Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 230/2024

Soud: Okresní soud v KlatovechDatum rozhodnutí: 13. 1. 2025Č. j.: 10 C 230/2024-29Soudce: Mgr. Jan ChudobaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 7. 3. 2025Předmět řízení: návrh na zaplacení 54 335,31 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKT:2025:10.C.230.2024.1
neplatnost právního jednáníbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (80) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i se zákonným úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] domáhala na žalovaném zaplacení celkem [částka] s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezí ní a obchodní společností [právnická osoba]. ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) nabyla pohledávku za žalovaným. Žalobkyně přiblížila, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o [Anonymizováno], na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti při podpisu smlouvy. [Anonymizováno] měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný nedodržel svůj závazek splatit poskytnutý [Anonymizováno] řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradou splátek. Ve prospěch [Anonymizováno] zaplatil jen [částka]. Výzva k zaplacení dluhu z úvěru zůstala ze strany žalovaného bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (včetně její přílohy v podobě seznamu postupovaných pohledávek), na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena shora popsaná pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak soud zjistil z dopisu původního věřitele ze dne [datum].

4. Ze smlouvy o [Anonymizováno] č. [hodnota], uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne [datum], soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěrové prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou [Anonymizováno] pravidelných měsíčních [Anonymizováno] splátek ve výši [částka]. Žalovaný se tedy zavázal za poskytnutí [Anonymizováno] zaplatit věřiteli celkem [částka]. [Anonymizováno] měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k [datum].

5. Žalobkyně upomínala a vyzývala žalovaného k úhradě dluhu, jak bylo prokázáno upomínkami a výzvami k úhradě. Naposledy se tak stalo předžalobní výzvou ze dne [datum].

6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podstatnými náležitostmi smlouvy o [Anonymizováno] jsou dle § 2395 cit. zákona ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti [Anonymizováno] tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky, což bylo v případě hodnocené [Anonymizováno] smlouvy splněno.

8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o [Anonymizováno], přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaný v závazkovém vztahu vystupoval v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku představující zhruba 186 % samotného [Anonymizováno]. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky, kdy původní věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.

10. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné [Anonymizováno] smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, neboť tím dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je [Anonymizováno] povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím [Anonymizováno] vrátit. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal od původního věřitele peněžité plnění ve výši [částka], aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný případně obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení přitom vyšlo najevo, že žalovaný ve prospěch úvěru uhradil pouze [částka]. Žalovaný v průběhu řízení relevantním způsobem neprokázal, že by byl dluh uhradil, nárok žalobkyně nezpochybnil, resp. neuplatnil jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu rozdílu mezi poskytnutým a vráceným plněním ve výši [částka]. Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byl žalovaný požádán o vrácení poskytnutého plnění. Tak se dle listinných důkazů stalo až výzvou ze dne [datum]. Jelikož byl žalovaný vyzván splnit dluh do [datum], ocitl se žalovaný dne [datum] již v prodlení se splněním své povinnosti.

11. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na převážném procesním úspěchu žalovaného. Při zjišťování převážného úspěchu ve věci soud vycházel rovněž z žalobkyní požadovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum]. V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] 08 ze dne [datum] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

12. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši [částka]. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši [částka]. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

13. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací