8 C 138/2025

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně obec [adresa] domáhala vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že je výlučnou vlastnicí nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. V návrhu žalobkyně uvedla, že žalovaný [Jméno žalovaného] je dosud zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník stavební parcely č. [hodnota], jejíž součástí je budova č. p. [Anonymizováno] (objekt k bydlení) v obci [adresa], stojící na tomto pozemku, dále stavební parcely č. [hodnota], jejíž součástí je budova č. p. [Anonymizováno] (objekt k bydlení) v obci [adresa], stojící na tomto pozemku, a dále pozemkové parcely č. [Anonymizováno] /5 v obci [adresa], to vše v katastrálním území [adresa], když o zápisu žalovaného jako výlučného vlastníka těchto nemovitých věcí se žalobkyně dozvěděla náhodně v roce 2019 v souvislosti s opravami budovy č. p. [Anonymizováno], které chtěla částečně financovat pomocí dotace. Do té doby měla žalobkyně zato, že jako výlučný vlastník je v katastru nemovitostí vedena právě ona. Uvedené nemovité věci původně skutečně patřily žalovanému, který je nabyl dědictvím po svém otci [jméno FO] ke dni jeho úmrtí, tj. ke dni [datum], a to ve smyslu tehdejšího ustanovení § 460 zákona č. 40/1964 Sb., občanský [Anonymizováno], ve znění účinném do [datum]. Žalovaný však byl následně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců nepodmíněně a byl mu rovněž uložen trest propadnutí veškerého majetku. V odůvodnění rozsudku je přitom výslovně zmíněn i majetek nabytý děděním po jeho otci. V dědickém rozhodnutí je taktéž zmínka o propadnutí majetku, vyjádřená slovy „jehož majetek byl zajištěn“. Kromě toho bylo dědické rozhodnutí vydáno až po vyhlášení uvedeného rozsudku. Je tedy nepochybné, že dnem [datum] přešly předmětné nemovité věci na čsl. stát ve smyslu tehdejšího ustanovení § 52 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do [datum], a žalovaný tudíž není od tohoto dne jejich vlastníkem, přestože je tak dosud zapsán v katastru nemovitostí. Čsl. stát následně převedl s účinností ke dni [datum] tyto nemovité věci do správy MNV [adresa] (k účinnosti hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku nebylo v souladu s tehdejším účinným zněním zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, třeba schválení nadřízených orgánů), který s nimi hospodařil do [datum], kdy se obec [adresa], resp. MNV [adresa], sloučila s obcí [adresa], resp. s MNV [adresa]. Dne [datum] bylo stavebním úřadem rozhodnuto o odstranění stavby domu č. p. [Anonymizováno], ale ve skutečnosti byla odstraněna i budova č. p. [č.p.], a na základě stavebního povolení ze dne [datum] pak byla na všech třech výše uvedených pozemcích vystavěna nová (jediná) budova agitačního střediska, zkolaudovaná dne [datum]. Právo správy (hospodaření) s národním majetkem tak ve vztahu k předmětným nemovitým věcem tedy následně vykonával MNV [adresa], přičemž právo hospodaření k pozemkům vyplývalo z hospodářské smlouvy ze dne [datum] a právo hospodaření k budově agitačního střediska z ustanovení § 35 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech. Toto právo hospodaření vykonával MNV [adresa] až do [datum], kdy na základě ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, došlo ke vzniku obce [adresa]. Od tohoto data tedy s předmětnými nemovitými věcmi fyzicky hospodařila obec [adresa], a to až do [datum], když užívala mj. budovu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], pozemky pod touto budovou a přilehlé pozemky na návsi obce jako kulturní zařízení a dále jako úřadovnu [právnická osoba] [adresa] pro část obce [adresa]. V budově se pravidelně konaly místní zábavy a plesy, pořádané místními spolky (hasiči, myslivci apod.), jimž obec přenechávala část budovy za tímto účelem do užívání. Obec [adresa] dále průběžně prováděla opravy a údržbu tohoto majetku (zejména malování, opravy omítek a další práce potřebné k řádnému užívání), jelikož objekt navazoval na hospodu, která neměla taneční prostory ani sál. Lze tedy uzavřít, že předmětné nemovité věci přešly dnem nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, tj. dnem [datum], z vlastnictví České republiky do vlastnictví obce [adresa], neboť ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 tohoto zákona k nim ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření ve prospěch MNV [adresa], jehož práva a závazky přešly na obec [adresa] dle § 68 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, protože obec [adresa] s těmito věcmi hospodařila ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. Dne [datum] pak přešly nemovité věci na nově vzniklou obec [adresa], tzn. žalobkyni, a to na základě rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], podle něhož se z obce [adresa] oddělily celkem čtyři části a vznikly nové obce [adresa]. Podle návrhu na rozdělení obce ze dne [datum], jenž byl schválen uvedeným rozhodnutím ministerstva vnitra, přešly na žalobkyni mj. i předmětné nemovité věci, které jsou uvedeny v inventárním soupisu obce [adresa] ve skupině 1 (budovy) pod poř. č. [hodnota] a byly označeny jako „Kulturní zařízení [adresa] “ o hodnotě [hodnota] Kčs. Žalobkyně se tak stala dne [datum] jejich výlučnou vlastnicí a toto vlastnické právo dosud nepozbyla. Avšak i pokud by tomu tak nebylo, stala se žalobkyně výlučnou vlastnicí nemovitých věcí v důsledku jejich řádného vydržení nejpozději k datu [datum], kdy uplynula desetiletá vydržecí lhůta, jež počala běžet dnem [datum] ve smyslu ustanovení § 134 odst. 1 zákona č. [hodnota] /1964 Sb., anebo v důsledku jejich mimořádného vydržení nejpozději k datu [datum] ve smyslu ustanovení § 1095 a § 3066 stávajícího občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalobkyně totiž užívá od [datum] až do současné doby předmětné nemovité věci jednak jako své sídlo, jelikož zde vždy měl obecní úřad, starostové obce a sekretariát umístěnu svoji kancelář, a jednak byla tato budova vždy využívána jako kulturní zařízení, neboť se zde konají různé kulturní akce (koncerty, místní zábavy, plesy, spolková činnost), členské schůze apod., přičemž za tímto účelem žalobkyně přenechává do užívání celé horní patro budovy – sál s kuchyňkou. Rovněž byla zde knihovna a sklad pro hasiče a v přízemí se nacházela klubovna, která byla před rokem 1997 předělána na obchod, jenž je žalobkyní od roku 1997 nepřetržitě pronajímán třetí osobě. Žalobkyně dále průběžně prováděla opravy a údržbu tohoto nemovitého majetku a starala se o něj jako o vlastní. Kolem roku 1995 žalobkyně opravila krov budovy a položila novou střešní krytinu, byly také vybudovány toalety a položila se nová podlahová krytina v předsálí. Pozemky kolem budovy se pravidelně uklízí a provádí se penetrace jejich povrchu. Po celou dobu nikdy nikdo neuplatňoval k předmětným nemovitým věcem vlastnické ani žádné jiné právo a nebránil žalobkyni v jejich užívání a ani nikdo nikdy nepožadoval po žalobkyni jakoukoliv úplatu za toto užívání. Žalobkyně tedy důvodně vycházela z toho, že dne [datum] na ni přešlo vlastnické právo a s nemovitými věcmi proto od té doby nakládala jako s vlastními. Po celou tuto dobu tedy byla žalobkyně se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí předmětné nemovité věci patří. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalobkyně spočívá v tom, že jako vlastník je v katastru nemovitostí zapsána osoba odlišná od žalobkyně, která však vlastníkem nemovitých věcí není. Existuje tak zjevný rozpor mezi faktickým a právním stavem v otázce vlastnictví a bez určení vlastnictví žalobkyně je její právní postavení nejisté. Účelem podané určovací žaloby je tak dosažení shody mezi faktickým a právním stavem, čehož lze dosáhnout pouze na základě rozhodnutí soudu o určení vlastnictví, které slouží jako podklad pro zápis do katastru nemovitostí. S ohledem na nesoulad stavu zápisu v katastru nemovitostí žalobkyně nechala vypracovat geometrický plán, kterým byla do katastrální mapy zakreslena zejména budova obecního úřadu (dříve agitačního střediska). Podle tohoto geometrického plánu se tato budova nyní nachází na stavební parcele č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 165 m², která vznikla oddělením ze stavební parcely č. [hodnota], ze stavební parcely č. [hodnota] a z pozemkové parcely č. [Anonymizováno] /5, jejíž je budova součástí, a dále na stavební parcele č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 46 m², která vznikla oddělením z pozemkové parcely č. [Anonymizováno] /1, a která je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně se před podáním žaloby neúspěšně pokoušela kontaktovat žalovaného na adrese jeho trvalého pobytu, jakož i na adrese v SRN, uvedené v dědickém rozhodnutí ze dne [datum] a dále se pokoušela zjistit aktuální adresu pobytu žalovaného i prostřednictvím českých zastupitelských úřadů v SRN a ve Švýcarsku, avšak ani toto pátrání nepřineslo žádný pozitivní výsledek.

2. Usnesením zdejšího soudu č. j. 8 C [Anonymizováno] /2025-64 ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], byl žalovanému dle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) pro účely řízení z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven opatrovníkem [tituly před jménem] [jméno FO], advokát se sídlem v Klatovech, když dotazem na Úřad městské části města [adresa] -střed, který vede tzv. zvláštní matriku, v níž jsou evidována úmrtí státních občanů České republiky, kteří zemřeli v zahraničí, bylo zjištěno, že zápis žalovaného se v záznamech této matriky nenachází. Soud tak neměl k dispozici žádnou věrohodnou informaci o tom, že by žalovaný případně před zahájením řízení u zdejšího soudu v důsledku úmrtí před podáním žaloby ztratil způsobilost být účastníkem soudního řízení. Ze sdělení [právnická osoba], oddělení evidence obyvatel, přitom bylo zjištěno, že žalovanému byl poslední trvalý pobyt na území ČR na výše uvedené adrese úředně ukončen k datu [datum].

3. Opatrovník žalovaného při jednání ve věci samé k návrhu na zahájení řízení uvedl, že rozhodnutí o něm ponechává plně na úvaze soudu, založené na řádném zhodnocení žalobkyní předložených listinných důkazů.

4. Svá skutková tvrzení, obsažená vyčerpávajícím způsobem v žalobním návrhu, žalobkyně v řízení náležitě prokázala odpovídajícími listinnými důkazy. V této souvislosti žalobkyně k důkazu předložila výpis z katastru nemovitostí, vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], LV č. [hodnota], z něhož vyplývá, že žalovaný je stále evidován jako výlučný vlastník stavební parcely č. [hodnota], jejíž součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], dále stavební parcely č. [hodnota], jejíž součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] a dále pozemkové parcely č. [Anonymizováno] /5, když podkladem pro zápis vlastnického práva bylo rozhodnutí o dědictví sp. zn. D [Anonymizováno] /1972. Žalobkyně dále předložila kopii rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 2 T [Anonymizováno] /74 ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], jímž byl žalovanému mj. uložen trest propadnutí veškerého majetku s tím, že v odůvodnění tohoto rozsudku je výslovně zmíněno, že obžalovaný (tj. žalovaný) zanechal v ČSSR po nedovoleném opuštění republiky majetek, který zdědil po svém otci. Za účelem identifikace tohoto zděděného majetku žalobkyně v řízení k důkazu předložila kopii rozhodnutí tehdejšího Státního notářství v Klatovech č. j. D [Anonymizováno] /72-56 ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], z něhož vyplynulo, že žalovaný okamžikem úmrtí jeho otce [jméno FO], naposledy bytem [adresa], tj. dnem [datum], nabyl do svého vlastnictví mj. domek č. p. [Anonymizováno] v Čímicích se stavební parcelou č. [hodnota], dále domek č. p. [Anonymizováno] v Čímicích se stavební parcelou č. [hodnota] a dále zahradu parc. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] 5, to vše zapsáno v evidenci nemovitostí pro obec [adresa] na LV č. [hodnota], přičemž ve výroku tohoto rozhodnutí je výslovně uvedeno, že majetek žalovaného byl zajištěn, a to zjevně v návaznosti na předtím vyhlášený trestní rozsudek ze dne [datum], z čehož jednoznačně vyplývá, že právní mocí tohoto rozsudku, byť vydaného v souladu s tehdejším socialistickým právním řádem, tzn. dnem [datum], přešly uvedené zděděné budovy a pozemky žalovaného na tehdejší čsl. stát a žalovaný tudíž svého vlastnického práva k nim pozbyl (k prokázání této skutečnosti žalobkyně v řízení k důkazu předložila i sdělení tehdejšího Obvodního národního výboru v [adresa] sp. zn. Fin3/Rpl-833/Č ze dne [datum], adresované Státnímu notářství v Klatovech), ačkoliv je doposud v katastru nemovitostí evidován jako jejich výlučný vlastník.

5. Následný převod předmětných nemovitých věcí z majetku státu do správy tehdejšího MNV [adresa] za pořizovací cenu 35 [Anonymizováno],30 Kčs žalobkyně v řízení prokázala předloženou kopií hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku (§ 347 hospodářského zákoníku) č. Fin/Rp-943/74 ze dne [datum]. Kopií rozhodnutí stavebního úřadu, tj. odboru výstavby a územního plánování ONV [adresa], zn. VÚP 3188/77-332.1 A/5 ze dne [datum] bylo dále prokázáno, že příslušný stavební úřad povolil k žádosti MNV [adresa] odstranění stavby domku č. p. [Anonymizováno] na stavební parcele č. [hodnota] v Čímicích, když v řízení v této souvislosti nebylo nijak zpochybněno tvrzení žalobkyně o tom, že fakticky nakonec došlo i k odstranění budovy č. p. [Anonymizováno], s tím, že na základě předložené kopie žádosti MNV [adresa] ze dne [datum] o vydání stavebního povolení na přestavbu domu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] za účelem zřízení agitačního střediska vydal stavební úřad dne [datum] pod zn. VÚP 716-78/332.[právnická osoba] povolení na přestavbu objektu č. p. [č.p.] v Čímicích na toto agitační středisko, jak bylo v řízení rovněž prokázáno. Následné sloučení MNV [adresa] do MNV [adresa], který se na základě toho ujal správy nemovitých věcí (a posléze vykonával právo hospodaření s tímto nemovitým majetkem), bylo v řízení prokázáno kopií usnesení 19. plenárního zasedání ONV [adresa] ze dne [datum]. Užívání nově vystavěného agitačního střediska na stavebních parcelách č. [hodnota] a č. [hodnota] v Čímicích ze strany MNV [adresa] pak bylo povoleno na základě předložené kopie kolaudačního rozhodnutí zn. VÚP 1447/83, vydaného uvedeným stavebním úřadem dne [datum]. Konkrétní způsob v žalobě specifikovaného faktického užívání nemovitých věcí ze strany MNV [adresa], resp. následně ze strany obce [adresa] po jejím vzniku na základě zákona č. 367/1990 Sb., žalobkyně v řízení doložila čestnými prohlášeními pamětníků z obce [adresa], o jejichž věrohodnosti nemá soud žádných pochyb a kopií smlouvy o užívání nebytových prostor v budově stávajícího [právnická osoba] v Čimicích za účelem podnikání, uzavřené dne [datum] mezi obcí [adresa] jako pronajímatelem na straně jedné a panem [jméno FO] jako nájemcem a uživatelem na straně druhé. Předloženým rozhodnutím [právnická osoba] č. j. VSC/3-3988/91 ze dne [datum], ve spojení s delimitačním protokolem o rozdělení obce [adresa], dále s návrhem obce [adresa] ze dne [datum] na rozdělení této obce a dále s usnesením VI. veřejného zasedání obecního zastupitelstva Žichovicích ze dne [datum], pak bylo v řízení prokázáno, že předmětné nemovité věci přešly dnem vzniku obce [adresa], tzn. dnem [datum] (viz. předložený výpis z registru ekonomických subjektů), na nově vzniklou obec [adresa], tj. žalobkyni, jak výslovně vyplývá i z obsahu inventárního soupisu, který byl součástí návrhu obce [adresa] ze dne [datum] na její rozdělení, v němž je uvedeno, že do vlastnictví nově vznikající obce [adresa] z majetku obce [adresa] přechází mj. i „Kulturní zařízení [adresa] “ v hodnotě [hodnota] Kčs.

6. Současnou situaci na místě samém, která zjevně již nekoresponduje se stávajícím zápisem v katastru nemovitostí, zachycuje předložený geometrický plán č. [hodnota] -1039/2025, vyhotovený dne [datum] autorizovaným zeměměřickým inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO], jenž je nedílnou součástí tohoto rozsudku, který bude podkladem pro zápis nových vlastnických vztahů v úřední evidenci. [právnická osoba] přitom dne [datum] souhlasil s nově provedeným očíslováním parcel, patrným i z výroku tohoto meritorního rozhodnutí. Příslušným informativním výpisem z katastru nemovitostí žalobkyně v této souvislosti prokázala, že je výlučnou vlastnicí pozemkové parcely č. [Anonymizováno] /1 (ostatní plocha) v katastrálním území [adresa].

7. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Z provedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že současný stav zápisu v katastru nemovitostí nemá oporu v provedeném dokazování, neboť žalovaný pozbyl svého vlastnického práva ke zděděným nemovitým věcem a k obnovení tohoto jeho majetkového práva následně již žádným způsobem nedošlo, resp. taková skutečnost v řízení prokázána nebyla. Žalobkyně spolehlivým způsobem v řízení prokázala způsob přechodu správy či práva hospodaření k předmětným nemovitým věcem ve vlastnictví státu postupně až na obec [adresa], když provedenými důkazy bylo dle názoru soudu jednoznačně prokázáno, že tyto nemovité věci přešly do vlastnictví obce [adresa] dnem [datum], tzn. účinností zákona č. 172/1991 Sb., jelikož v daném případě pro tento přechod byly kumulativně splněny veškeré obligatorní podmínky stanovené tímto předpisem. Následně pak tento nemovitý majetek přešel dnem [datum] do vlastnictví nově vzniklé obce [adresa], která jej od této doby nepřetržitě fakticky v dobré víře, která za celou dobu nebyla ničím narušena, výlučně užívá jako svůj majetek, o který se s péčí řádného hospodáře náležitě stará.

9. Soud se přitom ztotožňuje s názorem žalobkyně, že i v případě, že by nebylo prokázáno, že se žalobkyně výše popsaným způsobem stala k uvedenému dni vlastníkem předmětného nemovitého majetku, stala by se jím v důsledku jeho vydržení k datu [datum], a to uplynutím desetileté vydržecí lhůty. K vydržení by tak došlo již před [datum], tzn. v době platnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do [datum]. Dle § 130 odst. 1 tohoto zákona platilo, že byl-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, byl držitelem oprávněným. Oprávněný držitel se pak stal vlastníkem věci (práva), měl-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, šlo-li o movitost, a po dobu deseti let, šlo-li o nemovitost (§ 134 odst. 1). Zákonnými znaky oprávněné držby jakožto základní podmínky pro vydržení jsou jednak nakládání s věcí (právem) jako s vlastní a jednak držitelova dobrá víra, že mu věc či právo patří. Oprávněným se může držitel stát pouze tehdy, je-li se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrou víru je přitom nutné s ohledem na to, že tuto jako vnitřní psychický stav nelze přímo dokazovat, hodnotit nikoliv pouze z hlediska osobního přesvědčení držitele, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat. [adresa] víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec byl myslitelný vznik věcného práva, tedy i k právnímu důvodu (titulu), jenž by mohl mít za následek konstituování práva, když podstatou oprávněné držby je skutečnost, že držitel vykonává obsah určitého práva v mylném přesvědčení, že je subjektem tohoto práva. Oprávněný držitel musí být přesvědčen, že jemu, případně jeho právním předchůdcům, toto právo platně vzniklo, tedy že mu náleží právo, jež vzniklo na základě písemné smlouvy (v daném případě na základě hospodářské smlouvy ze dne [datum]), a které je časově neomezené a přechází na nového nabyvatele s přechodem či převodem vlastnictví nemovité věci, k níž se toto právo váže. Je přitom třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu právo patří.

10. Pokud by pak nebyl namístě ani závěr o řádném vydržení, nepochybně by s ohledem na zjištěné okolnosti bylo možné bez jakýchkoliv důvodných pochybností dovodit, že se žalobkyně stala vlastníkem nejpozději k datu [datum] v důsledku mimořádného vydržení v souladu s příslušnými ustanoveními stávajícího občanského zákoníku.

11. Při splnění podmínky, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem, neboť pouze na základě pravomocného rozsudku soudu lze v daném případě dosáhnout změny zápisu ve vlastnické evidenci (katastru nemovitostí), proto bylo z výše uvedených důvodů podané žalobě v plném rozsahu vyhověno.

12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla ve věci plný úspěch žalobkyně, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], ze 3 úkonů právní služby dle § 7 bodu 5. a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši [částka] (3 x [částka]), ze 3 režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky (tj. celkem [částka]) a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. [částka], neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Pro zaplacení celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně, byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

13. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. vyhotovil soud zkrácenou verzi odůvodnění rozsudku. Podle tohoto ustanovení v odůvodnění rozsudku, proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.