Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i co do částky [částka], se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO].
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] domáhala na žalovaném zaplacení celkem [částka] s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne [datum] [Anonymizováno] o [Anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], a to převodem na žalovaným udaný bankovní účet. [Anonymizováno] byl ke dni [datum] zesplatněn pro prodlení s jeho úhradou. Tento dluh žalovaný dosud neuhradil. Výzva k zaplacení dluhu z [Anonymizováno] zůstala ze strany žalovaného bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o [Anonymizováno] č. [hodnota], uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému [Anonymizováno] [Anonymizováno] až do výše [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle ustanovení 2.1.7 [Anonymizováno] [Anonymizováno] splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k [Anonymizováno]. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy.
4. Z potvrzení [právnická osoba]. ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] z titulu výše uvedené [Anonymizováno] [Anonymizováno].
5. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím žalobkyně přistoupila k zesplatnění [Anonymizováno] ze shora uvedené [Anonymizováno] smlouvy ke dni [datum] pro prodlení žalovaného s úhradou.
6. Žalobkyně upomínala a vyzývala žalovaného k úhradě dluhu, jak bylo prokázáno upomínkami a výzvami k úhradě. Naposledy se tak stalo předžalobní výzvou ze dne [datum].
7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podstatnými náležitostmi smlouvy o [Anonymizováno] jsou dle § 2395 cit. zákona ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky, což bylo v případě hodnocené úvěrové smlouvy splněno.
9. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
10. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaný v závazkovém vztahu vystupoval v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal za poskytnuté [Anonymizováno] [Anonymizováno] zaplatit [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši [Anonymizováno] % měsíčně, tj. [Anonymizováno] % ročně. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování částky, kterou je úvěrovaný povinen [Anonymizováno] v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Výše takto sjednaného úroku mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy.
11. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal od žalobkyně peněžité plnění ve výši [částka], aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný případně obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení přitom nevyšlo najevo, že by byl žalovaný ve prospěch úvěru nějaké plnění uskutečnil. Žalovaný v průběhu řízení relevantním způsobem neprokázal, že by byl poskytnuté finanční prostředky ve výši [částka] uhradil, nárok žalobkyně nezpochybnil, resp. neuplatnil jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu celého poskytnutého (nevráceného) plnění ve výši [částka]. Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byl žalovaný požádán o vrácení poskytnutého plnění (coby bezdůvodného obohacení). Tak se dle listinných důkazů stalo až výzvou ze dne [datum], podanou k poštovní přepravě téhož dne, jak bylo zjištěno z podacího lístku. Je třeba vyjít z toho, že výzva žalovanému došla dne [datum] (§ 573 o. z.). Jelikož byl žalovaný vyzván splnit dluh do 10 dnů od obdržení výzvy, ocitl se žalovaný dne [datum] již v prodlení se splněním své povinnosti.
12. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na převážném procesním úspěchu žalobkyně, jež byla s uplatněným nárokem úspěšná v rozsahu [Anonymizováno] %. Při zjišťování převážného úspěchu ve věci soud vycházel rovněž z žalovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum]. V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne [datum] (N 175/58 SbNU 529). Má tedy právo na náhradu 26 % svých vynaložených nákladů.
13. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši [částka] sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) při sazbě mimosmluvní odměny [částka] za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po [částka] ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši [částka], počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky [částka]. 26 % z této částky tak představuje částku [částka], již soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni.
14. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí [částka]. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka]. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši [částka]. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
15. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.