5 C 267/2024

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a dále tento požadovala z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným [datum] úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek [Anonymizováno] Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši [částka]. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. [částka] bylo zasláno [datum] na účet uvedený ve smlouvě číslo [č. účtu]. Rovněž byly sjednány volitelné služby za poplatky, a to poplatek za [Anonymizováno] ve výši [částka], poplatek za tzv. [Anonymizováno] ve výši [částka], poplatek za SMS servis [částka]. V rámci druhé až osmé splátky byl vynesen úrok pevnou částkou [částka]. Úroky byly účtovány [datum], [Anonymizováno] a [datum] (3 x [částka]). Žalovaný za trvání smlouvy neuhradil ničeho. Žalovanému tak byla účtována smluvní pokuta ve výši [částka] a to [Anonymizováno] a [datum]. V následujících dnech byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady, dne [datum] [Anonymizováno] Kč, [datum] [Anonymizováno] Kč, [datum] [Anonymizováno] Kč a [datum] [Anonymizováno] Kč. Dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu. V souladu se smlouvou byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn, žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve sjednané lhůtě. Za zaslání tohoto dopisu bylo účtováno [částka]. Žalobou uplatněná částka je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši [částka], poplatkem za poskytnutí úvěru [částka], poplatkem za [Anonymizováno] [částka], poplatky za [Anonymizováno] ve výši [částka] (99 x 4), poplatky za SMS servis ve výši [částka] (49 x 4), úrokem v celkové výši [částka] (490 x 3), účelně vynaloženými náklady ve výši [částka] a smluvní pokutou v celkové výši [částka]. Poplatky za [Anonymizováno] byly účtovány [Anonymizováno]. a [datum] vždy ve výši [částka] (99 x 4). Poplatky za SMS servis byly účtovány [Anonymizováno]. a [datum] vždy ve výši [částka] (4 x 49). Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobkyně dostatečně nezjišťovala jeho úvěruschopnost, v době uzavření dané smlouvy měl žalovaný u žalobkyně již bohatou historii, když dne [datum] s ní uzavřel úvěrovou smlouvu, na základě které mu bylo vyplaceno [částka], celkem měl uhradit [částka], dne [datum] uzavřel se žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě níž obdržel [částka] a měl uhradit [částka], dne [datum] uzavřel s žalobkyní další úvěrovou smlouvu, na základě které mu bylo vyplaceno [částka] a on měl uhradit celkem [částka]. V době, kdy uzavíral předmětnou úvěrovou smlouvu s žalobkyní, nedokázal správně vyhodnotit své možnosti ani podmínky složitě konstruované smlouvy, která byla dlouhá 19 stran. V té době byl v dluhové pasti, na rizika spojená s plněním smluvních závazků nebyl upozorněn. Dne [datum] odeslal žalobkyni návrh smírného řešení, na který nebylo reagováno, proto [datum] podal návrh na zahájení řízení k finančnímu arbitrovi. Předmětem daného řízení je úvěrová smlouva ze dne [Anonymizováno] a [datum]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostatečně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Neověřovala příjmy žalovaného ani výdaje, vycházela pouze z obecného modelu. Z uvedených důvodů je smlouva absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále žalovaný argumentoval tím, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, když dle čl. 26 nařízení 910/2014 ES by měla být elektronicky podepsána, což v daném případě nebylo. Pouhé uvedení jedinečného kódu na listině nemůže vést k závěru o nezaměnitelnosti obsahu listiny. Rovněž RPSN odporuje dobrým mravům, ve smlouvě byla ve výši 49,2 % ročně, což je více jak pětinásobek průměrné sazby dle ČNB. Rovněž sankční mechanismus, jak byl koncipován ve smlouvě o úvěru, budí dojem, že je nastaven záměrně tak, aby byl pro spotřebitele matoucí, tj. poplatek za poskytnutí úvěru [částka], veškeré další náklady vyplývající ze smlouvy, poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů, tzv. Korunový odklad [částka]. Žalobkyni by proto měla být přiznána pouze částka [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. Co se týče úroku z prodlení, měl by se počátek běhu promlčecí doby vydání bezdůvodného obohacení v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 datovat ode dne, kdy bylo postaveno najisto, kolik a jak má být hrazeno, protože až od tohoto okamžiku došlo k prodlení. V této souvislosti žalovaný odkázal na znění § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Nárok na zákonné úroky z prodlení tak vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle uvedeného zákonného ustanovení. Žalovaný se rovněž domáhal úhrady částky [částka] v měsíčních splátkách po [částka] s odkazem na tíživou finanční situaci a nepříznivý , podezřelý výraz3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, z něhož dovodil následující skutková zjištění a právní závěry.4. Z předložené smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že smluvními stranami byly žalobkyně a žalovaný, když podpis žalovaného byl nahrazen kódem SMS číslo [hodnota]. Dle uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], jakož i úroku v celkové výši [částka] uhradit v pravidelných 24měsíčních splátkách, splatnost první splátky připadla na [datum] a poslední 24. splátky na den [datum]. Současně s druhou až osmou splátkou měl být hrazen úrok vždy ve výši [částka]. Smluvní strany sjednaly poplatek za doplňkovou[Anonymizováno] službu [Anonymizováno] ve výši [částka] měsíčně, poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši [částka] měsíčně, poplatek za korunový odklad [částka]. Ve smlouvě rovněž bylo uvedeno ujednání o smluvní pokutě ve výši [částka] pro případ, že žalovaný nevrátí úvěr v den jeho splatnosti. Pro tento případ byly sjednány rovněž účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši [částka] za měsíc vymáhání. Úvěr ve výši [částka] měl být poskytnut na bankovní účet číslo [č. účtu]. Z opisu výpisu proplacení smlouvy, z výpisu z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne [datum] na účet uvedený v úvěrové smlouvě byla poukázána částka ve výši [částka]. Žalovaný na soudním jednání konaném dne [datum] potvrdil, že částku [částka] od žalobkyně obdržel. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný z titulu uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni ničeho neuhradil, což ostatně sám žalovaný potvrdil. Žalobkyně tvrdila, že při uzavření smlouvy hodnotila schopnost žadatele - žalovaného splácet. V souvislosti s tímto tvrzením soudu předložila potvrzení o provedení ověření bonity a posouzení úvěruschopnosti (listinné důkazy na č. l. 30–32 p. v. spisu). V potvrzení žalobkyně uvedla, že [datum] schválila úvěr spotřebitelský ve výši [částka], když klient nemá žádné [Anonymizováno], je zaměstnancem s výší příjmu [částka], příjem ostatních členů domácnosti byl vyjádřen částkou 0, splátky jiným společnostem byly vyjádřeny částkou [částka], klient není v exekuci.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o spotřebiteli, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže za finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Žalovaný v daném řízení namítl neplatnost úvěrové smlouvy poukazem na nesplnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zmíněného zákona. Žalovaný sice netvrdí, že by námitku neplatnosti úvěrové smlouvy uplatnil vůči žalobkyni v tříleté promlčecí době v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, avšak v této souvislosti soud uvádí, že v současné době je zřejmé jak z judikatury, tak i komentářové literatury, že citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neznamená, že by porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat s řádnou péčí úvěruschopnost spotřebitele, mělo za následek pouze relativní neplatnost smlouvy. V této souvislosti lze odkázat zejména na rozsudek soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C 679/18, kdy citované rozhodnutí jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez (včasné) námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu dovodit z tohoto porušení následek stanovený vnitrostátním právem, to je absolutní neplatnost smlouvy.9. Z obsahu žalobkyní předložených listinných důkazů (shora uvedených), jimiž dokládala, že řádně úvěruschopnost žalovaného prověřovala, však nelze dospět k závěru, že takto skutečně učinila. Žalobkyně v projednávané věci řádně „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o spotřebiteli, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i za jiných zdrojů“ úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila. Žalobkyně neporovnala skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně hodnotila příjmy žalovaného ve výši [částka], hodnotila výši úvěru, splátky jiným společnostem ve výši [částka], aniž by měla dostatečně zjištěné výdaje žalovaného. Žalobkyně se nikterak nezabývala tím, jaké byly skutečné výdaje žalovaného, a to zejména na nezbytnou obživu, výdaje na bydlení. Na první pohled je zřejmé, že příjmy žalovaného [částka], které nebyly ničím doložené, nebyly nikterak vysoké, navíc žalovaný splácel jiným společnostem [částka]. Žalobkyně zcela pominula zjišťování výdajů žalovaného na bydlení, neměla žádné relevantní zdroje informací ohledně jeho příjmů, výdajů, nákladů na bydlení. Žalobkyně tak dostatečně nezjišťovala, jaké částky žalovaný skutečně vydával na zajištění potřeby bydlení a obživy. V této souvislosti je vhodné uvést, že ve vztahu k výdajům spotřebitele nelze vycházet pouze ze zákonem stanoveného životního minima, a že je vždy třeba především zohledňovat skutečné výdaje, včetně nákladů na bydlení, kdy spotřebitel by měl tyto náklady dokládat úhradami plateb, inkasa za služby spojené s užíváním bytu, nájemného, energií a podobně. Takovéto doklady však v daném případě zcela absentovaly. V této souvislosti lze odkázat na standardní rozhodnutí finančního arbitra v obdobných věcech například č. j. SA/SR/SU/195/2021 - 32 a zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu či Nejvyššího soudu ČR. Soud proto uzavřel, že žalobkyně při uzavření posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného prakticky neověřila ani jeho příjmy, nicméně zcela rezignovala na to, aby zjišťovala údaje žalovaného o jeho pravidelných a nezbytných výdajích. Využila-li údaje o životním minimu, pak nutno konstatovat, že tyto údaje, stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, například o průměrných nákladech na bydlení, lze použít pouze k porovnání se zjištěnými informacemi o výdajích spotřebitele. V tomto směru lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Není tak možné je mechanicky převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů spotřebitele. Žalobkyně v daném případě ani nezjišťovala skutečné výdaje spotřebitele, neměla doložené ani jeho příjmy, a přesto úvěr ve výši [částka] poskytla. Porušila tím princip zodpovědného úvěrování, a proto soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je jako celek absolutně neplatná. Pro úplnost dodává, že žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila, soud ji proto nemohl poučit v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázala, že s náležitou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud není oprávněn ani povinen poučení v intencích § 118a o. s. ř. sdělovat jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.10. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud uzavřel, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná v intencích § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., bylo nadbytečné zabývat se tím, zda tato je neplatná i z jiných důvodů žalovaným uplatněných (způsob uzavření smlouvy, podpis žalovaného na smlouvě, jakož i výší RPSN odporující dobrým mravům). Vzhledem k těmto skutečnostem soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh žalovaného měnovou statistikou ČNB.11. Jak bylo již výše uvedeno, smlouva o úvěru byla shledána jako absolutně neplatná, proto poskytnuté plnění žalovanému soud hodnotil jako plnění bez právního důvodu dle § 2993 o. z. Dle § 2991 odst. 1 o. z. se žalovaný na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, musí proto ochuzenému - žalobkyni vydat, oč se obohatil, to je v daném případě o částku [částka].12. Jde-li o splatnost částky [částka], soud vycházel z dikce ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, z něhož vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, to je splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zmíněného zákona je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zmíněného zákona uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Pokud jde o spor o vrácení jistiny, což je daný případ, rozhodne o jejím splacení soud. Ustanovení § 87 zmíněného zákona je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele - žalobkyně k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud proto zjišťoval možnosti žalovaného částku [částka] splácet, v této souvislosti vycházel z jeho účastnické výpovědi. Vzal za prokázané, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, s nikým nesdílí společnou domácnost. Od [datum] žije v bytě svého strýce v [Anonymizováno], za který mu bude hradit [částka] měsíčně, včetně energií. Do té doby žil v [adresa] v nájemním bytě spolu s dalšími studenty, neboť do konce prosince [Anonymizováno] měl statut kombinovaného studenta. Dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu [částka], což bylo do [datum]. V současné době již statut kombinovaného studenta nemá, je veden na úřadu práce s příjmem [částka] měsíčně. Matka mu přispívá kapesným [částka] měsíčně, otec ničím. Žalovaný rovněž má další úvěry, na základě nichž si napůjčoval zhruba [částka]. Uvedl, že nemá majetek větší hodnoty, nemá žádné náklady s jeho [podezřelý výraz] stavem spojené. Za takto zjištěných osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalovaného soud dospěl k závěru, že je v jeho schopnostech a možnostech splácet částku [částka] žalobkyni ve splátkách po [částka] měsíčně, proto bylo rozhodnuto tak, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.13. S ohledem na shora uvedený právní názor soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu vymezené výrokem II. daného rozsudku zamítl. Soud pro úplnost dodává, že výrokem I. daného rozsudku určil okamžik splatnosti nesplacené jistiny úvěru podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Splatnost jistiny s ohledem na dané rozhodnutí ještě nenastala, proto zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyni na zákonné úroky z prodlení. Soud při svém rozhodování vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. S ohledem na shora uvedené právní závěry soud sice k důkazu provedl formulář, informační memorandum, výzvy ze dne [datum], [datum], k nim se vztahující podací archy, sazebník, návrh smíru datovaný [datum], dohodu o narovnání datovanou [datum], vyjádření k dohodě z téhož data, jakož i návrh na zahájení řízení (na č. l. 72–74 p. v. spisu), ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění.14. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. za užití § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně před podáním žaloby dopisem svého právního zástupce ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě žalobou uplatněné částky, jak podloženo předžalobní upomínkou a k ní se vztahujícím podacím archem. Žalobkyně měla úspěch co do 64 % předmětu sporu, neúspěch co do 36 % předmětu sporu, má proto právo na 28 % svých účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném a účinném do [datum], dále třemi režijními paušály po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši [částka], dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka], když 28 % představuje částku [částka]. Při úvaze o lhůtě splatnosti této částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.