Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 084,60 Kč, 972,60 Kč, 1 138,03 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 13 084,60 Kč od 1. 12. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 084,60 Kč od 1. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 761,29 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].
III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 13 084,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 972,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 138,03 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 13 084,60 Kč od 1. 12. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 084,60 Kč od 1. 12. 2025 do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru číslo [hodnota], přičemž před uzavření smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Limit kontokorentu byl sjednán ve výši 10 000 Kč, kontokorent byl poskytován k účtu žalované číslo [č. účtu]. Smluvní strany sjednaly úrok z kontokorentního úvěru ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná se zavázala nepřekročit limit čerpaného kontokorentního úvěru a celou výši kontokorentu splatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začala úvěr čerpat. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila, na tuto skutečnost byla dopisem ze dne 3. 2. 2022 upozorněna, když na běžném účtu vznikl dluh po splatnosti, který vznikl v důsledku porušení podmínek sjednaného kontokorentu. Žalovaná dluh neuhradila, žalobkyně proto ukončila možnost čerpání kontokorentu a prohlásila celou dlužnou částku z kontokorentu za splatnou ke dni 1. 4. 2025. Zároveň převedla pohledávku na úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků číslo [č. účtu]. Ke dni zesplatnění úvěru tak vznikla žalobkyni pohledávka ve výši 13 315,97 Kč, jež je tvořena dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 13 084,60 Kč a obchodním úrokem ve výši 157,50 Kč a úrokem z prodlení ve výši 73,87 Kč. Žalovaná po dni zesplatnění ničeho neuhradila. Žalobou uplatněná částka je tvořena rovněž kapitalizovaným obchodním úrokem ke dni 30. 11. 2025 ve výši 972,60 Kč, a kapitalizovaným úrokem z prodlení k témuž datu ve výši 1 138,03 Kč.
2. K výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 3. 2. 2026 č. j. 5 C 12/2026 - 35 (právní moc 5. 2. 2026), žalobkyně doplnila svá tvrzení. Konstatovala, že úvěr byl sjednán prostřednictvím internetového bankovnictví, a to na základě nabídky tzv. garantované kreditní linky. Nabídka byla žalované napočtena na základě mzdy, která byla žalované vyplácena na její běžný účet č. [č. účtu] vedený u žalobkyně od zaměstnavatele [Anonymizováno] jak vyplynulo z přiloženého výstřižku z výpisu z účtu, přičemž průměrná mzda žalované za posledních osm měsíců činila 29 988,63 Kč. Žalobkyně dále provedla kontrolu informací přes CBCB (bankovní a nebankovní úvěrové registry), kde zjistila, že žalovaná se nenachází v prodlení se splacením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopna své závazky splácet. Žalovaná tak byla v době uzavření smlouvy, tedy v srpnu 2022 bez jakéhokoliv řádně nesplaceného závazku. Žalobkyně rovněž zjistila prostřednictvím interního systému, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy s žalobkyní poskytnutý spotřební úvěr ve výši 129 050 Kč se splátkou 2 800 Kč. Výše měsíční splátky předmětného úvěru byla stanovena v orientační výši 300 Kč, nové splátkové zatížení tedy bylo vypočteno na 3 100 Kč. Žalobkyně tak vycházela z průměrného čistého měsíčního příjmu žalované 28 657 Kč, z existenčních výdajů žalované ve výši 7 662 Kč a z pravidelných výdajů, které tvořily pravidelné splátky v celkové výši 3 100 Kč měsíčně. Z výpisu pak bylo zřejmé, že žalované nebyly strhávány žádné srážky ze mzdy, jakož i to, že nemá další mimořádné výdaje týkající se nákladů na bydlení, doplatku na léky, výživného a podobně. Platební kapacita žalované při poskytnutí kontokorentního úvěru s limitem 10 000 Kč s orientační splátkou 300 Kč tak byla naprosto dostatečná. K částce 13 084,60 Kč uvedla, že je tvořena načerpaným neuhrazeným kontokorentem, naúčtovanými úroky z dlužného kontokorentu a poplatky souvisejícími s vedením kontokorentu. Za období od 1. 11. 2024 do 1. 2. 2025 neuhrazené úroky činí 590,16 Kč, poplatky představují částku 2 496 Kč, jež je tvořena cenou za pojištění za listopad, prosinec 2024, leden a únor 2025 v celkové výši 396 Kč v souladu se sazebníkem, cenou za vedení účtu ve výši 300 Kč v souladu se sazebníkem, a to za prosinec 2024, leden a únor 2025 a dále nákladů spojených s prodlením v celkové výši 1 800 Kč účtováno v souladu se sazebníkem dne 9. 1. 2025 a 8. 2. 2025.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaná nedostavila, neomluvila, byť žaloba jí byla doručena dne 23. 1. 2026 a předvolání k jednání dne 4. 2. 2026 (doručeno do datové schránky žalované). Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně zastoupena právní zástupkyní se k jednání dostavila a na žalobě v plném rozsahu setrvala.
4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanou na straně druhé. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 10 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 18,90 % ročně, při sjednané RPSN 21,20 %. Úvěr byl poskytnut ve formě kontokorentního úvěru ve výši 10 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalované číslo [č. účtu] byla dána. To znamenalo, že bylo umožněno z uvedeného účtu provádět platby nebo vybírat hotovost až do sjednané výše kontokorentu i v případě, že na účtu nebude dostatek vlastních peněz. V čl. 3.1 úvěrové smlouvy byly sjednány podmínky splácení úvěru, v čl. 3.3 pak důsledky porušení peněžitých povinností žalované. Z obsahu úvěrové smlouvy čl. 4.2 vyplynula rovněž cena za vedení účtu, nákladů za zasílání výpisu z účtu v souladu s ceníkem. Z ceníku žalobkyně pak vyplynuly konkrétní náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč za 10 dní v prodlení, 900 Kč za 40 dní v prodlení a 900 Kč za 70 dní v prodlení. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] bylo zjištěno, že žalovaná se ke dni 1. 2. 2025 dostala do záporného zůstatku na účtu částkou 11 838,60 Kč a ke dni 28. 2. 2025 částkou 13 084,60 Kč, když v této částce byla zahrnuta cena za pojištění osobních věcí a karet ve výši 99 Kč, cena za vedení účtu ve výši 100 Kč a náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč. K datu 1. 3. 2025 částka 13 084,60 Kč (záporný zůstatek na účtu žalované) byl převeden na evidenční účet pohledávek číslo [č. účtu], a to ke dni 1. 4. 2025, jak prokázáno výpisem z účtu (listinný důkaz na č. l. 47 spisu).
5. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru v intencích § 2395 a následující o. z., v níž žalovaná vystupovala jako spotřebitel, tudíž na danou smlouvu bylo nutné aplikovat ustanovení § 1810 a následující o. z. a rovněž zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění. Žalobkyně ve smlouvě vystupovala jako podnikatel, tak jak jej vymezuje § 421 o. z. a žalovaná jako spotřebitel dle § 419 o. z. Soud má za to, že z pohledu ustanovení § 2395 a následující o. z. byla uzavřena mezi účastnicemi řízení platně smlouva o úvěru, když spořitelna jako úvěrující se zavázala žalované jako úvěrované poskytnout úvěr do výše limitu 10 000 Kč, a to tak, že umožnila platby z účtu žalované, jakož i výběry z účtu žalované do výše limitu 10 000 Kč, ač na uvedeném účtu nebylo k těmto transakcím dostatečné množství finančních prostředků. Žalovaná se zavázala úvěr hradit společně se sjednaným úrokem, zavázala se daný limit úvěrového rámce nepřekročit, když tohoto svého závazku nedostála, k 1. 1. 2025 byla v nepovoleném záporném zůstatku částkou 10 576,86 Kč a ke dni 31. 1. 2025 částkou 11 838,60 Kč, jak doloženo výpisy z daného účtu. Žalovaná se tak dostala do nepovoleného debetního zůstatku na svém účtu, proto žalobkyně nepovolený debetní zůstatek převedla na účet pohledávek. O této skutečnosti žalobkyně informovala dopisem ze dne 3. 2. 2025 žalovanou, když zároveň účet žalované byl blokován exekucí. Soud uzavřel, že žalobkyně má nárok na úhradu žalobou uplatněné částky, včetně sjednaného úroku, který má oporu v samotné úvěrové smlouvě potažmo v § 2395 o. z., jakož i na úhradu úroků z prodlení, který má oporu v § 1968, § 1970 o. z. a jeho výše požadovaná žalobkyní v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.
6. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno, když žalobkyně před uzavřením smlouvy s náležitou péčí zjišťovala úvěruschopnost žalované. V tomto směru měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované číslo [č. účtu], kde žalobkyně zjistila výši příjmu žalované a posoudila její schopnost řádně splácet sjednané splátky kontokorentního úvěru. Zjistila pravidelný měsíční příjem žalované z pracovního poměru ve výši 28 657 Kč. Přes kontrolu informací systémem CBCB zjistila, že žalovaná se nenachází v prodlení se splacením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopna své závazky splácet. Své závěry žalobkyně shrnula v listině označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta, když vycházela též z normativních nákladů na bydlení ve výši 7 662 Kč a ze zjištění, že žalovaná splácí úvěr žalobkyni se splátkou 2 800 Kč měsíčně, když při orientační splátce nového, předmětného úvěru by splátka činila 300 Kč. Soud tak uzavřel, že žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudila úvěruschopnost spotřebitele - žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných náhledem do účtu žalované a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele, jakož i z dalších zdrojů výše popsaných. Z výsledků hodnocení pak žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele - žalované spotřebitelský kontokorentní úvěr splácet. Žalobkyně tak postupovala v souladu s § 86 odst. 2 uvedeného zákona.
7. Výrok pod bodem II. daného rozsudku je odůvodněn plným procesním úspěchem žalobkyně ve sporu, to je ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně dopisem svého právního zástupce ze dne 20. 11. 2025, vyzvala žalovanou k úhradě žalobou uplatněné částky, jak doloženou výzvou a potvrzením o podání zásilky. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za zastupování advokátem ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), a to za tři úkony právní služby - příprava převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podaná žaloba, dále třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, jedním úkonem právní služby za účast na soudním jednání ve výši 1 660 Kč dle § 7 bod 5 AT a jedním režijním paušálem ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Žalobkyni rovněž přísluší náklady vynaložené na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobkyně (respektive substituta) k soudnímu jednání a zpět při ujetí celkem 86 km na trase [adresa] a zpět, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého technického průkazu, ceně pohonné hmoty 34,70 Kč za 1 l, základní sazbě 5,90 Kč na 1 l v souhrnné výši 680,48 Kč v souladu s § 13 odst. 5 AT za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 573/2025. Za čas strávený na uvedené cestě přísluší náhrada ve výši 600 Kč v souladu s § 14 odst. 3 AT. Soud však z úřední činnosti zjistil, že právní zástupce žalobkyně se zúčastnil téhož dne jiného jednání u téhož soudu, a to konkrétně ve věci sp. zn. 5 C 21/2026, proto jízdné, jakož i čas strávený na uvedené cestě krátil na 1/2, tedy žalobkyni přiznal 490,24 Kč. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21 % DPH ve výši 861,05 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí 5 761,29 Kč.
8. Soud v daném případě k návrhu žalobkyně nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto bylo třeba doměřit soudní poplatek dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků do položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku, to je do částky 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč, doměření poplatku představuje částku 200 Kč. Soud uložil tuto částku k úhradě žalované, jako straně ve sporu neúspěšné, vycházeje z § 4 odst. 1 písm. j) zákon č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
9. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.