Výrok
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná zaplatila žalobkyni 11 471,26 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 191,04 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 11 471,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 191,04 Kč od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela dne [datum] distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 9 100 Kč s možností postupného čerpání, když žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím v pravidelných denních splátkách s tím, že první splátka byla splatnou dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Žalované byl žalobkyní na její bankovní účet vyplacen bezhotovostně dne [datum] úvěr v částce 5 000 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni za zvolenou službu „Klidné spaní“ poplatek ve výši 120,78 Kč, za službu „Presto“ poplatek ve výši 165 Kč a za „Informační SMS servis“ poplatek ve výši 43,20 Kč a dále poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, vypověděla žalobkyně uzavřenou smlouvu, o čemž byla žalovaná informována e-mailem ze dne [datum]. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Žalovaná tedy má dle žalobkyně dlužit jistinu ve výši 4 969,38 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 83,54 Kč, smluvní úrok ve výši 6 280,22 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 138,12 Kč. V důsledku prodlení žalované se splacením úvěru tak kromě nároku na úhradu celkové částky ve výši 11 471,26 Kč měl žalobkyni vzniknout i nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z celkové částky 5 191,04 Kč (4 969,38 Kč + 83,54 Kč + 138,12 Kč). Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.
2. Žalovaná při jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž rozhodnutí o něm ponechala zcela na úvaze soudu.
3. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené distančním způsobem (tzn. bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) dne [datum] prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz mezi žalobkyní jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným a dlužníkem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský revolvingový úvěr až do výše 9 100 Kč (schválený kreditní rámec), který bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán datem [datum]. Úroková sazba (pevná – denní úrok) byla sjednána ve výši 1,066 %. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila při čerpání celého kreditního rámce 2146,24 %. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr vrátit společně se sjednanými zvolenými poplatky a příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, který měl být splácen rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti kreditního rámce, s poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dnů, který byl splatným 29. den následující po dni, za který byl tento poplatek vypočten, a to společně s denní splátkou, s poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše, který měl být splácen rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti kreditního rámce a s poplatkem za „Informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně, který byl splatným 29. den následující po dni, za který byl tento poplatek vypočten, a to společně s denní splátkou. Poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných poplatků a smluvního úrokového navýšení měly být spláceny v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, které byly společně s Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, s Informacemi pro spotřebitele, se Souhlasem se zpracováním osobních údajů a s Předpisem denních splátek, které byly soudu rovněž k důkazu předloženy, nedílnou součástí uzavřené smlouvy. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu bylo čl. VIII. odst. 1 úvěrové smlouvy sjednáno mj. oprávnění věřitele požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, až do zaplacení.
4. Předloženým přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli pak žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla na bankovní účet č. [č. účtu], specifikovaný v úvěrové smlouvě jako účet žalované, dne [datum] úvěr v částce 5 000 Kč.
5. Z dopisu ze dne [datum], zaslaného na elektronickou adresu [e-mail], uvedenou k osobě žalované v úvěrové smlouvě ze dne [datum], žalobkyně doložila, že v souladu se sjednaným oprávněním vypověděla předmětnou smlouvu s okamžitou platností s odůvodněním, že žalovaná ani navzdory předchozímu upozornění neuhradila závazky po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazená splátka byla 92 dnů po splatnosti. Žalovaná tak byla vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11 576,26 Kč. K zaplacení dlužné částky pak byla vyzývána i předžalobní výzvou, vyhotovenou právní zástupkyní žalobkyně, která byla žalované prostřednictvím pošty odeslána dne [datum], jak bylo v řízení rovněž prokázáno.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na žalobkyní jednostranně stanovenou pevnou výši denního úroku z úvěru (1,066 %, tj. 389,09 % ročně!) dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, žalovaná samotný text smlouvy nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
9. V tomto ohledu soud úrok ve výši 1,066 % denně hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (činící maximálně několik desítek % ročně). Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela), nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit v jejím celku jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v rozhodnutích č. j. 25 Co [Anonymizováno] /2018-76 ze dne [datum], č. j. 25 Co [Anonymizováno] /2018-68 ze dne [datum], č. j. 25 Co [Anonymizováno] /2018-58 ze dne [datum] apod.
10. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že uzavřená smlouva v celém svém kontextu nastoluje v rozporu se zásadou ochrany práv spotřebitele, která má své vyjádření především v příslušných ustanoveních o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, která je tak významnou, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru druhé smluvní straně neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by tato zcela na její podmínky nepřistoupila.
11. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Pro dosažení spolehlivého závěru o tom, v jaké výši se žalovaná případně na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, bylo z pohledu žalobkyně nezbytné prokázat nejenom skutečnost, v jaké konkrétní výši byly úvěrové prostředky žalované poukázány, ale i jakou celkovou částku žalovaná žalobkyni zaplatila, jelikož žalobkyni by vzniklo z titulu vydání bezdůvodného obohacení právo na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou a částkou žalovanou zaplacenou. Zdejší soud proto ještě před jednáním ve věci samé vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení o konkrétní specifikaci, jakou celkovou částku žalovaná z titulu uzavřené smlouvy zaplatila. Právně zastoupená žalobkyně však na tuto výzvu nijak nereagovala a požadovanou skutečnost soudu nesdělila a nedoložila, přestože sama ve svém podání ze dne [datum] žádala o to, aby byla příp. před konáním jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Soud tak na jednání konaném ve věci samé dne [datum] nemohl žalobkyni poskytnout adekvátní procesní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a žalobkyně se tak sama zbavila možnosti být poučena ve vztahu ke skutečnosti, jejíž objasnění bylo požadováno již předchozí výzvou soudu, doručenou zástupkyni žalobkyně společně s předvoláním k jednání. Soud přitom není povinen za tímto účelem odročovat jednání či poučení poskytnout jinak. V řízení tak nebylo tvrzeno a spolehlivě prokázáno, jakou celkovou částku měla žalovaná na svůj tvrzený úvěrový dluh zaplatit.
12. Z výše uvedených důvodů tak nebylo možné dospět ke stanovení přesné výše bezdůvodného obohacení, protože žalobkyně soudu nenabídla žádná konkrétní tvrzení o tom, jakou celkovou částku žalovaná na základě úvěrové smlouvy zaplatila, když pouhým předložením listinných důkazů nelze bez dalšího nahrazovat absenci tvrzení příslušných rozhodných skutečností. Za těchto okolností proto nezbylo zdejšímu soudu než podanou žalobu v plném rozsahu zamítnut.
13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla ve věci plný úspěch žalovaná, která se však vůči žalobkyni práva na náhradu nákladů řízení vzdala, a proto bylo za použití argumentu a contrario ve vztahu k citovanému zákonnému ustanovení rozhodnuto o tom, že se žalované vůči žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává, ač by na ni jinak měla s ohledem na výsledek sporu právo.
14. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jako navrhovatelku, která byla navíc ve sporu zcela neúspěšnou, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 200 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši 200 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla žalobkyni dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.