5 C 116/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne [datum] se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 85 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 34 002 Kč, úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 68 921,98 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 344,64 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 68 921,98 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 269 625 Kč. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo [hodnota], kterou žalovaný podepsal [datum]. Na základě této smlouvy žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč, a to [datum]. Žalovaný se zavázal vedle úvěru uhradit též úrok ve výši 76,04 % ročně, to vše ve 48měsíčních splátkách po 5 334 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje srpnem 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, a to e-mailové komunikace. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 653 Kč, jak bylo sjednáno v příloze č. [hodnota] dané smlouvy. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla stran žalobkyně prověřována. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Po dobu odkladu těchto splátek, to je od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, do data zesplatnění žalovaný uhradil [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy částku 5 334 Kč. V důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně právo na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 2 x 200 Kč, jakož i na smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 úvěrové smlouvy, kdy žalovaný se ocitl v prodlení se šestou splátkou splatnou [datum]. K datu [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobou uplatněná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 81 963,59 Kč, smluvní pokutou ve výši 998 Kč, náhradou nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokutou ve výši 34 002 Kč, a to ve výši 0,1 % denně za částky 81 963,59 Kč, a to od [datum] do [datum], dále úhradou za pojištění schopnosti klienta splácet ve výši 1 959 Kč.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne [datum] v intencích § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle §115 odst. 2 o. s. ř.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala zčásti žalobu zpět podáním, jež bylo soudu doručeno dne [datum], bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastaveno usnesením z [datum] č.j. 5 C 116/2025-62. Předmětem řízení proto byla nadále částka 48 664 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení, jakož i částka 4 571 Kč představující dlužné pojistné, včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru dne [datum]. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, při sjednané zápůjční úrokové sazbě 76,04 % ročně, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Výše RPSN činila 109,02 %. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 224 688 Kč, jež zahrnovala úhradu za pojištění. Částka 224 688 Kč měla být hrazena v pravidelných 48měsíčních splátkách po 5 334 Kč splatných vždy do každého 22. dne kalendářního měsíce. Splatnost první splátky měla nastat měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Z dokladů o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalovaného dne [datum] poukázala částku 70 000 Kč, to znamená, že splatnost první splátky nastala [datum]. V článku 6. uvedené smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení klienta, a to smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení, jakož i náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč sjednaných pro případ prodlení žalovaného. Z karty klienta byla zjištěna jeho platební morálka, tedy platební morálka žalovaného, který [datum], [datum], 18. 10. a [datum] na účet žalobkyně zaplatil vždy 5 334 Kč, to je v součtu 21 336 Kč. Jak tvrdila žalobkyně, žalovaný sjednané splátky nadále nehradil, ocitl se v prodlení s úhradou šesté a následující splátky, proto žalobkyně využila ve smlouvě obsaženého ujednání a úvěr ke dni [datum] zesplatnila, jak doloženo oznámením (listinný důkaz na č. l. 35 spisu).

5. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným shora specifikovaná je smlouvou absolutně neplatnou, a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele, tak jak jej vymezuje § 419 o. z. Druhou smluvní stranou byla žalobkyně, a to podnikatel dle § 421 odst. 1 o. z. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 a následující o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje úrok přiměřený. Nepřiměřeným úrokem, je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (v této souvislosti lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z obsahu úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok ve výši 76,04 % ročně, což je úrok zjevně nepřiměřený, odporující dobrým mravům. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok 76,04 % ročně byl sjednán jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou, na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu původně požadovaného úroku. Smluvní ujednání ohledně úroků, jakož i systému pokut, které žalovaného stíhaly pro případ prodlení, představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah účastníků posoudil jako vztah vzniklý z tzv. bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů, když sama uvedla, že s účinností od [datum] je držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, jež bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění. Její konání, kdy sjednává z půjčené částky, významně vyšší než obvyklé úroky, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků, či jejich nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroků mohla být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Žalobkyně jako věřitel zcela cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoliv nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a hodnotit. Jde o jednání věřitele, které nemůže požívat právní ochrany, a to ani s odkazem na autonomii vůle, ani s odkazem na to, že žalovaný si byl vědom výše úrokové sazby.

6. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud uzavřel, že plnění, které bylo mezi účastníky poskytnuto, je nutné posuzovat v intencích § 2991 odst. 2 o. z., a to jako plnění bez právního důvodu. Jak bylo prokázáno, žalobkyně poskytla žalovanému 70 000 Kč, když žalovaný vrátil dosud žalobkyni 21 336 Kč, zbývá proto uhradit 48 664 Kč. Žalovaný tak právě o tuto částku získal majetkový prospěch bez právního důvodu a proto dle § 2991 odst. 1 o. z. je povinen vydat oč se obohatil. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě v rozsahu částky 48 664 Kč vyhověl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, bylo třeba výzvy žalobkyně k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., která byla učiněna v předžalobní upomínce datované [datum], která byla téhož dne dána k poštovní přepravě a ve světle § 573 o. z. se dne [datum] dostala do dispoziční sféry adresáta – žalovaného. Dle uvedené výzvy mělo být plněno do 15 dnů, to znamená do [datum], pokud tak nebylo stran žalovaného učiněno, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení k tomuto datu činila 12,75 % ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku I. tohoto rozsudku, když lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a činí 3 dny od právní moci rozsudku.

7. Soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Žalobkyně se domáhala též úhrady částky 4 571 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Tato částka představovala dlužné pojistné. Soud i v tomto rozsahu žalobu zamítl, a to z toho důvodu, že sice mezi účastníky řízení měla být sjednána smlouva o pojištění schopnosti splácet úvěr (jak doloženo přílohou číslo [hodnota] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru), avšak tato byla existenčně závislá na smlouvě o úvěru. Smlouva o úvěru však byla shledána absolutně neplatnou, proto byl shledán neplatným i závazek hradit pojistné.

8. Soud sice k důkazu provedl základní informace o klientovi, informace o vyplacení datované [datum], doklad o přijaté SMS, výpis ze seznamu z registru [Anonymizováno], z nebankovního registru, prohlášení klienta, vybrané pohyby na účtu, žádost o odklad splátky, upravený splátkový kalendář, informace k pojištění, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění s ohledem na shora prezentovaný právní závěr.

9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 první věta o. s. ř., kdy žalobkyně tím, že vzala zčásti žalobu zpět, zavinila, že řízení muselo být zastaveno (viz usnesení ze dne [datum]), byla by proto povinna hradit náklady řízení žalovanému, tomu však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Jde-li o zbývající část předmětu sporu, pak v ní žalobkyně byla úspěšná toliko co do částky vymezené ve výroku I. daného rozsudku, když co do zbývající části předmětu sporu byla žaloba zamítnuta – viz výrok II. daného rozsudku, pak v tomto směru je nutné užít ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Porovnáním úspěchu a neúspěchu ve věci lze proto uzavřít, že žalovaný měl ve věci převážný úspěch, měl by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů, žalovanému, jak bylo již výše uvedeno, žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. V této souvislosti je nutné zmínit nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne [datum], kdy je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutné při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, to je nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto při určení míry úspěchu účastníků řízení vycházel též z požadovaných úroků a úroků z prodlení a tyto kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci, to je ke dni [datum].