Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti částku [částka] se současným závazkem žalovaného splatit úvěr v 78 pravidelných týdenních splátkách společně s poplatkem za zpracování úvěru v částce [částka]. Žalovaný na úvěr do data splatnosti [datum] ničeho neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum].K ústním jednáním dne [datum] a [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaný se ani k jednomu jednání rovněž nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny fikcí dne [datum] a [datum]. Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s úroky a poplatky v celkové výši [částka] (úroky činí 88 % ročně), celkem tedy [částka] v týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu dopisem ze dne , AnonymizovánoSoud se nejprve zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ a dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy měl žalovaný obdržet od právního předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) částku [částka] (po zápočtu částky [částka] na jiný úvěrový dluh pak pouze [částka]) a zavázal se zaplatit věřiteli úrok 88 % ročně a další poplatky, v součtu zaplatit částku [částka], tj. měl zaplatit částku o 119 % vyšší, než činil poskytnutý úvěr. Předně je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a poplatky a konkrétní údaje související s osobou žalovaného, který tedy text smlouvy těžko mohl ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Právní předchůdce žalobkyně si ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr zjišťoval, jak ostatně sama žalobkyně tvrdí a jak vyplývá i z provedených důkazů. Úroky (společně s poplatky), které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud posuzoval, zda se v daném případě nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného ve smyslu § § 2993 o.z.. Ke kladnému závěru o existenci bezdůvodného obohacení na straně žalovaného by však žalobkyně musela tvrdit a bez pochybností prokázat, že její právní předchůdce žalovanému poskytl konkrétní finanční částku. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku [částka] v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy. Dle textu úvěrové smlouvy se však právní předchůdce žalovaného zavázal vyplatit žalovanému po zápočtu na předchozí úvěrový dluh pouze částku [částka], a to do tří pracovních dnů od úspěšného provedení telefonického ověření správnosti osobních údajů, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalobkyně byla po jednání dne [datum] upozorněna na podstatný nesoulad žalobních tvrzení s předloženými důkazy a vyzvána k nápravě uvedeného a současnému sdělení a prokázání, jakou částku a kdy žalovaný od právního předchůdce žalobkyně skutečně obdržel. Přípis soudu včetně protokolu z jednání dne [datum] s příslušnou výzvou byl žalobkyni doručen dne [datum], žalobkyně na něj však nijak nereagovala a k dalšímu ústnímu jednání se rovněž nedostavila. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení a povinnost důkazní, kdy ač tvrdila hotovostní poskytnutí částky [částka] žalovanému, toto tvrzení nejen že nebylo nijak prokázáno, nýbrž ocitlo se přímo v rozporu s listinným důkazem v podobě „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“, kde figuruje jiná finanční částka i jiný čas a způsob jejího poskytnutí. Svou neúčastí na jednání žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení o jiném právním názoru na uplatněný nárok dle § 118a odst. 2 o.s.ř. a následné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., když tato poučovací povinnost je realizována zásadně u jednání. Soud však nad rámec své poučovací povinnosti přesto žalobkyni v rámci předvídatelnosti svého postupu na shora uvedené nedostatky upozornil a vyzval žalobkyni k nápravě, uvedené však zůstalo bez reakce. Nelze proto dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neprokázala ani svůj nárok na případné bezdůvodné obohacení žalovaného. Žaloba proto byla v plném rozsahu zamítnuta.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plný procesní úspěch měl v daném sporu žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].