Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 15 621,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 621,46 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z žaloby ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 15 621,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že původní věřitel, společnost [Anonymizováno], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 15 621,46 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové [Anonymizováno] Úvěruschopnost žalované byla ověřována původním věřitelem. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované číslo [č. účtu], kdy platby byly identifikovány variabilním symbolem [var. symbol]. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb činí 15 621,46 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené [datum].
2. Soud usnesením ze dne [datum] č. j. 5 C 151/2025 - 30 vyzval žalobkyni, aby do 14 dnů od doručení daného usnesení uvedla a prokázala, jakou částku žalovaná z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] již uhradila. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne [datum] a zůstalo bez reakce.
3. Soud ve věci nařídil najednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žalobu současně s předvoláním osobně převzala [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.
4. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, přehledu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi společností [Anonymizováno] (dále jen banka) jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek dne [datum], na jejímž základě byly na žalobkyni postoupeny pohledávky z nesplacených spotřebitelských úvěrů specifikované v přehledu postoupených pohledávek. V uvedeném přehledu pak figuruje pohledávka za žalovanou. Banka dopisem ze dne [datum] informovala žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni (prokázáno oznámením).
5. Z předložené smlouvy o úvěru datované [datum] bylo zjištěno, že v ní jako věřitel vystupuje společnost [Anonymizováno] a jako klient žalovaná. Dle uvedené smlouvy se věřitel zavázal poskytnout klientovi úvěr do výše 10 000 Kč, při sjednané výpůjční úrokové sazbě 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, při RPSN 299,98 %. Celková částka splatná klientem měla činit 17 959,74 Kč, když tento výpočet byl založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč a roční nominální úrokové sazbě ve výši 7 959,74 Kč v jednom roce. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že tato nebyla podepsána. Žalobkyně tvrdila, že úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované číslo [č. účtu], a to ve výši 15 621,46 Kč, kdy platby byly identifikovány variabilním symbolem [var. symbol]. Ze zprávy [právnická osoba]., datované [datum] vzal soud za prokázané, že majitelem účtu číslo [č. účtu] je žalovaná, avšak v období od [datum] do [datum] na uvedený účet nebyly pod variabilním symbolem [var. symbol] připsány jakékoliv platby. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 15 621,46 Kč, avšak toto své tvrzení ničím nepodpořila. Jí předložený listinný důkaz označený jako Loan application info není dostatečným důkazem pro učinění spolehlivého závěru o tom, že na účet žalované částka 15 621,46 Kč byla poskytnuta. Z daného listinného důkazu lze seznat toliko to, že částka 10 000 Kč představovala výši půjčky. Z dalšího listinného důkazu předloženého žalobkyní, a to faktury znějící na částku 6 996,54 Kč rovněž nelze dospět ke spolehlivému závěru o tom, že žalovaná čerpala úvěr ve výši tvrzených 15 621,46 Kč. Z tohoto listinného důkazu lze uzavřít, že [datum] měl být realizován výběr ve výši 10 000 Kč, když částka 4 911,72 Kč představuje úrok za období čerpání a zbylá částka, (to je 3 x 250 Kč) představuje náhradu účelně vynaložených nákladů. Tedy ani tento listinný důkaz nepodporuje tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná čerpala úvěr právě v tvrzené výši 15 621,46 Kč. Žalovaná, byť předvolání k jednání osobně převzala, se na jednání nedostavila, ve věci zůstala zcela pasivní, tedy nemohla ani potvrdit, že jakoukoliv platbu od právního předchůdce žalobkyně, tedy od jmenované banky, převzala. Bylo proto na žalobkyni, aby své tvrzení, že žalované byl poskytnut na základě smlouvy o revolvingovém úvěru úvěr v konečné výši 15 621,46 Kč prokázala. Žalobkyně se však k jednání nedostavila, aby ji soud mohl poučit v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř., když jí předložené a navržené důkazy její tvrzení nepodpořily. Soud pak není povinen poskytnout potřebné poučení jinak, a není ani oprávněn a povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.
6. Soud předloženou smlouvu o úvěru hodnotil jako smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatností absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaná byla v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, a to i přesto, že žalovaná se neplatnosti dané smlouvy nedovolávala. Obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 146,949 % ročně, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 146,949 % ročně a tento byl dohodnut jako pevný. Takto sjednaný úrok je nepřiměřeně vysoký, nemravný, úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Z výše uvedených důvodů soud shledal žalobkyní předloženou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, kdy této neplatnosti se spotřebitel - žalovaná nemusí dovolávat, soud k ní přihlédne i bez námitky žalované.
7. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání by bylo na místě plnění, jež by eventuálně bylo žalované poskytnuto, posuzovat jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. za užití § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně tvrdila, že žalované poskytla na její účet pod příslušným variabilním symbolem částku 15 621,46 Kč, toto své tvrzení neprokázala, naopak ze zprávy [právnická osoba]., výše prezentované lze uzavřít, že pod uvedeným variabilním symbolem na účet žalované žádná částka připsána nebyla. Za tohoto stavu věci lze uzavřít, že žalovaná se na úkor žalobkyně, případně jejího právního předchůdce ničím neobohatila. Soud proto žalobu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.
8. Soud sice k důkazu provedl standardní podmínky, informace o spotřebitelském úvěru, jakož i listinný důkaz na č. l. 16 spisu, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění.
9. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalované ve sporu, které však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Bylo proto rozhodnuto tak, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.
10. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč, ale soud k jejímu návrhu elektronický platební rozkaz nevydal, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, to je do částky 1 000 Kč. Doplatek v daném případě představuje 200 Kč. Soud uložil žalobkyni tento zaplatit do třech dnů od právní moci daného rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Povinnost soud uložil žalobkyni jako straně ve sporu neúspěšné.