Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [tel. číslo] dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách, s nimiž se dostal do prodlení. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno] Celková žalobou uplatněná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši [částka], smluvní úrokem ve výši [částka] a smluvní pokutou ve výši [částka]. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a nebyla uhrazena i přes písemnou upomínku před podáním žaloby.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne [datum] dle §49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když u nich byla zachována 10ti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.
3. Soud provedl důkazní řízení, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.
4. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. Vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a jejích příloh, z nichž vzal za prokázané, že [právnická osoba] jako postupitel uzavřela s žalobkyní coby postupníkem danou smlouvu, na základě níž pohledávky specifikované v příloze byly postoupeny na žalobkyni. V seznamu postoupených pohledávek pak figuruje pohledávka za žalovaným. Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] informován o postoupení pohledávky na žalobkyni, jak doloženo oznámením a plnou mocí.
5. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] bylo prokázáno, že byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako klientem. V popisu základních vlastností úvěru bylo uvedeno, že se jedná o úvěr spotřebitelský, podléhající režimu o. z. i zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Celková výše spotřebitelského úvěru měla činit [částka], doba trvání spotřebitelského úvěru byla vymezena na 11 měsíců, když jednotlivé splátky, jejich výše a splatnost byly vymezeny přímo ve smlouvě. Bylo tak zřejmé, že splatnost první splátky připadla na [datum] a poslední na [datum], výše splátky činila vždy [částka]. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 116,44% ročně, kdy žalovaný na úroku měl zaplatit celkem [částka]. Zároveň byla vymezena roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr 203,80 %. Úvěr měl být poskytnut na účet spotřebitele č. [č. účtu]. Z výpisu z běžného účtu bylo prokázáno, že dne [datum] z účtu právního předchůdce žalobkyně odešla platba ve výši [částka] na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný ostatně nerozporoval, že uvedená částka byla na jeho účet připsána, ve věci zůstal zcela pasivní. Soud neměl důvod pochybovat o pravdivosti předloženého listinného důkazu, proto zamítl důkazní návrh dotazem na bankovní ústav, zda na daný účet byla platba ve výši [částka] poukázána. Z tvrzení žalobkyně, jež nebylo ze strany žalovaného rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaný nehradila splátky úvěru, proto došlo k zesplatnění úvěru dopisem ze dne [datum], když tomuto úkonu předcházely výzvy k plnění datované [datum], [datum].Po právní stránce soud považuje smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný je v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v Hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intensích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Sjednaná úroková sazba 116,44 % ročně mnohonásobně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, jak je obecně známo. Úrok ve výši 116,44% ročně není úrokem přiměřeným, sjednaným v souladu s dobrými mravy. Žalovaný měl na úroku uhradit celkem [částka], což je 67 % poskytnuté částky. Tato výše odměny je v hrubém nepoměru k poskytnuté částce a tedy nemravná. Soud při svém rozhodování vycházel též z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] č. j. 25 Co 127/2018-76 a ze dne [datum] č. j. 25 Co 86/2019-17, který rozhodoval obdobnou věc.
6. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání soud posoudil poskytnuté plnění jako plnění bez právního důvodu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka], neboť žalovanému na účet bylo poskytnuto [částka], z nichž uhradil [částka], jak bylo možné dovodit matematickým postupem dále popsaným, vycházeje z žalobních tvrzení, jež žalovaný nesporoval. Žalovaný měl dle smlouvy o úvěru zaplatit celkem [částka], z toho na jistině [částka] a na úroku [částka]. Pokud žalobkyně na jistině žaluje neuhrazených [částka] a na úrocích [částka], pak je evidentní, že žalovaný uhradil celkem [částka]. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť získal majetkový prospěch ve výši [částka] bez právního důvodu, a proto dle § 2991 odst. 1 o. z. za užití § 2993 o. z. je povinen vydat žalobkyni oč se obohatil, tj. v daném případě o částku [částka]. Žalovaný nesporoval, že na jeho účet byla poukázána částka [částka], proto soud zamítl důkazní návrh žalobkyně dotazem na bankovní ústav, zda žalovanému byla částka [částka] na účet připsána, pro nadbytečnost. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl, a to v rozsahu vymezeném ve výroku I. daného rozsudku, když úrok z prodlení má oporu v § 1968, § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení bylo třeba výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., které se dostalo žalovanému v upomínce ze dne [datum], která byla dána k poštovní přepravě téhož dne a ve světle § 573 o. z. se dostala do dispoziční sféry adresáta dne [datum]. Dle této výzvy mělo být plněno do 3 dnů od doručení, tzn. do [datum]. Pokud žalovaný neplnil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení. Uvedené bylo prokázáno výzvou i poštovním podacím archem. Výše úroků z prodlení k uvedenému datu činila 14,75% ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., nikoli žalobkyní požadovaných 15 %. Soud proto co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl. Soud pro úplnost dodává, že měl sice k dispozici další výzvy k plnění, časově předcházející výzvě ze dne [datum], ale neměl k nim doklad o tom, že byly dány k poštovní přepravě.
7. Vzhledem k výše prezentovanému právnímu názoru soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Součástí žalobou uplatněné částky byla též smluvní pokuta ve výši [částka], která je ve smyslu § 2048 a násl. o. z. utvrzením dluhu a ujednání o ní nebylo shledáno platné, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh. Ujednání o smluvních pokutách jsou totiž existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení částky [částka] (žalováno celkem [částka] z toho jistina [částka], úroky [částka] a smluvní pokuta [částka], což je v součtu [částka], nikoli žalovaných [částka]) aniž by v žalobních tvrzeních uvedla co má tato částka představovat. Soud by ji proto na jednání poučil dle §118a odst. 1,3 o. s. ř., aby uvedla, co tato částka představuje a svůj nárok na ni aby prokázala. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud ji proto v intencích uvedeného zákonného ustanovení nemohl poučit. Soud není oprávněn a ani povinen žalobkyni sdělovat potřebné poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. To samé platí i u výzvy dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k předložení důkazu o tom, že výzvy k plnění předcházející výzvě ze dne [datum] byly dány k poštovní přepravě, či jinak se dostaly do dispoziční sféry adresáta.
8. Soud sice k důkazu provedl smlouvu o úvěru datovanou [datum], ale nedovodil z ní pro věc žádných zjištění, když žalobní tvrzení se opírala o úvěrovou smlouvu datovanou [datum].
9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl převážný úspěch ve věci, měl by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby a z jejich kapitalizace ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum], když v tomto směru měl na zřeteli nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08.
10. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka], ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, tj. do částky [částka], doplatek proto činí [částka]. Soud uložil žalobkyni tento zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Povinnost soud uložil žalobkyni jako straně ve sporu převážně neúspěšné.
11. Při stanovení lhůty splatnosti částky uvedené ve výroku I., IV. rozsudku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.