Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 214/2026

Soud: Okresní soud v KlatovechDatum rozhodnutí: 7. 10. 2026Č. j.: 10 C 214/2026-17Soudce: Mgr. Jan ChudobaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 13. 11. 2026Předmět řízení: zaplacení 58 230 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKT:2026:10.C.214.2026.1
neplatnost právního jednánínáklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (17) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 582 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení 58 230 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené s původním věřitelem, a to obchodní společností [právnická osoba], IČ [IČO], nabyla pohledávku za žalovanou. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla původním věřitelem opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne [datum] pak byla informována o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzvána k jeho úhradě. Od [datum] je prokazatelně v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná ke dni podání návrhu dluží žalobkyni jistinu ve výši 30 000 Kč, smluvní úrok v částce 12 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 16 230 Kč. Výzva k zaplacení dluhu zůstala ze strany žalované bez odezvy.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (včetně jejích dodatků, resp. příloh v podobě seznamu postupovaných pohledávek), na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena shora popsaná pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, jak soud zjistil z dopisu původního věřitele ze dne [datum].

4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou dne [datum], soud zjistil, že úvěrující se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Účastníky byla sjednána pevná měsíční úroková sazba ve výši 40 % (RPSN 5539,39 %).

5. Z předloženého potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že úvěr ve výši 30 000 Kč byl žalované bezhotovostně poskytnut na výše uvedený bankovní účet, sjednaný ve smlouvě, dne [datum].

6. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum], vyhotoveného v právním zastoupení, bylo zjištěno, že jím byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby (doloženo podací stvrzenkou).

7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v závazkovém vztahu vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ta se zavázal vrátit úvěrujícímu částku s úrokem ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Takovýmto ujednáním dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky, kterou je úvěrovaný povinen úvěrujícímu vrátit. Z celého znění smlouvy o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že smluvní nastavení práv a povinností stran zvýhodňuje úvěrujícího na úkor úvěrovaného, který se v důsledku nerovnováhy stran a parametrů úvěru snadno ocitá v prodlení se splněním závazku, které je dále umocňováno sankcemi za nesplnění povinnosti úhrady, včetně způsobu pořadí započítávání dílčích plateb na splatný dluh. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy právního řádu.

10. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od původního věřitele (úvěrujícího) peněžité plnění ve výši 30 000 Kč, aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaná v průběhu řízení relevantním způsobem neprokázala, že by byla dluh zcela uhradila, nárok žalobkyně na vrácení (alespoň) bezdůvodného obohacení nezpochybnila, resp. neuplatnila jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu plnění ve výši 30 000 Kč poskytnutého původním věřitelem žalované, když v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná byla něco na tento dluh uhradila, ať již původnímu věřiteli nebo žalobkyni. Potud tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byla žalovaná požádána o vrácení poskytnutého plnění. Tak se dle listinných důkazů prokazatelně stalo až výzvou ze dne [datum]. Jelikož byla žalovaná vyzvána splnit dluh do 3 dnů od doručení výzvy (§ 573 o. z.), ocitla se dnem [datum] v prodlení se splněním své povinnosti.

11. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na srovnatelném procesním úspěchu stran. Při zjišťování převážného úspěchu ve věci soud vycházel rovněž z žalobkyní požadovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum]. V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne [datum] (N 175/58 SbNU 529). Soud proto rozhodl, že řádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí 2 912 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 2 330 Kč. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 582 Kč. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

13. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací