Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky [částka] s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s 0,5 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do částky [částka] se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále částku smluvní pokuty ve výši [částka]. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše [částka] s možností postupného čerpání, když žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím v pravidelných denních splátkách s tím, že první splátka byla splatnou dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Žalovanému byl žalobkyní na jeho bankovní účet vyplacen dne [datum] bezhotovostně úvěr v celkové částce [částka]. Žalovaný se při sjednávání smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni za zvolenou službu „Klidné spaní“ poplatek ve výši [částka] a za zvolenou službu „Presto“ poplatek ve výši [částka] a dále se zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, vypověděla žalobkyně uzavřenou smlouvu, o čemž byl žalovaný informován e-mailem ze dne [datum]. Žalovaný se tak měl prokazatelně dostat do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Žalovaný tak má dle žalobkyně dlužit jistinu ve výši [částka], dále poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], dále smluvní úrok ve výši [částka], dále poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši [částka], dále poplatek za službu „Presto“ ve výši [částka] a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši [částka]. V důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru tak kromě nároku na úhradu celkové částky ve výši [částka] měl žalobkyni vzniknout i nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z celkové částky [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka]) a nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, když žalobkyně uplatnila vůči žalovanému tuto smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka].
2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. [hodnota], uzavřené distančním způsobem (tzn. bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) dne [datum] prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz mezi žalobkyní jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným a dlužníkem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský revolvingový úvěr až do výše [částka] (schválený kreditní rámec), který bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán datem [datum]. Úroková sazba (pevná – denní úrok) byla sjednána ve výši 1,066 %. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila při čerpání celého kreditního rámce 2564,15 %. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr vrátit společně se sjednanými zvolenými poplatky a příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, který měl být splácen rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti kreditního rámce, s poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši [částka] denně za možnost odkladu splatnosti splátek až o 60 dnů, s poplatkem za službu „Presto“ ve výši [částka] měsíčně za expresní vyplacení každé tranše, který měl být rovněž splácen rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti kreditního rámce a s poplatkem za službu „Informační SMS servis“ ve výši [částka] denně. Poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných poplatků a smluvního úrokového navýšení měly být spláceny v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, které byly společně s Informacemi pro spotřebitele, s Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, se Souhlasem se zpracováním osobních údajů a s Předpisem denních splátek nedílnou součástí uzavřené smlouvy. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu bylo čl. VIII. odst. 1 úvěrové smlouvy sjednáno mj. oprávnění věřitele požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, až do zaplacení.
4. Předloženým přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli pak žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla dne [datum] na bankovní účet č. [č. účtu], specifikovaný v úvěrové smlouvě jako účet žalovaného, částku úvěru v celkové výši [částka].
5. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum], zaslaného na elektronickou adresu [e-mail], uvedenou v úvěrové smlouvě ze dne [datum], žalobkyně doložila, že v souladu se sjednaným oprávněním vypověděla předmětnou smlouvu s okamžitou platností s odůvodněním, že žalovaný ani navzdory předchozímu upozornění neuhradil závazky po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazená splátka byla 93 dní po splatnosti. Žalovaný tak byl vyzván k zaplacení celkové dlužné částky ve výši [částka]. Žalovaný však neměl dle dodatečného tvrzení žalobkyně, vyžádaného soudem, které nebylo v řízení relevantním způsobem zpochybněno, z titulu výše uvedené smlouvy uhradit žádnou částku, ačkoliv byl k zaplacení vyzýván i předžalobní výzvou, vyhotovenou tehdejším právním zástupcem žalobkyně a na adresu žalovaného prostřednictvím pošty odeslanou dne [datum], jak bylo v řízení rovněž prokázáno.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na žalobkyní jednostranně stanovenou pevnou výši denního úroku z úvěru (1,066 %, tj. 389,09 % ročně!) dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, žalovaný samotný text smlouvy nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
9. V tomto ohledu soud úrok ve výši 1,066 % denně hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (činící maximálně několik desítek % ročně). Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela), nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit v jejím celku jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v rozhodnutích č. j. 25 Co [Anonymizováno] /2018-76 ze dne [datum], č. j. 25 Co [Anonymizováno] /2018-68 ze dne [datum], č. j. 25 Co [Anonymizováno] /2018-58 ze dne [datum] apod.
10. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že uzavřená smlouva v celém svém kontextu nastoluje v rozporu se zásadou ochrany práv spotřebitele, která má své vyjádření především v příslušných ustanoveních o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, která je tak významnou, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru druhé smluvní straně neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by tato zcela na její podmínky nepřistoupila.
11. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Na účet žalovaného byla žalobkyní poskytnuta částka [částka], aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobního tvrzení, které nebylo v řízení nijak vyvráceno, vyplývá, že žalovaný neměl z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit vůbec žádnou částku. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na vrácení celé poskytnuté částky ve výši [částka]. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla soudu jako první prokazatelná výzva k plnění, skutečně zaslaná žalovanému, předložena předžalobní výzva datovaná [datum], kterou byla žalovanému poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 3 dnů od obdržení tohoto dopisu. Žalobkyně v řízení doložila, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (pondělí). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla výzva doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum] (čtvrtek). Poskytnutá lhůta 3 dnů pak uplynula dnem [datum] (pondělí) a dnem následujícím, tj. dnem [datum], se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky [částka] s odpovídajícím 11,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od [datum]. Pro zaplacení byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
12. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalovaného (výrok II.) převyšuje procesní úspěch žalobkyně (výrok I.), když při určení míry úspěchu ve věci je nutné přihlédnout i k výši požadovaného příslušenství. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
14. V posuzované věci soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jakožto navrhovatelku, jíž navíc s ohledem na výsledek sporu nebyla vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku [částka]. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši [částka]. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.