Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 268,84 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 25. 3. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.
IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na soudní poplatek částku ve výši 253 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 25 371,03 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně konstatovala, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], kterou uzavřela s žalovanou dne [datum] distančním způsobem pomocí webové stránky [Anonymizováno] Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 9 500 Kč. Žalované byla postupně žalobcem poskytnuta částka ve výši 11 300 Kč, kdy dne [datum] byla žalované vyplacena částka ve výši 8 000 Kč, dne [datum] částka 1 500 Kč, dne [datum] částka 400 Kč a dne [datum] pak 1 400 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v denních splátkách počínaje dnem [datum], kdy výše splátek byla sjednána v čl. V odst. 1 Smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla prověřována dle interní metodiky schválené ČNB. Žalovaná na úvěr zaplatila pouze 31,16 Kč, její žalobou uplatněný dluh činí celkem 25 371,03 Kč, který sestává z dlužné jistiny ve výši 11 268,79 Kč, dlužného poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 206,11 Kč a smluvního úroku ve výši 13 532,84 Kč, kdy sjednaný úrok činil 1,02 % denně z dlužné jistiny.
2. Ve svém podání ze dne 23. 11. 2025 žalovaná uvedla, že nárok žalobce uznává a požádala o rozložení do splátek po 5 000 Kč měsíčně.
3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno] mezi žalobkyní jako úvěrujícím věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným dlužníkem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský revolvingový úvěr až do výše 9 500 Kč. Konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán datem [datum]. Úroková sazba (pevná – denní úrok) byla sjednána ve výši 1,016 %. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila při čerpání celého kreditního rámce 1759,13 %. Dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 1,99 % z čerpaného úvěru tzv. poplatek za vyplacení tranše úvěru. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila na účet žalované postupně 11 300 Kč, kdy dne [datum] byla žalované vyplacena částka ve výši 8 000 Kč, dne [datum] částka 1 500 Kč, dne [datum] částka 400 Kč a dne [datum] pak 1 400 Kč.
6. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 1,016 % denně (tj. 370,84 % ročně) je v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše téměř 43x překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (8,70 % p.a.). Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů se pohybují okolo 2 % měsíčně (tj. 24 % ročně). Obsah ujednání o úrocích je nutno hodnotit jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak extrémní, že dochází k poškozování práv klientů - spotřebitelů. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že žalobce by za situace, kdy by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřel, pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.). K tomuto závěru dále přispívá ujednání o povinnosti žalované platit blíže nespecifikovaný „poplatek za vyplacení tranše úvěru“ ve výši 1,99 %, u něhož není zřejmé, jak byl vypočten, jaký je jeho účel a jaké skutečné náklady věřitele má pokrývat. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.
7. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od žalobkyně částku[Anonymizováno] 11 300 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobního tvrzení, které nebylo v řízení nijak vyvráceno, vyplývá, že žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatila pouze 31,16 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši 11 268,84 Kč spolu s se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
8. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014.
9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na míru procesního úspěchu soud proto rozhodl tak, že náhrada nákladů soudního řízení nebyla přiznána ani jedné z procesních stran.
10. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1.
11. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy soud s ohledem na procesní výsledek, kdy žalovaná měla nepodstatný úspěch, neposkytl žalované výhodu splátek.