Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 87 756,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 87 756,72 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 87 756,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že původní věřitel, společnost [Anonymizováno] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 91 256,72 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] Úvěruschopnost žalovaného ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [č. účtu], platby byly identifikovány variabilním symbolem [var. symbol]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb činí žalobou uplatněnou částku. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, domáhala se žalobkyně, aby nárok byl posouzen z titulu bezdůvodného obohacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].
2. Soud usnesením ze dne [datum] č. j. 5 C 73/2025 - 87 vyzval žalobkyni, aby do 10 dnů od doručení daného usnesení uvedla, jakou částku žalovaný z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru zaplatil, uvedla, z jakých položek se skládá žalobou uplatněná částka, to znamená, kolik činí jistina, úrok, případně úrok z prodlení, poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokuta a poplatky za upomínky. Usnesení bylo žalobkyni doručeno [datum], a zůstalo bez reakce.
3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že nepopírá, že uzavřel revolvingový úvěr dne [datum], tento poctivě splácel, avšak v loňském roce, v období červen až prosinec se dostal do tíživé finanční situace, přišel o zaměstnání, je veden jako spolupracující osoba v podnikání na [Anonymizováno]. Jeho příjmy nejsou dostatečně vysoké, aby mohl uhradit celou částku, domáhal se splátkového kalendáře ve výši splátky 5 000 Kč měsíčně.
4. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se rovněž včas a řádně z jednání omluvil, požadoval, aby jednání proběhlo bez jeho přítomnosti.
5. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku a seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi společností [Anonymizováno] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek dne [datum], na jejímž základě byly na žalobkyni postoupeny pohledávky z nesplacených spotřebitelských úvěrů specifikované v seznamu postoupených pohledávek. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo podacím lístkem, jak doloženo oznámením.
6. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru datované [datum] bylo zjištěno, že v ní jako věřitel vystupuje společnost [Anonymizováno] a jako klient žalovaný. Dle uvedené smlouvy se věřitel zavázal poskytnout klientovi úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úroková sazba činila 8,5 % měsíčně, RPSN 264,42 % ročně. Smluvní strany se dohodly, že klient zaplatí poplatek za čerpání úvěru, a to ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru (poplatek za čerpání). Celková částka splatná klientem měla činit 96 459,54 Kč. Splácení úvěru bylo popsáno v článku V. úvěrové smlouvy. V článku VI. byly popsány důsledky prodlení klienta, a to povinnost hradit účelně vynaložené náklady ve výši 250 Kč při prodlení se splacením kterékoliv částky, povinnost hradit úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Smlouva nebyla podepsána. Žalobkyně k důkazu předložila dodatky o navýšení úvěrového limitu, a to na částku 56 000 Kč a následně na částku 65 000 Kč, ani tyto dodatky nebyly podepsány.
7. Soud předloženou smlouvu o úvěru hodnotil jako smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, a to i přesto, že žalovaný se neplatnosti dané smlouvy nedovolával. Obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné použít vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, kdy v daném případě byl ve smlouvě uveden úrok 8,5 % měsíčně, to je 102 % ročně, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil, jak bylo již výše uvedeno 8,5 % měsíčně, to je 102 % ročně, a tento byl dohodnut jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok je nepřiměřeně vysoký, nemravný, úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Nelze rovněž přehlédnout, že ve smlouvě byl uveden poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. Pokud by žalovaný načerpal, jak žalobkyně tvrdila, částku 91 256,72 Kč, daný poplatek by představoval 11 407,09 Kč. Takovýto poplatek společně s nepřiměřeně vysokým úrokem je zřetelným ukazatelem nerovnovážného vztahu mezi věřitelem a spotřebitelem, kdy smlouva byla koncipována výrazně v neprospěch spotřebitele. Ze shora uvedených důvodů byla proto smlouva o úvěru, včetně jejích dodatků shledána absolutně neplatnou, kdy této neplatnosti se spotřebitel - žalovaný nemusí dovolávat, soud k ní přihlédne i bez námitky žalovaného.
8. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání by bylo na místě poskytnuté plnění žalovanému posuzovat jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. za užití § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému byl úvěr poskytnut v konečné výši 91 256,72 Kč, a to na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Ze zprávy [právnická osoba]., datované [datum] bylo prokázáno, že majitelem tohoto účtu byl žalovaný, avšak pod variabilním symbolem [var. symbol], nebyla na účtu v období od [datum] (kdy měla být smlouva o úvěru uzavřena) do [datum] (kdy úvěr měl být splacen) evidována žádná příchozí platba. Z listin předložených žalobkyní na č. l. 19–21 p. v., 23–63 nelze spolehlivě dospět k závěru, že žalovanému na jeho účet, byla poskytnuta částka v souhrnné výši 91 256,72 Kč. Žalobkyně se k jednání nedostavila, aby ji soud mohl poučit v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázala, že na účet žalovaného byla poskytnuta částka ve výši 91 256,72 Kč. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Pokud se účastník nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení v intencích § 118a o. s. ř. Soud není oprávněn, ani povinen mu sdělovat potřebné poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Pokud by i soud připustil, byť své tvrzení žalobkyně neprokázala, že do dispoziční sféry žalovaného se dostalo plných 91 256 ,72 Kč, měla by žalobkyně právo z titulu bezdůvodného obohacení na vrácení této částky, případně ponížené o platby žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala úhrady částky 87 756,72 Kč, bylo by možné spekulovat o realizovaných platbách stran žalovaného ve výši 3 500 Kč (91 256,72 Kč - 87 756,72 Kč). Žalobkyně, byť byla vyzvána usnesením ze dne [datum] č. j. 5 C 73/2025 - 87, aby uvedla, jakou částku žalovaný z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru zaplatil, na výzvu soudu nereagovala. Ostatně na výzvu shodného znění nereagoval ani žalovaný (výzvu obdržel [datum]). Z žalobních tvrzení rovněž nebylo zřejmé, zda žalobou uplatněná částka je tvořena toliko dlužnou jistinou, případně součtem jistiny, úroků, poplatku za čerpání úvěru, smluvní pokuty a poplatků za upomínky, když z předloženého listinného důkazu - faktury na č. l. 15 spisu se podává, že dlužná částka ke dni [datum] činila 41 381,13 Kč a v této částce byly zahrnuty i poplatky za výběr, úroky, i náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobkyně proto byla vyzvána výše specifikovaným usnesením k uvedení, z jakých položek se žalobou uplatněná částka skládá. Na výzvu soudu nereagovala. Vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavila, soud ji nemohl poučit v intencích § 118a odst. 1 o. s. ř., aby své tvrzení doplnila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neposkytla soudu potřebná tvrzení, neprokázala, jakou částku skutečně žalovanému poskytla, respektive její právní předchůdce, nemohl soud spolehlivě uzavřít, a to i přes vyjádření žalovaného, o jakou částku se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, aby jej stíhala povinnost vydat, oč se obohatil (§ 2991, odst. 1 o. z.). Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.
9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalovaného ve sporu, kterému však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka], ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, to je do částky [částka]. Doplatek v daném případě činí [částka]. Soud uložil žalobkyni tento zaplatit do třech dnů od právní moci daného rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Povinnost soud uložil žalobkyni jako straně ve sporu neúspěšné.