4 C 45/2025

Odůvodnění

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 558 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 41 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s úrokem a poplatky v částce 52 274 Kč splatit v 21 měsíčních splátkách po 4 442 Kč. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni doposud částku 15 442 Kč, žalobkyně požaduje pouze částku 25 558 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.K ústnímu jednání dne [datum] se žalovaná se nedostavila, předvolání se žalobou měla doručeny fikcí dne 10. 3. 2025. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] ze dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 7. 2024. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku 41 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s úroky a poplatky v celkové výši 52 274 Kč, celkem tedy zaplatit částku 93 574 Kč. Z tvrzení žalobkyně i z tabulky umoření (čl. 15) je zřejmé, že žalovaná uhradila na pohledávku celkem částku 15 442 Kč. Žalovaná byla upomínána žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne 31. 10. 2024.Soud se předně zabýval listinou označenou jako „smlouva o spotřebitelském úvěru“ a dospěl k závěru, že toto právní jednání je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) částku 41 000 Kč a zavázala se zaplatit věřiteli úrok a poplatky v celkové částce 52 274 Kč. Soud pokládá za zcela neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto společně s úrokem tvoří přes 127 % půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č. j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši 41 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku již zaplatila částku 15 442 Kč, zbývá jí tedy doplatit částku 25 558 Kč, jak žalobkyně správně požaduje. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 558 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši požadované žalobkyní, ale až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 7. 2024, který dle předloženého podacího lístku věřitel odeslal dne 16. 8. 2024 a poskytl ve výzvě žalované lhůtu 10 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne 21. 8. 2024 a s ohledem na desetidenní lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem 3. 9. 2024, od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše k touto dni činila 12,75 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlé období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a tím i absenci ujednání o době plnění se mohla žalovaná ocitnout v prodlení až poté, co byla věřitelem o plnění požádána (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za výzvu k plnění soud pokládá oznámení o postoupení pohledávky, žádná dřívější soudu doložena nebyla. Věřitel v tomto dopise poskytl žalované lhůtu 10 dnů k úhradě dluhu, až po jejím uplynutí, tj. 3. 9. 2024, mohlo tedy nastat prodlení žalované.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 3 o.s.ř.. Žalobkyně měla vzhledem k předmětu sporu neúspěch pouze v nepatrné části, má proto nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně představují odměnu za 2 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 po 300 Kč (tj. 600 Kč), za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025 v částce 400 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), dále odměnu za 1 úkon právní služby dle § 7 téže vyhlášky v částce 2 140 Kč a 1 režijní paušál po 450 Kč dle § 13 téže vyhlášky, dále 21 % DPH ve výši 816,90 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši 1 023 Kč, celkem tedy činí náklady řízení žalobkyně částku 5 729,90 Kč. V daném případě bylo u prvních tří úkonů právní služby postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a částka nepřesahuje 50 000 Kč. Náklady řízení zaplatí žalovaná v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Výrokem IV. soud uložil žalované zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 255 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce 1 023 Kč z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, doplatek činí 255 Kč.