Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení [částka] s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené s obchodní společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČ [IČO] (původní věřitel), nabyla pohledávku za žalovanou. Žalobkyně přiblížila, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka]. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná nedodržela svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyni tak dluží jistinu ve výši [částka], úrok ve výši [částka] a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Výzva k zaplacení dluhu zůstala ze strany žalované bez odezvy.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum] (včetně jejích příloh v podobě seznamu postupovaných pohledávek), na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena shora popsaná pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, jak soud zjistil z dopisu původního věřitele ze dne [datum].
4. Ze smlouvy o úvěru č. [IBAN] /[Anonymizováno], uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka] bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala splatit úvěr jednorázově nejpozději do [datum]. Mezi účastníky byla sjednána pevná roční úroková sazba ve výši 36 % a také poplatek za sjednání úvěru v částce [částka].
5. Z potvrzení o provedení transakce [Anonymizováno] bylo zjištěno, že úvěr ve výši [částka] byl žalované bezhotovostně poskytnut na výše uvedený bankovní účet č. [č. účtu], sjednaný ve smlouvě, dne [datum].
6. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum], vyhotoveného v právním zastoupení, bylo zjištěno, že jím byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby (doloženo podacím lístkem).
7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
9. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v závazkovém vztahu vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku ve výši přibližně 136 % samotného úvěru. Takovýmto ujednáním dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy právního řádu.
10. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, neboť tím dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je úvěrovaný povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od původního věřitele peněžité plnění ve výši [částka], aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení přitom nevyšlo najevo, že by byla žalovaná ve prospěch žalobkyně (nebo předchozího věřitele) něco plnila. Žalovaná v průběhu řízení relevantním způsobem neprokázala, že by byla dluh uhradila, nárok žalobkyně nezpochybnila, resp. neuplatnila jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu žalované poskytnutého plnění ve výši [částka]. Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byla žalovaná požádána o vrácení poskytnutého plnění. Tak se dle listinných důkazů prokazatelně stalo až výzvou ze dne [datum]. Jelikož byla žalovaná vyzvána splnit dluh do 3 dnů od doručení výzvy, ocitla se dnem [datum] (§ 573 o. z.) již v prodlení se splněním své povinnosti.
11. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na převážném procesním úspěchu žalobkyně, jež byla se svou žalobou úspěšná v rozsahu 63 %. Žalovaná je tedy povinna, po odečtení neúspěchu žalobkyně v rozsahu 37 % od jejího úspěchu, nahradit žalobkyni soudní výlohy v rozsahu 26 %. Při zjišťování převážného úspěchu ve věci soud vycházel rovněž z žalobkyní požadovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum]. Zde se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn[Anonymizováno] I. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne [datum] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]).
12. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši [částka] sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny [částka] za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po [částka] ve výši [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši [částka], počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky [částka]. 26 % pak představuje [částka].
13. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka]. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši [částka]. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
14. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.