Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 001 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 001 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 16 499 kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 500 Kč od [datum] do [datum], co do úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 19 001 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 499 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum] se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 35 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen [datum]. Dle uvedené smlouvy se žalovaná zavázala uhradit pro případ prodlení s jakoukoliv jednotlivou splátkou jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek, sankce proto činí 2 500 Kč. Výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 14 000 Kč. Dále uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, tím zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalobkyně úvěr žalované vyplatila [datum] na bankovní účet číslo [č. účtu]. Žalovaná dosud uhradila pouhých 1 000 Kč. Žalobou uplatněnou částku neuhradila i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou [datum].
2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena do datové schránky dne [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.
3. Z předložené smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [hodnota] bylo zjištěno, že tato byla datována [datum], za smluvní strany byla označena žalobkyně jako společnost a žalovaná jako klient. Na základě této smlouvy měla být žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč představující úvěr, při době trvání úvěru 70 dní ode dne čerpání. Úvěr měl být splacen do [datum], včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr měl být hrazen v 5 splátkách po 6 800 Kč, když tato částka představovala jistinu ve výši 4 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 2 800 Kč. V celkem 5 splátkách měla být uhrazena souhrnná částka 34 000 Kč. Z obsahu smlouvy bylo zjištěno, že tato nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Pro případ prodlení klienta s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky byl klient povinen uhradit společnosti smluvní pokutu ve výši 500 Kč (viz článek VIII, bod 8.1 smlouvy). V dané smlouvě byla žalovaná označená s identifikačním číslem a adresou místa podnikání, jak shodně tyto údaje uvedeny ve výpisu ze živnostenského rejstříku jmenované. Uvedené bylo prokázáno obsahem smlouvy a výpisem z živnostenského rejstříku. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně na účet číslo [č. účtu] dne [datum] poukázala částku 20 002 Kč, když předtím z uvedeného účtu byla na účet žalobkyně poukázána platba ve výši 1 Kč. Zpráva [právnická osoba]., ze dne [datum] potvrdila, že žalovaná je majitelem výše uvedeného účtu. Z výpisu z uvedeného účtu bylo dále prokázáno, že na tento účet byla dne [datum] poukázána částka ve výši 20 002 Kč.
4. Soud se zabýval platností uvedené smlouvy o podnikatelském úvěru, jež měla být uzavřena distančním způsobem, jak zřejmé z jejího obsahu, a to v intencích § 1820 a následující o. z., kdy byly použity prostředky komunikace na dálku, jež umožňovaly uzavření smlouvy bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Z obsahu smlouvy vyplývá, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Soud se proto zabýval tím, zda smlouva byla podepsána, aby tímto právním jednáním nabyla platnosti a účinnosti a mohla přivodit účinky smlouvou zamýšlené. K platnosti právního jednání tak byl dle obsahu smlouvy vyžadován podpis jednajícího, tedy jak žalobkyně, tak i žalované. Dle § 561 odst. 1 druhá a třetí věta o. z. podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Z předložené smlouvy ani nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a postupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je zřejmé, že smlouva nebyla žalovanou elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem podle čl. 25 nařízení 910/2014/ES, ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Při písemném právním jednání podle § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoliv elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený, a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoliv až z následných jiných okolností. Nebylo tak prokázáno, že mezi žalobkyní a právě určenou žalovanou došlo k uzavření shora vymezené úvěrové smlouvy předloženého obsahu. Daná verze smlouvy neobsahuje žádný shora vymezený elektronický podpis a pokud mělo dojít k akceptaci smlouvy ze strany žalované vložením unikátního identifikačního kódu zaslaného žalované formou SMS na mobilní telefon do příslušného formulářového pole na webových stránkách a jeho odesláním, nejedná se o elektronický podpis ve shora nastíněném smyslu, tedy o data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedostál změn. V této souvislosti lze odkázat na čl. 26 zmíněného nařízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, aby ji soud eventuálně mohl poučit v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř. o prokázání celého procesu uzavírání úvěrové smlouvy v elektronické podobě, včetně připojení unikátního identifikačního kódu zaslaného žalované formou SMS na mobilní telefon a o prokázání, že žalovaná souhlasila se zněním listiny - úvěrové smlouvy. Žalobkyně tak neprokázala, že žalovaná úvěrovou smlouvu podepsala takovým způsobem, jež by zaručoval jednak identifikaci jednající osoby a rovněž integritu podepisovaného dokumentu. Lze proto shrnout, že uvedená smlouva dle jejího obsahu k platnosti a účinnosti vyžadovala podpis jednajících, který u žalované absentoval. Za tohoto stavu věci nemohla uvedená smlouva přivodit práva a povinnosti smluvním stranám. Žalobkyně neprokázala, že žalovaná byla seznámena s obsahem smlouvy a případně konkludentně s jejím obsahem souhlasila. Soud považuje v této souvislosti za vhodné uvést, že nelze přehlédnout i to, že žalobkyně úvěr měla žalované poskytnout jako podnikatelský, byť ve výpisu z obchodního rejstříku jako předmět podnikání má zapsáno poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Soud považuje za vhodné zmínit i to, že ve smlouvě byl ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, který představuje 70 % poskytnuté částky, a to aniž by bylo ve smlouvě uvedeno, jakým způsobem žalobkyně k výši tohoto poplatku dospěla. V úvěrové smlouvě má být odměnou za poskytnuté finanční prostředky úrok, který však ve smlouvě o podnikatelském úvěru sjednán nebyl, namísto něj byl sjednán zmíněný poplatek. Sjednání takto vysokého poplatku soud hodnotí jako nemravné, a to i přesto, že by byl součástí smlouvy o podnikatelském úvěru.
5. S ohledem na shora uvedený právní názor soud plnění, které žalobkyně žalované poskytla ve výši 22 002 Kč hodnotil jako plnění bez právního důvodu dle § 2993 o. z. Podle tohoto zákonného ustanovení má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, musí proto žalobkyni jako ochuzené vydat, oč se obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že bylo žalované poskytnuto peněžité plnění ve výši 20 002 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni toliko 1 001 Kč, zbývá doplatit 19 001 Kč. Žalovaná netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by na poskytnuté částce uhradila více než prezentováno shora. Ve věci zůstala zcela pasivní. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z.. Takováto výzva byla učiněna v dopise ze dne [datum], který byl dán k poštovní přepravě téhož dne, jak doloženo podacím lístkem. Ve světle § 573 o. z. se výzva k plnění dostala do dispoziční sféry adresáta - žalované dne [datum]. Dle obsahu výzvy měla žalovaná plnit do třech dnů, to znamená do [datum], pokud tak neučinila, tedy neplnila, dnem [datum] se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá ji povinnost též k úhradě úroků z prodlení. Výše úroku z prodlení k uvedenému datu činí 12 % ročně v souladu s § 2 vládního číslo nařízení č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu vymezené ve výroku I. daného rozsudku, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Pro úplnost dodává, že součástí žalobou uplatněné částky byla též částka 2 500 Kč představující smluvní pokuty, která rovněž byla soudem zamítnuta. Ujednání o smluvních pokutách jsou i nadále existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu, to je dluhu, který je prostřednictvím smluvní pokuty utvrzen, tento však byl soudem shledán absolutně neplatným.
6. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každá z účastnic měla úspěch co do 50 % předmětu sporu, ve stejném rozsahu pak neúspěch, proto bylo rozhodnuto tak, že žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby a rovněž z jejich kapitalizací ke dni vyhlášení rozhodnutí, když v tomto směru měl na zřeteli nález Ústavního soudu I ÚS 2717/08.
7. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka], ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, to je do částky [částka]. Doplatek proto činí [částka]. Soud uložil oběma účastnicím tento doplatek rovným dílem uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
8. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky vymezené ve výroku I. daného rozsudku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.