Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 36 480 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 36 480 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 36 480 Kč od [datum] do [datum].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne [datum] se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 65 405 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 4 583,25 Kč, úroku ve výši 61,13 % ročně z částky 53 062,34 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 082 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 53 062,34 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 177 753 Kč. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo [hodnota] dne [datum], na základě které byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 61,13 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách po 3 086 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje únorem 2025. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřována. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil [Anonymizováno], [Anonymizováno]., [Anonymizováno]., [Anonymizováno]. a [datum] vždy částku 3 086 Kč a dne [datum] - 3 090 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky číslo 7 splatné [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Před zesplatněním v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky číslo 6, 7 a 8 po dobu déle než 30 dnů, smluvní pokuta za každé prodlení splátky tak činí 499 Kč (3 x 499). Stejně tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 800 Kč, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky 5, 6, 7 a 8, za každé takovéto prodlení přísluší smluvní pokuta ve výši 200 Kč (4 x 200). Po zesplatnění úvěru nezaplatil žalovaný novou jistinu úvěru, žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu výši a 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, to je z částky 61 108,12 Kč za období od [datum] do data vyhotovení žaloby, tato činí 4 583,25 Kč. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby.
2. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala zčásti žalobu zpět, bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením ze dne [datum] č. j. 5 C 4/2026 – 66. Soud se proto dále zabýval tím, zda ve zbývající části předmětu sporu je žaloba důvodná, v tomto směru provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru dne [datum]. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, při sjednané zápůjční úrokové sazbě 61,14 % ročně, když tato zápůjční úroková sazba byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN činila 81,53 %. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 148 128 Kč v pravidelných 48měsíčních splátkách po 3 086 Kč splatných vždy do každého 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Z dokladu o vyplacení úvěru, výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalovaného číslo [č. účtu] poukázala částku 55 000 Kč, která na uvedený účet byla připsána [datum]. Ze zprávy [Anonymizováno]., ze dne [datum] bylo prokázáno, že majitelem uvedeného účtu byl, je žalovaný. Žalovaný ostatně nesporoval, že by částku 55 000 Kč od žalobkyně obdržel. Splatnost první splátky proto měla nastat ve světle výše uvedeného do [datum]. V článku 6 uvedené úvěrové smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení klienta - žalovaného, a to smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení, jakož i náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč sjednaných pro případ prodlení žalovaného. Kartou klienta byla podpořena tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný dosud uhradil 18 520 Kč, a to platbami ze dne [Anonymizováno]., [Anonymizováno]., [Anonymizováno]., [Anonymizováno]., [Anonymizováno] [datum]. Jak tvrdila žalobkyně, a jak bylo podloženo kartou klienta, žalovaný sjednané splátky přestal hradit od [datum], kdy se ocitl v prodlení se sedmou splátkou, zároveň s úhradou dalších splátek zcela ustal. Žalovaný byl opakovaně dopisy ze dne [Anonymizováno]., [Anonymizováno]., [datum] vyzýván k úhradě jednotlivých dlužných splátek úvěru. Vzhledem k tomu, že jednotlivé výzvy byly bez reakce žalovaného, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne [datum].
4. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným shora prezentovaná je smlouvou absolutně neplatnou, a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele, tak jak jej vymezuje § 419 o. z. Druhou smluvní stranou byla žalobkyně jako podnikatel dle § 421 odst. 1 o. z. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ustanoveními občanského zákoníku. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 a následující o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje úrok přiměřený. Nepřiměřený úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček. Z obsahu úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok ve výši 61,14 % ročně, který byl sjednán jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvu absolutně neplatnou, na tomto závěru nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu původně požadovaného úroku. Smluvní ujednání ohledně úroků, jakož i systém pokut, které žalovaného stíhaly pro případ jednotlivých prodlení, ať už s jednotlivými splátkami, či novou jistinou, představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah účastníků posoudil jako vztah vzniklý z titulu bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů, když sama uvedla, že s účinností od [datum] je držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, jež bylo vydáno na základě zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění. Její konání, kdy sjednává z půjčené částky významně vyšší než obvyklé úroky, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků, či jejich nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroků mohlo být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že požadováním splacení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek.
5. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud uzavřel, že plnění bylo žalobkyní žalovanému poskytnuto ve výši 55 000 Kč, a toto plnění je nutné posuzovat v intencích § 2991 odst. 2 o. z. jako plnění bez právního důvodu. Jak bylo již výše uvedeno a prokázáno, žalovaný dosud žalobkyni uhradil 18 520 Kč, zbývá proto doplatit částku ve výši 36 480 Kč. Žalovaný se právě o tuto částku bez právního důvodu obohatil na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 1 o. z. a je povinen vydat, oč se obohatil. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně úroku z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., který přiznal v zákonné výši 11,50 % ročně, jak žalobkyně se domáhala, když tento má oporu v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud přiznal od [datum], nikoli od žalobkyní požadovaného data [datum], a to z toho důvodu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení a bylo třeba výzvy žalobkyně k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., která byla učiněna dopisem ze dne [datum], který byl dán k poštovní přepravě téhož dne, jak doloženo předžalobní upomínkou i podacím archem, a ve světle § 573 o. z. se tato výzva dostala [datum] do dispoziční sféry adresáta - žalovaného. Dle obsahu uvedené výzvy měl žalovaný plnit okamžitě, to znamená do [datum], a pokud tak neučinil, od [datum] byl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, stíhá jej proto povinnost též k úhradě úroků z prodlení.
6. S ohledem na shora uvedené soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu vymezené ve výroku II. daného rozsudku zamítl.
7. Soud sice k důkazu provedl informace pro klienta, umístění dokumentu do klientské zóny, výpis ze seznamu, výpis z nebankovního registru, ale z těchto listin nedovodil s ohledem na shora prezentovaný právní závěr pro věc žádný zjištění.
8. Žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu vymezeném v usnesení ze dne [datum] č. j. 5 C 4/2026 - 66, tedy zavinila, že muselo být řízení zastaveno, byla by proto povinna hradit náklady řízení žalovanému dle § 146 odst. 2 první věta o. s. ř. Co do zbývající části předmětu sporu, a to převážné, žalobkyně měla pak neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu sporu vymezené ve výroku II. daného rozsudku, měla by proto žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Porovnáním úspěchu a neúspěchu ve věci lze uzavřít, že každý z účastníků měl ve věci stejný úspěch, jakož i neúspěch. Soud proto vyslovil, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, v této souvislosti měl na paměti nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 2717/08 ze dne [datum], kdy je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutné při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci, zvážit míru úspěchu v celém sporu, to je nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto při určení míry úspěchu účastníků vycházel též z požadovaných úroků a úroků z prodlení a z jejich kapitalizací ke dni vyhlášení rozhodnutí, to je ke dni [datum].
9. Při úvaze o lhůtě splatnosti částky vymezené ve výroku I. daného rozsudku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.