4 C 293/2025

Odůvodnění

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 888,68 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž podkladě poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 46 800 Kč, který se žalovaný v případě čerpání zavázal splácet, první splátka byla splatná dne [datum], přičemž konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Žalovanému byla dne [datum] na jeho účet č. [č. účtu] zaslána celkem částka 8 000 Kč. Žalovaný doposud na svůj závazek uhradil částku 3 930 Kč. Aktuální dlužná částka představuje jistinu ve výši 7 982,978 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru v částce 148 Kč, smluvní úrok v částce 7 325,80 Kč, poplatek „[Anonymizováno] “ v částce 153 Kč a poplatek za službu „[Anonymizováno] “ v částce 0,96 Kč. Žalobkyně žalovaného o úhradu dluhu upomínala.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání dne [datum] se nedostavil, předvolání měl řádně doručeno dne 27. 10. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „[Anonymizováno] “ č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše limitu 46 800 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokovým navýšením 1,016 % denně s tím, že splatnost první splátky nastává dne [datum], splatnost celého úvěru (ukončení platnosti smlouvy) nastává dne [datum]. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 1,99 % z čerpaného úvěru. Z přehledu bankovních transakcí (čl. 45) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. [č. účtu] dne [datum] částky 3 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč a 1 000 Kč, celkem tedy 8 000 Kč. Dopisy ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzýván k úhradě dluhu.Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 1,016 % denně (tj. 370,84 % ročně !) je v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše cca patnáctinásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů se pohybují okolo 2 % měsíčně (tj. 24 % ročně). Obsah ujednání o úrocích je nutno hodnotit jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak extrémní, že dochází k poškozování práv klientů - spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o.z.. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřel, pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek dle § 580 o.z.. K tomuto závěru dále přispívá ujednání o povinnosti žalovaného platit blíže nespecifikovaný „poplatek za vyplacení tranše úvěru“ ve výši 1,99 %, u něhož není zřejmé, jak byl vypočten, jaký je jeho účel a jaké skutečné náklady věřitele má pokrývat. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši 8 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný již na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 3 930 Kč, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 070 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění, v dané věci lze za výzvu k plnění považovat email žalobkyně ze dne [datum] (čl. 47), lze proto akceptovat žalobkyní požadovaný úrok z prodlení jdoucí od [datum]. Nárok na úrok z prodlení vznikl žalobkyni na podkladě § 1970 obč.zákoníku, jeho výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut, neboť smluvní úroky, smluvní pokuta a další poplatky nebyly platně sjednány.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., převážný procesní úspěch ve věci měl žalovaný, jemuž však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce 800 Kč odpovídající návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti návrhu nikoli formulářovému, který má být zpoplatněn částkou 1 000 Kč, činí 200 Kč.