Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 410,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 410,36 Kč od 31. 3. 2026 do zaplacení, to vše ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.
II. Žaloba se zamítá co do částky 13 989,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 399,60 Kč od 21. 2. 2026 do 30. 3. 2026 a z částky 13 989,24 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek v částce 324 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 399,60 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě načerpala žalovaná úvěr v konečné výši 32 399,60 Kč, který měla splatit nejpozději do [datum]. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Celková výše nároku žalobkyně činí po zohlednění případných plateb žalované částku 32 399,60 Kč. Podáním ze dne [datum] žalobkyně upřesnila, že žalovaná za dobu trvání úvěru načerpala finanční prostředky v celkové částce 22 500 Kč, a to dne [datum] částku 20 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč a dne [datum] částku 1 500 Kč. Celkem již na svůj závazek zaplatila částku 3 889,645 Kč, k čemuž doložila výpis jednotlivých plateb.
2. Žalovaná k žalobě uvedla, že s touto nesouhlasí, neboť právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezjišťoval její úvěruschopnost. Učinila nesporným, že celkem načerpala částku 22 500 Kč s tím, že uhradila 4 039,64 Kč, své platby doložila. Žalovaná požádala, aby jí bylo soudem umožněno splácet dluh ve splátkách v rozmezí 1 000 – 1 200 Kč měsíčně.
3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako „Úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v ČR“, z níž není patrné žádné datum jejího uzavření, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. se zavázal poskytnout žalované úvěrový limit 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet společně s úrokovým navýšením 146,949 % ročně. Z nesporných vyjádření účastníků, jakož i z potvrzení o platbách a z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná celkem načerpala na svůj účet od právního předchůdce žalobkyně finanční prostředky ve výši 22 500 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzývána dopisem ze dne [datum].
4. Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Úvěrová smlouva“ a dospěl k závěru, že je absolutně neplatným právním jednáním pro rozpor sjednaného příslušenství s dobrými mravy podle § 580 o. z.. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni téměř pětinásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřela (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o.z., nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).
5. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši 22 500 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2993 o. z.. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku z této smlouvy již uhradila částku 4 089,64 Kč, jak vyplývá z výpisu z účtu žalované na č. l. 72. V evidenci plateb žalované se ostatně účastnice shodují (viz. platby evidované žalobkyní na č. l. [Anonymizováno]) s rozdílem jedné platby v částce 200 Kč, kterou žalovaná realizovala dne [datum], žalobkyně však poskytla výpis plateb k [datum]. S ohledem na částečné plnění je tedy žalovaná povinna zaplatit žalované rozdíl částek 22 500 Kč a 4 089,64 Kč, což činí 18 410,36 Kč. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, ale až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění s datem [datum] odeslána žalované dne [datum], za užití § 573 o. z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na poskytnutou třídenní lhůtu k plnění se žalovaná ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o. z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Soud umožnil žalované zaplatit dluh ve splátkách, neboť žalovaná je matkou samoživitelkou, pracuje v SRN jako dělnice s příjmem v přepočtu cca 50 000 Kč měsíčně, splácí dluhy v rozsahu cca 200 000 Kč, dále úvěr v Německu částkou 7 500 Kč měsíčně, na bydlení a energie vynaloží cca 10 000 Kč měsíčně. Soud stanovil žalované splátky 1 500 Kč měsíčně, jejichž plněním by měl být dluh cca za 1 rok splacen.
6. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně zamítl, neboť další uplatněné nároky žalobkyně nemají oporu v platné smlouvě.
7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo, neboť jejich procesní úspěch byl přibližně rovnocenný.
8. Výrokem IIV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 324 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 1 296 Kč, soudní poplatek za nikoli formulářový návrh měl činit 1 620 Kč, rozdíl představuje částku 324 Kč.