Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 1 450 Kč, 2 840 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum].
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO].
IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum] se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 1 450 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky 2 840 Kč představující smluvní pokutu. Konstatovala, že [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru s možností opakovaného čerpání. Celková výše úvěru činila v souladu se smlouvou 4 000 Kč a na základě dodatku ke smlouvě byl úvěrový limit navýšen na 20 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný z poskytnuté částky neuhradil ničeho, došlo dne [datum] k zesplatnění úvěru. Částka 1 450 Kč představuje náklady spojené s upomínkami ve výši 2 x 500 Kč a 3 x 150 Kč za upomínku. Smluvní pokuta 2 840 Kč byla sjednána v článku VI. úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky, když za období [datum] do [datum] tato činí 2 840 Kč. Žalovaný shora uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne [datum] do datové schránky. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího dodatku o navýšení úvěrového limitu bylo zjištěno, že v ní jako věřitel vystupuje žalobkyně, žalovaný jako klient. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout celkovou výši úvěru 20 000 Kč s datem poskytnutí úvěru [datum] při sjednané úrokové sazbě 40 % měsíčně. V dané úvěrové smlouvě v článku 6.1. pro případ nezaplacení jakékoliv splátky klientem byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je klient v prodlení. RPSN činila 5 514 %. V článku 6.3. úvěrové smlouvy pro případ prodlení byla sjednána též povinnost klienta - žalovaného uhradit vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním pohledávky věřiteli. Výše nákladů za jednotlivé upomínky byla upravena v sazebníku poplatků a odvíjela se od počtu dnů po splatnosti. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že dne [datum] na účet č. [č. účtu] byla poukázána stran žalobkyně platba ve výši 16 000 Kč a 4 000 Kč. Ze zprávy [Anonymizováno]., datované [datum] bylo prokázáno, že toto číslo účtu náleží majiteli - žalovanému. Toto číslo účtu bylo rovněž uvedeno v úvěrové smlouvě. Z výpisu z daného účtu bylo prokázáno, že skutečně dne [datum] na uvedený účet byla připsána částka 4 000 Kč a 16 000 Kč. Žalovaný ostatně nesporoval, že uvedené částky na účet přijal, netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by na uvedených částkách cokoliv žalobkyni uhradil, ve věci zůstal zcela pasivní.
4. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný je v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné použít vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy, ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem, je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 40 % měsíčně, to je 480 % ročně. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Soud při posuzování nemravnosti úroku vycházel z obecně známých průměrných úrokových sazeb a měl na zřeteli též odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] č. j. 25 Co 127/2018 – 76, ze dne [datum] č. j. 25 Co 86/2019 - 17, který rozhodoval obdobnou věc.
5. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání soud posoudil poskytnuté plnění jako plnění bez právního důvodu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, tedy částku, která byla žalovanému poskytnuta, avšak žalovaným neuhrazena. V tomto směru soud vycházel z ustanovení § 2993 o. z. a § 2991 o. z. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť získal majetkový prospěch ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu, a proto dle § 2991 odst. 1 o. z. je povinen vydat žalobkyni, oč se obohatil, to je v daném případě o částku 20 000 Kč. Soud s ohledem na uvedené žalobě vyhověl v rozsahu vymezené ve výroku I. tohoto rozsudku, když úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1968, § 1970 a jeho výše požadovaná žalobkyní v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, bylo třeba výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., které se dostalo žalovanému v upomínce ze dne [datum], která byla dána k poštovní přepravě [datum], a ve světle § 573 o z. se dne [datum] dostala do dispoziční sféry adresáta - žalovaného. Dle uvedené výzvy mělo být plněno do 7 dnů, to znamená do [datum]. Pokud žalovaný do uvedeného data peněžní prostředky žalobkyni neposkytl, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení.
6. Vzhledem k výše prezentovanému právnímu názoru soud žalobu zamítl v rozsahu vymezeném ve výroku II. daného rozsudku. Součástí uplatněné částky byla též smluvní pokuta ve výši 2 840 Kč a náklady upomínání ve výši 1 450 Kč, jež vycházely z dohody o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě, jakož i ze sazebníku žalobkyně. Ujednání o smluvních pokutách jsou však i nadále existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu, to je dluhu, který je prostřednictvím smluvní pokuty utvrzen, tento však byl soudem shledán absolutně neplatným. Dohoda o smluvní pokutě, jakož i dohoda o nákladech upomínání nebyla soudem shledána platná, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh.
7. Soud sice k důkazu provedl osobní doklad, ověřovací databázi, příjmy a výdaje, oznámení o zesplatnění, proces žádosti o úvěr, ale s ohledem na shora vyřčený právní názor z těchto listinných důkazů nedovodil pro věc žádných zjištění.
8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2, § 142a odst. 1. o. s. ř., kdy žalobkyně dopisem svého právního zástupce ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě žalobou uplatněné částky, jak doloženo předžalobní upomínkou i podacím archem. Žalobkyně měla úspěch co do 82 % předmětu sporu, neúspěch co do 18 % předmětu sporu, má proto právo na 64 % svých účelně vynaložených nákladů. V této souvislosti je nutné zmínit, že při zjišťování úspěchu ve věci vycházel soud rovněž z kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí, když v tomto směru měl na zřeteli nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném a účinném do [datum], a to za tři úkony právní služby - příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, dále třemi režijními paušály po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka], když 64 % těchto nákladů představuje částku [částka]. Soud pro úplnost dodává, že byly splněny podmínky ustanovení § 14b zmíněné vyhlášky, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá ze spisů vedených zdejším soudem, například pod sp. zn. 7 C 15/2025 či 7 C 80/2025 a předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřesáhla [částka].
9. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka], ale soud k jejímu návrhu elektronický platební rozkaz nevydal, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, to je do částky [částka], proto doplatek činí [částka]. Soud uložil žalovanému jako straně ve sporu převážně neúspěšné, tento zaplatit do třech dnů od právní moci rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
10. Při stanovení lhůty splatnosti částky uvedené ve výroku I. daného rozsudku, jakož i nákladů řízení uvedených ve výroku III. daného rozsudku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.