Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 810,39 Kč, a to počínaje měsícem dubnem 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.
II. Co do částky 87 681,80 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 54 052,03 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 1 135 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 108 652,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 052,03 Kč od [datum] do zaplacení a dále částku smluvní pokuty ve výši 4 840,05 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 72 200 Kč s možností postupného čerpání, když žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím v pravidelných denních splátkách s tím, že první splátka byla splatnou dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Žalovanému byl žalobkyní na bankovní účet postupně vyplacen bezhotovostně úvěr v celkové částce 49 581 Kč. Žalovaný se při sjednávání smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni za zvolenou službu „Klidné spaní“ poplatek ve výši 362,34 Kč a za zvolenou službu „Presto“ poplatek ve výši 3 960 Kč a dále se zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, vypověděla žalobkyně uzavřenou smlouvu, o čemž byl žalovaný informován e-mailem ze dne [datum]. Žalovaný se tak měl prokazatelně dostat do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Žalovaný tak má dle žalobkyně dlužit celkovou částku ve výši 108 652,14 Kč, sestávající z jistiny ve výši 49 410,71 Kč, z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 905,80 Kč, ze smluvního úroku ve výši 54 600,11 Kč, z poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 95,16 Kč a z poplatku za službu „Presto“ ve výši 3 640,36 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru tak kromě nároku na úhradu uvedené celkové částky měl žalobkyni vzniknout i nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z celkové částky 54 052,03 Kč (49 410,71 Kč + 905,80 Kč + 95,16 Kč + 3 640,36 Kč) a nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, když žalobkyně uplatnila vůči žalovanému tuto smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] v celkové výši 4 840,05 Kč.
2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení namítl absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, neboť žalobkyně porušila svoji zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato neplatnost je dále způsobena rozporem některých klíčových smluvních ujednání (RPSN, sjednané sankce) s dobrými mravy, když žalovaný dále za spornou považoval i samotnou skutečnost, jestli úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena, jelikož s ohledem na způsob kontraktačního procesu nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu žalovaný vůbec uzavřel a v jakém textovém znění, tedy zda vyslovil souhlas právě s textem předmětné smlouvy. Nicméně žalovaný potvrdil, že od žalobkyně na úvěr převzal celkovou částku ve výši 49 581,66 Kč a uhradil celkovou částku ve výši 23 771,27 Kč, což považuje mezi účastníky za nesporné, když tyto skutečnosti současně doložil předloženými kopiemi výpisů z účtu. Současně pak požádal soud o to, aby rozdílovou částku ve výši 25 810,39 Kč bez jakéhokoliv příslušenství, na niž žalobkyni vznikl nárok z titulu bezdůvodného obohacení, mohl vrátit v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, neboť v jeho možnostech v tuto chvíli není hradit splátku vyšší.
3. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. [hodnota], uzavřené distančním způsobem (tzn. bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) dne [datum] prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz mezi žalobkyní jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným a dlužníkem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský revolvingový úvěr až do výše 72 200 Kč (schválený kreditní rámec), který bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán datem [datum]. Úroková sazba (pevná – denní úrok) byla sjednána ve výši 0,983 %. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila při čerpání celého kreditního rámce 1632,20 %. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr vrátit společně se sjednanými zvolenými poplatky a příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, který měl být splácen rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti kreditního rámce, s poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek až o 60 dnů a s poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč měsíčně za expresní vyplacení každé tranše, který měl být rovněž splácen rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti kreditního rámce. Poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných poplatků a smluvního úrokového navýšení měly být spláceny v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, které byly společně s Informacemi pro spotřebitele, s Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, se Souhlasem se zpracováním osobních údajů a s Předpisem denních splátek nedílnou součástí uzavřené smlouvy. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu bylo čl. VIII. odst. 1 úvěrové smlouvy sjednáno mj. oprávnění věřitele požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, až do zaplacení.
4. Předloženým přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli pak žalobkyně v řízení prokázala postupné poskytnutí úvěrových prostředků žalovanému v celkovém období od [datum] do [datum], a to na bankovní účet č. [č. účtu], specifikovaný v úvěrové smlouvě jako účet žalovaného, pod variabilním symbolem, jímž bylo číslo uzavřené smlouvy.
5. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum], zaslaného na elektronickou adresu [e-mail], uvedenou v úvěrové smlouvě ze dne [datum], žalobkyně doložila, že v souladu se sjednaným oprávněním vypověděla předmětnou smlouvu s okamžitou platností s odůvodněním, že žalovaný ani navzdory předchozímu upozornění neuhradil závazky po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazená splátka byla 91 dní po splatnosti. Žalovaný tak byl vyzván k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 113 492,19 Kč.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na žalobkyní jednostranně stanovenou pevnou výši denního úroku z úvěru (0,983 %, tj. 358,80 % ročně!) dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, žalovaný samotný text smlouvy nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
9. V tomto ohledu soud úrok ve výši 0,983 % denně hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (činící maximálně několik desítek % ročně). Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela), nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit v jejím celku jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v rozhodnutích č. j. 25 Co [Anonymizováno] /2018-76 ze dne [datum], č. j. 25 Co [Anonymizováno] /2018-68 ze dne [datum], č. j. 25 Co [Anonymizováno] /2018-58 ze dne [datum] apod.
10. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že uzavřená smlouva v celém svém kontextu nastoluje v rozporu se zásadou ochrany práv spotřebitele, která má své vyjádření především v příslušných ustanoveních o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, která je tak významnou, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru druhé smluvní straně neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by tato zcela na její podmínky nepřistoupila.
11. Zdejší soud tedy již jen s ohledem na výše uvedené (bez toho, že by se musel blíže zabývat dalšími spornými otázkami, nastolenými žalovaným v jeho vyjádření k žalobě) dospěl ve shodě s názorem žalovaného k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta celková částka ve výši 49 581,66 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Z doloženého tvrzení žalovaného (žalobkyně sama na výzvu soudu ke sdělení, jakou celkovou částku žalovaný z titulu uzavřené smlouvy žalobkyni zaplatil, nijak nereagovala) vyplývá, že žalovaný měl zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 23 771,27 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na vrácení rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou (49 581,66 Kč) a částkou žalovaným zaplacenou (23 771,27 Kč) ve výši 25 810,39 Kč. Žalobkyně přitom nemá nárok na zaplacení jakéhokoliv příslušenství z této částky, neboť splatnost přiznané částky bezdůvodného obohacení, jak správně poznamenal žalovaný, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), protože nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny bezdůvodného obohacení by mohl vzniknout teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením této částky. Soud přitom vyhověl žádosti žalovaného, jenž nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení nijak nezpochybnil, aby mu bylo umožněno v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. hradit uloženou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Splatnost této částky byla počínaje měsícem dubnem 2026 stanovena vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich, když dle přesvědčení soudu budou tímto vytvořeny adekvátní podmínky pro splnění platební povinnosti žalovaného s tím, že s ohledem na osobu žalobkyně lze důvodně dovozovat, že se poskytnutí splátkové možnosti žalovanému oprávněných zájmů žalobkyně výrazným způsobem negativně nedotkne.
12. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalovaného (výrok II.) výrazně převyšuje procesní úspěch žalobkyně (výrok I.). Žalovanému však v řízení žádné náklady, jejichž náhradu by požadoval, nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
14. V posuzované věci soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jakožto navrhovatelku, jež navíc byla ve věci z větší části neúspěšnou a s ohledem na výsledek sporu jí nebyla vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 1 135 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 4 540 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 5 675 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši 1 135 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.