Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá vůči žalovanému zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.
III. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech na soudní poplatek částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum], se domáhal žalobce na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [Anonymizováno]. jako původní věřitelem a postupitelem a žalobcem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši [částka]. Tento měl být splacen nejpozději do [datum]. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována původním věřitelem. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu], kdy původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce datovanou [datum].
2. Návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo vyhověno. Soudem bylo následně nařízeno jednání, z něhož se žalobce omluvil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, na výzvu soudu nereagoval, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud se nejprve zabýval tím, zda je žalobce je ve věci aktivně legitimován, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek datované [datum] a jejího dodatku ze dne [datum], jakož i ze seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za zjištěné, že právní předchůdce žalobce společnost [Anonymizováno], postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Původní věřitel, společnost [Anonymizováno], dopisem ze dne [datum] informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobce.
4. Z předložené úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že v ní jako věřitel byla označena společnost [Anonymizováno], zapsaná v [Anonymizováno] a jako klient žalovaný, jež měl souhlasit (dle znění smlouvy) s uzavřením úvěrové smlouvy, která měla upravovat revolvingový úvěr. Ve smlouvě byl uveden maximální úvěrový limit [částka], výše prvního čerpání úvěru [částka], výpůjční úroková sazba 146,949 % ročně, RPSN 299,98 %. Celková splatná částka činila [částka] za předpokladu poskytnutí úvěru ve výši [částka] a roční nominální úrokové sazbě 146,949 %, tj. [částka]. Ve smlouvě byla rovněž upravena minimální výše splátky.
5. Žalobce tvrdil, že na základě této smlouvy, kterou k důkazu předložil, původní věřitel ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu] poskytl úvěr v konečné výši [částka], když jednotlivé platby úvěru byly identifikovány variabilním symbolem [var. symbol]. Ze sdělení [právnická osoba]., ze dne [datum] bylo prokázáno, že majitelem účtu číslo [č. účtu] byl sice žalovaný, avšak na uvedeném účtu nebyly nalezeny žádné platby identifikované variabilním symbolem [var. symbol] za období [datum] do [datum], což korespondovalo i s obsahem výpisů z daného účtu.
6. S ohledem na výše uvedené má soud značné pochybnosti o tvrzeních uvedených v návrhu, kdy není zřejmé, zda úvěrová částka z titulu úvěrové smlouvy byla žalovanému právním předchůdcem žalobce skutečně poskytnuta na žalobcem označený bankovní účet. Vzhledem k tomu, že se žalobce ani jeho právní zástupce na jednání soudu dne [datum] nedostavili, nemohl soud odstranit případná sporná tvrzení a poučit žalobce v intencích § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.. Soud není oprávněn ani povinen sdělovat žalobci potřebné poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce na účet žalovaného poskytl pod variabilním symbolem [var. symbol] platby úvěru v souhrnné výši [částka], jak bylo tvrzeno v žalobě.
7. Jde-li o zhodnocení samotné smlouvy o úvěru, jež měla být uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum], pak nelze přehlédnout výpůjční úrokovou sazbu, to je nominální fixní úrok z otevřeného zůstatku úvěru ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, 146,949 % ročně, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. Zn. 33 Odo 234/2005). Sjednaná úroková sazba 146,949 % ročně mnohonásobně převyšuje míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, jak je obecně známo. Úrok v této výši sjednaný není úrokem sjednaným v souladu s dobrými mravy. Úrok je vlastně odměnou za poskytnuté finanční prostředky, kdy tato výše odměny je v hrubém nepoměru s údajně poskytnutou částkou a tedy nemravná. Navíc žalobce ani neprokázal, že jakoukoli částku jeho právní předchůdce žalovanému poskytl. Soud proto po právní stránce uzavřel, že smlouva o úvěru s takto sjednaným úrokem je smlouvou neplatnou, tedy jde o neplatné právní jednání v intencích § 580 o. z., kdy jde o neplatnost absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný, dle znění smlouvy, byl v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. S ohledem na tento závěr se soud nezabýval již tím, zda skutečně byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena výše popsaná smlouva, neboť i pokud by tomu tak bylo, což žalovaný sporoval, tato byla soudem shledána neplatnou.
8. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání, soud by případné plnění, jež by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému, posoudil v intencích § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z., jako plnění bez právního důvodu. Bylo tak na žalobci, aby prokázal, že žalovanému byla poskytnuta na jeho účet celková částka [částka]. Žalobce však toto své tvrzení neprokázal, na soudní jednání se nedostavil, nemohlo mu tak být poskytnuto poučení kde v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř.. Ze zprávy [právnická osoba], ze dne [datum] jakož i z výpisů z účtu žalovaného vyplynulo, že na uvedený účet nebyly žádné platby pod žalobcem uvedeným variabilním symbolem poukázány. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.
9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalovaného ve sporu, kterému však žádné náklady, jež by uplatňoval vůči žalobci v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
10. Žalobce zaplatil soudní poplatek, z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka], ale soud k jeho návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníků poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, to je do částky [částka]. Doplatek proto v daném případě činí [částka]. Soud uložil žalobci tento zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.