnosti podává, že žalovaná uvedla, že žije v družském poměru, je zaměstnána na dobu určitou s čistým příjmem [částka], čistý příjem domácnosti uvedla ve výši [částka], bydlí ve pronajatém domě/bytě, má 2 vyživovací povinnosti. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po [částka]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,7 % ročně.
5. Z výpisu z běžného účtu žalované č. [č. účtu] vedeného u žalobkyně se podává, že dne , Datum narození advokáta6. Z výpisů z úvěrového účtu žalované u žalobkyně vyplývá, že žalovaná splácela úvěr v dohodnutých splátkách do března 2024, od následujícího měsíce splátky nehradila a byla o ně žalobkyní upomínána.8. Oznámením ze dne [datum] prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni [datum] a žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky [částka] do [datum].9. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná byla v řízení nečinná a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v [adresa] ze dne [datum]. Soudní dvůr dospěl k závěru, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka] publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Soud proto hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy o úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně především nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované. Nevyžádala si například doklady SIPO či výpisy z účtu žalované. Důkladnější prověření úvěruschopnosti žalované bylo namístě zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná pobírala poměrně nízkou mzdu cca [částka] měsíčně a měla dvě vyživovací povinnosti. Příjem jejího partnera nebyl pak doložen vůbec. Pokud žalovaná uváděla čistý měsíční příjem domácnosti ve výši [částka], nebyly tyto příjmy žádným způsobem ověřovány.19. Žalobkyně tedy neprokázala, že před poskytnutím úvěru řádně přezkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení platnosti smlouvy o úvěru se však soud řídil rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], na který v žalobě odkázala i žalobkyně, podle kterého v konkrétním případě „nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut).“ Ve smyslu tohoto rozhodnutí pro závěr, že smlouva je neplatná, tedy nestačí pouhé zjištění, že poskytovatel úvěru řádně neposoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet. V daném případě bylo zjištěno, že žalovaná více než dva roky řádně hradila měsíční splátky, proto nelze smlouvu prohlásit za neplatnou. Soud proto žalobě vyhověl, když nárok žalobkyně vzal za prokázaný, včetně sjednaného úroku za poskytnutí úvěru. Nárok na úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z., jeho výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když soud neshledal důvody pro její prodloužení.23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí přísluší náhrada nákladů řízení, které činí za zaplacený soudní poplatek [částka], dále náhrada nákladů právního zastoupení podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do [datum], a to za tři úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 1, paušální náhrada hotových výdajů advokáta po [částka] za každý z úkonů právní služby dle § 14b odst. 5 vyhlášky a částka [částka] jako náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jejích hotových výdajů ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak bylo žalobkyni přiznáno [částka]. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.