Výrok
I. [Jméno osvojence], narozený [Datum narození osvojence], syn matky [jméno FO], narozené [datum], se právní mocí tohoto rozsudku stává osvojencem osvojitele [jméno FO], narozeného [Datum narození osvojitele].II. Osvojitel [Jméno osvojitele], narozený [datum], bude uveden v matrice narozených jako otec osvojence [Jméno osvojence], narozeného [Datum narození osvojence], místo jeho otce [jméno FO], narozeného [datum].III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění
1. Navrhovatel jako osvojitel podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech návrh na osvojení zletilého osvojovaného. V návrhu uvedl, že s matkou osvojovaného uzavřel v roce [Anonymizováno] manželství, přičemž osvojovaný byl svěřen do výlučné péče matky, s níž navrhovatel žil ve společné domácnosti. Od dětství se navrhovatel snažil osvojovanému nahradit biologického otce a staral se o něj jako o vlastního. Vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto. Biologický otec o osvojovaného nikdy nejevil a dosud nejeví žádný zájem. Nehradil na něj řádně alimenty. Osvojovaný v roce [Anonymizováno] uzavřel manželství s [jméno FO].
2. Osvojovaný [Jméno osvojence] s návrhem souhlasil.
3. Rovněž i matka osvojovaného vyslovila s osvojením jejího syna navrhovatelem souhlas.
4. Biologický otec osvojovaného [jméno FO], nar. [datum], na výzvy soudu nereagoval a ani se nedostavil k nařízenému jednání.
5. Soud vyslechl matku osvojovaného. Ta uvedla, že s biologickým otcem jejího syna nikdy nežila. O svého syna nikdy neprojevoval žádný zájem. Nehradil na něj ani řádně výživné. Navrhovatel se o jejího syna staral jako o vlastního od jeho 3 let. Nahradil mu biologického otce a vybudovali si vzájemně vztah odpovídající vztahu otce a syna.
6. Navrhovatel při svém výslechu uvedl, že osvojovaného považuje za svého syna a staví jej na roveň svým biologickým synům.
7. Osvojovaný oslovoval navrhovatele „táta“ a potvrdil, že spolu od svého mládí mají skvělý vztah a navrhovatel mu zcela nahradil biologického otce, který se o něj nikdy nestaral.
8. Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.
9. Podle § 846 o.z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.
10. Podle § 847 odst. 1 o.z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839 o.z., obdobně.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že osvojení osvojovaného navrhovatelem není v rozporu s dobrými mravy, protože se jedná o oficiální stvrzení vztahu mezi osvojovaným a navrhovatelem, kteří se navzájem považují za syna a otce. S ohledem na vše shora uvedené proto soud návrhu navrhovatele vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 1 odst. 2 a 3 z. ř. s., ve spojení s § 150 o. s. ř. Soud tak rozhodl s ohledem na charakter daného řízení a nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z jeho účastníků.