Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3 724 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum], co do úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žaloba se zamítá co do částky 4 327 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum], co do úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení.
V. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z žaloby ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, jakož i částky 3 724 Kč, jež byla tvořena součtem úroku ve výši 30 Kč, poplatku ve výši 360 Kč, poplatku za administrativní prodlení ve výši 700 Kč, upomínkami formou SMS ve výši 800 Kč, upomínkami písemnými ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně za období [datum] –[datum], ve výši 834 Kč. Konstatovala, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba]., (dále jen společnost) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], když před jejím uzavřením byla řádně společností posuzována úvěruschopnost žalované. Na základě této smlouvy společnost poskytla žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který se zavázala splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla společností postoupena na společnost [právnická osoba], která následně tuto pohledávku postoupila na žalobkyni. Vše bylo oznámeno žalované. Nárok na smluvní pokutu byl odůvodněn tím, že žalovaná řádně závazek vyplývající z úvěrové smlouvy nesplatila, v této souvislosti bylo odkázáno na článek VI odst. 1 úvěrové smlouvy. Dále se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení a částky 4 327 Kč, jež představovala součet úroku ve výši 45 Kč, poplatku ve výši 540 Kč, poplatku za administrativní činnosti ve výši 700 Kč, poplatků za upomínání SMS formou ve výši 800 Kč a písemnou formou ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 242 Kč, a to ve výši 0,1 % denně z poskytnuté částky za období [datum] do [datum]. Konstatovala, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba]., smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], když před jejím uzavřením byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované. Na základě této smlouvy byl na účet žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento uhradit do 30 dnů ode dne poskytnutí, avšak s úhradou se dostala do prodlení. Předmětná pohledávka byla postoupená jmenovanou společností na společnost [právnická osoba], která následně pohledávku postoupila na žalobkyni. Vše bylo žalované oznámeno.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dne [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.
3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smluv o postoupení pohledávek. Ze smlouvy o postoupení pohledávky číslo [hodnota] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]., postoupila společnosti [právnická osoba], pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum] a smlouvou číslo [hodnota] ze dne [datum] pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum]. Obě pohledávky byly následně společností [právnická osoba], postoupeny na žalobkyni, jak podloženo smlouvou o postoupení pohledávek 26/24 ze dne [datum] a jejího seznamu.
4. Soud se zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] ze dne [datum] a dospěl k závěru, že tuto je nutné hodnotit jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. za užití § 588 téhož zákona. Dle uzavřené smlouvy žalovaná obdržela od původního věřitele, společnosti [právnická osoba]., částku 2 000 Kč a zavázala se zaplatit úrok ve výši 36,5 % ročně, blíže nespecifikovaný poplatek za úvěr ve výši 720 Kč po slevě 360 Kč, když věřitel poskytl žalované „slevu“ na úroku i uvedeném poplatku v rozsahu 50 %, avšak tato sleva byla podmíněna tím, že žalovaná se se splacením úvěru nezpozdí ani o jeden den, v takovém případě nastává plné úročení od počátku (36,5 %) a povinnost k úhradě celého poplatku ve výši 720 Kč, což je v součtu naprosto neadekvátní výši poskytnutého plnění. To vše je dále umocňováno i sankcí za prodlení v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně a poplatku za „administraci prodlení“ ve výši 700 Kč. Dlužník je tak v případě prodlení sankcionován hned čtyřikrát, k tomu však má dále dle smlouvy platit naprosto neúměrné poplatky za zasílané upomínky, a to 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu. Navíc věřitel si vyhradil právo učinit celkem 10 SMS upomínek, 10 e-mailových upomínek a 2 písemné upomínky, tedy dlužník mohl být upomínán až 22krát, čímž účelnost takovéhoto konání soudu zcela uniká, když si takto mohl naúčtovat 1 800 Kč, což se také v daném případě stalo. Žalobkyně na upomínkách formou SMS požadovala 800 Kč a na písemných upomínkách 1 000 Kč. Z celého znění smlouvy o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že směřuje především k obohacení věřitele, který zcela evidentně počítá a kalkuluje s prodlením dlužníka, za které si účtuje neakceptovatelné částky, u nichž není vůbec zřejmé na pokrytí, jakých nákladů věřitele mají skutečně sloužit. Soud proto danou smlouvu o úvěru posoudil ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení jako smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku a žalovaná jako spotřebitel, slabší strana ve smluvním vztahu, se této neplatnosti nemusí dovolávat. Smlouva totiž byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. V intencích § 1813 o. z. jsou pak zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalované, která tedy text smlouvy těžko mohla ovlivnit. Úroky, poplatky a sankce, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu a autonomie vůle subjektů tak nemůže být bezbřehá.
5. Soud se dále zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] ze dne [datum] a dospěl k totožnému závěru jako vysloveného shora u smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], tedy k závěru o absolutní neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy v intencích § 580 a § 588 o. z. Dle uzavřené smlouvy žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 3 000 Kč a zavázala se zaplatit věřiteli úrok ve výši 36,5 % ročně a blíže nespecifikovaný poplatek v částce 1 080 Kč. Uvedená společnost však poskytla žalované slevu jak na úroku, tak i na poplatku v rozsahu 50 %, tato sleva však byla podmíněna tím, že žalovaná se splacením úvěru se nezpozdí ani o jeden den, v takovém případě nastává plné úročení od počátku (36,5 %) a povinnost k úhradě celého poplatku ve výši 1 080 Kč, namísto poplatku po slevě 540 Kč. Dlužník byl rovněž v případě prodlení sankcionován opět čtyřikrát, k tomu však má dále dle smlouvy platit naprosto neúměrné poplatky za zaslané upomínky, a to v rozsahu identickém, jak uvedeno v pořadí první úvěrové smlouvě. Stejně tak i v tomto případě si právní předchůdce žalobkyně, původní věřitel, vyhradil právo učinit celkem 10 SMS upomínek, 10 e-mailových upomínek a 2 písemné upomínky, v tomto konkrétním případě si tak žalobkyně naúčtovala a žalobou uplatňovala za upomínky 1 800 Kč. Z celého znění uvedené smlouvy je zřejmé, že směřuje především k obohacení věřitele, když zcela evidentně počítá a kalkuluje s prodlením dlužníka, za které si účtuje neakceptovatelné částky, u nichž není vůbec zřejmé, na pokrytí, jakých nákladů věřitele mají skutečně sloužit. Vedle toho sankcionuje dlužníka i smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně, v případě prodlení s úhradou. Žalovaná opět byla tou slabší smluvní stranou, smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská v intencích § 1813 o. z. kde jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. I v pořadí druhá uvedená úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění neplatnosti v pořadí první uvedené úvěrové smlouvy.
6. S ohledem na závěry o neplatnosti obou smluv o úvěru soud uzavřel, že částka původním věřitelem poskytnutá žalované ve výši 2 000 Kč a 3 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2993 o. z. V daném případě žalovaná netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by byť i jen zčásti na těchto poskytnutých platbách cokoliv uhradila. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 2 000 Kč a 3 000 Kč, jak z výroku rozsudku pod bodem I. a III. je patrno, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku II. a IV. rozsudku je zřejmé. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy v intencích § 1958 odst. 2 o. z. k plnění, které se žalované dostalo v předžalobní upomínce datované [datum], která byla dána k poštovní přepravě [datum], jak podloženo obsahem předžalobní výzvy i podacím archem. Ve světle § 573 o. z. se výzva dostala do dispoziční sféry adresáta - žalované [datum], a mělo být plněno do 7 dnů, to znamená do [datum]. Pokud žalovaná do uvedeného data neplnila, dnem [datum] se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z. a je povinna též k úhradě úroků z prodlení. Výše úroku z prodlení k danému datu činila 11,50 % ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl co do úroku z prodlení, jak zřejmé z výroku I. a III. daného rozsudku, když co do zbývající části předmětu sporu, tedy úroku z prodlení žalobu zamítl (viz výrok II. a IV. daného rozsudku).
7. S ohledem na shora uvedený právní názor soud sice k důkazu provedl předsmluvní formulář, všeobecné obchodní podmínky, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění.
8. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastnice měly přibližně rovnoměrný procesní úspěch ve sporu, soud proto rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem V. je patrno.
9. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto žalobkyni stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech poplatek z návrhu ve výši 200 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč, podle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku, však soudní poplatek by činil 1 000 Kč, zbývá proto doplatit 200 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
10. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněných částek soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.