Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 23 759,49 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 237 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 759,49 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na podkladě které poskytl žalované částku v celkové výši 18 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do [datum]. Žalovaná úvěr čerpala, avšak řádně nesplácela, byl proto věřitelem zesplatněn a žalovaná se dostala do prodlení. Pohledávka byla na základě smlouvy ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala jistinu 18 000 Kč a úrok ve výši 5 759,49 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaná se rovněž nedostavila, předvolání se žalobou měla doručeny fikcí dne 30. 3. 2026. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. [hodnota] “ ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se zavázal poskytnout žalované úvěr v částce 18 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 8 měsíčních splátkách po 3 292,54 Kč společně s úrokovým navýšením 112 % ročně. Úrok měl při řádném splácení činit částku 8 340,32 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzývána dopisem ze dne [datum].Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. [hodnota] “ a dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatným právním jednáním pro rozpor sjednaného příslušenství s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni cca sedminásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud posuzoval, zda se v daném případě nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalované ve smyslu § § 2993 o.z.. Žalobkyně ostatně v závěru žaloby o případném bezdůvodném obohacení sama hovoří a navrhuje k důkazu zjistit, zda žalované byly finanční prostředky v celkové částce 18 000 Kč zaslány. Soud důkaz žalobkyní navržený provedl a z výpisu z účtu žalované ověřil, že žalovaná skutečně obdržela od právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba] dne [datum] částku 18 000 Kč. Soud konstatuje, že toto plnění právního předchůdce žalobkyně ve prospěch žalované lze pokládat za prokázané. Co však již tvrzeno ani prokázáno není, je skutečnost, zda a do jaké míry žalovaná na tuto pohledávku právnímu předchůdci žalobkyně či samotné žalobkyni plnila, aby soud mohl učinit objektivní závěr o výši bezdůvodného obohacení žalované. Soud proto žalobkyni přípisem ze dne [datum], doručeným žalobkyni společně s předvoláním k jednání dne [datum], vyzval, aby soudu sdělila, jaké platby žalovaná doposud na úvěrový závazek učinila. Výzva soudu zůstala bez jakékoli reakce ze strany žalobkyně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně následně nedostavila k ústnímu jednání dne [datum], znemožnila soudu poskytnout jí poučení o jiném právním názoru na uplatněný nárok dle § 118a odst. 2 o.s.ř. (bezdůvodné obohacení) a návazné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ve vztahu k tomuto bezdůvodnému obohacení, když tato poučovací povinnost je realizována zásadně u jednání. V daném případě tak není řádně tvrzena konkrétní výše bezdůvodného obohacení žalované ve vztahu ke skutečnosti, jaké platby žalovaná na pohledávku učinila, případně jak a na co byly započítány (smlouva počítá kromě úroků i se smluvní pokutou a dalšími poplatky), popř. že žalovaná neplnila ničeho. Tato skutková tvrzení má činit žalobkyně, soud nemůže absentující tvrzení za žalobkyni jakkoli dovozovat. Žalobkyně však na úplná tvrzení rezignovala a nedostatky nenapravila ani po výzvě soudu, jímž se soud snažil odvrátit nepředvídatelnost svého rozhodnutí. Žalobkyně v žalobě pouze uvedla, že nesplacená jistina činí 18 000 Kč a nesplacené úroky 5 759,49 Kč. Již toto tvrzení nastoluje odůvodněný předpoklad, že žalovaná částečně plnila, neboť sjednaný úrok dle smlouvy činil 8 340,32 Kč (nikoli žalobkyní požadovaných 5 759,49 Kč). Ze shora uvedených důvodů soudu nezbylo, než žalobu zamítnout, neboť není řádně tvrzena (a prokazována) výše skutečného bezdůvodného obohacení žalované.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plný procesní úspěch měla v daném sporu žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 237 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 951 Kč, soudní poplatek za „klasický“ nikoli formulářový návrh měl činit 1 188 Kč, rozdíl představuje částku 237 Kč.