4 C 139/2025

Odůvodnění

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 338,15 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 10 000 Kč se současným závazkem žalované zaplatit úvěrový poplatek ve výši 6 338,15 Kč, úvěr i s poplatkem byl splatný ke dni [datum]. Žalovaná úvěr nesplatila a následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná dluží žalobkyni celkem částku 16 338,15 Kč, tedy jistinu i poplatek v plné výši.K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavila, předvolání se žalobou měla doručeny dne [datum]. Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s úrokem ve výši 12 % ročně a s poplatkem ve výši 6 338,15 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 5 663 Kč, celkem tedy 16 980 Kč. Z potvrzení o platbě a z potvrzení [právnická osoba], má soud za prokázané, že žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně částku 10 000 Kč na účet dne [datum]. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná byla upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum].Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ a dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) částku 10 000 Kč a zavázala se zaplatit věřiteli úrok 12 % ročně a blíže nespecifikovaný poplatek v částce 6 338,15 Kč, v součtu zaplatit částku 16 980 Kč, tj. měla zaplatit částku cca 70 % vyšší, než byl poskytnutý úvěr. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být adekvátní úrok, svou odměnu nadále navyšoval o poplatky, až tato v souhrnu tvoří více než téměř tři čtvrtiny půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není vůbec zřejmé, jak byl poplatek určen, proč byl určen právě v této výši, jaký je jeho účel, co má pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatku a jeho nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tento poplatek za rozporný s dobrými mravy, což způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť požadované náklady spotřebitelského úvěru nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. čj. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci.S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši 10 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2993 o.z.. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku z této smlouvy ničeho neuhradila (toto tvrzení nebylo žalovanou zpochybněno), byla jí proto výrokem I. uložena k úhradě částka 10 000 Kč. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění realizována dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku věřitel odeslal téhož dne a poskytl ve výzvě žalované lhůtu 3 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na třídenní lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.), neboť další uplatňované částky s příslušenstvím nebyly platně sjednány.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla v tomto sporu procesní úspěch v rozsahu 61 % (neúspěch v rozsahu 39 %), má proto nárok na 22 % svých nákladů (61 mínus 39). Náklady žalobkyně tvoří odměna za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. v aktuálním znění (tj. 1 200 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), 21 % DPH v částce 315 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 2 615 Kč, 22 % z této částky představuje 575,30 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení zaplatí žalovaná ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Výrokem IV. a V. soud uložil účastnicím povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v celkové částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., a to dle míry jejich procesního neúspěchu. Žalobkyni tak stíhá povinnost uhradit 39 % tohoto poplatku (tj. 78 Kč) a žalovanou povinnost uhradit 61 % tohoto poplatku (tj. 122 Kč), to vše rovněž v třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř..