8 C 319/2024

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se domáhá pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, se zákonným úrokem z prodlení, když žalobkyně se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě Smlouvy o půjčce č. [hodnota], kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž v souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky a ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky i právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkovou částku ve výši [částka]. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy dluží žalobkyni jistinu ve výši [částka], představovanou rozdílem mezi poskytnutou jistinou ve výši [částka] a žalovaným zaplacenou částkou ve výši [částka], dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum].

2. Podaným návrhem se žalobkyně dále domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Podání i tohoto návrhu odůvodnila žalobkyně opět tím, že se domáhá pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, se zákonným úrokem z prodlení, když žalobkyně se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě Smlouvy o půjčce č. [hodnota], kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky rovněž ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž v souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však i v tomto případě nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky a ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky i právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkovou částku ve výši [částka]. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy dluží žalobkyni jistinu ve výši [částka], představovanou rozdílem mezi poskytnutou jistinou ve výši [částka] a žalovaným zaplacenou částkou ve výši [částka], dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum].

3. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Ze Smlouvy o půjčce č. [hodnota], datované [datum] a uzavřené mezi společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému půjčku v částce [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále souhrnný poplatek v celkové částce [částka], tzn. že žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši [částka], a to formou 52 týdenních splátek po [částka]. První splátku se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem uvedené smlouvy žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti celou částku půjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy řádně neplnil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu nesplnění povinnosti uhradit včas příslušnou splátku využila v souladu s obsahem smluvních podmínek práva požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný z titulu výše uvedené smlouvy o půjčce uhradil celkovou částku ve výši [částka], když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o půjčce byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi obchodní společností [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum].

5. Ze Smlouvy o půjčce č. [hodnota], datované [datum] a uzavřené znovu mezi společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému půjčku v opětovné částce [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále souhrnný poplatek v celkové částce [částka], tzn. že žalovaný se i v tomto případě zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši [částka], a to formou 52 týdenních splátek po [částka]. První splátku se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem uvedené smlouvy žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti celou částku půjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly opět totožné Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. I v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu nesplnění povinnosti uhradit včas příslušnou splátku využila v souladu s obsahem smluvních podmínek práva požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný z titulu výše uvedené smlouvy o půjčce uhradil celkovou částku ve výši [částka], když opět v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o půjčce byla v řízení prokázána shodnou Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení i této pohledávky bylo žalovanému oznámeno výše uvedeným dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum].

6. Podle § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od [datum] (dále jen o. z.), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

7. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do [datum] (dále jen obč. zák.), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Při hodnocení důvodnosti obou uplatněných nároků žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotných smluv o půjčkách, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů půjček (spotřebitelských úvěrů) v podobě souhrnných poplatků v celkových výších [částka] dospěl shodně jako žalobkyně k závěru, že tyto smlouvy je nutné shledat absolutně neplatnými, a to jako celek, pro jejich rozpor s dobrými mravy v souladu s § 39 obč. zák., podle něhož neplatným je kromě jiného právní úkon (jednání), který se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byly mezi smluvními subjekty smlouvy o půjčkách (fakticky úvěrech) uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské v souladu s § 52 a násl. obč. zák., když ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. přímo výslovně zakazovalo ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu, tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložených smluv, tyto byly předtištěny, byly napsány předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smluv v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnými smlouvami o půjčkách zavázal právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení souhrnných poplatků v celkové výši [částka], tzn. že tyto poplatky u poskytnutých půjček ve shodných částkách [částka] činí 66,4 % půjčených částek. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí půjčky je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku č. j. 25 Co 335/2018 ze dne [datum] v obdobné věci totožné žalobkyně dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že „pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou (v nyní posuzované věci dosahuje cca 2/3 výše půjčené částky)“. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku č. j. 25 Co 100/2020 ze dne [datum], který se rovněž zabýval obdobným nárokem žalobkyně, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že „požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl „vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné. Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého „souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil “.

10. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí půjček ve výši [částka] se spotřebitel zaváže k zaplacení celkových částek ve výši [částka], je tak významná, že je nutno ujednání obou předmětných smluv hodnotit v celku jako obecně nespravedlivá. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadované částky půjček žalovanému neposkytla a smlouvy by s ním neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil.

11. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti obou smluv o půjčkách pro jejich rozpor s dobrými mravy. Návrhem uplatněné nároky žalobkyně tak bylo třeba ve shodě s jejím názorem skutečně po právní stránce posoudit jako nároky z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného zákonného ustanovení. Žalovaný přijal v obou případech od právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka], aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil splátky v celkových výších [částka] a [částka]. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení rozdílových částek ve výši [částka] ([částka] – [částka]) a ve výši [částka] ([částka] – [částka]). Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonných úroků z prodlení z dlužných jistin, ať již ve výších [částka] a [částka], kapitalizovaných za dobu do data účinnosti smlouvy o postoupení pohledávek, tj. do [datum], nebo dále běžícího z částek [částka] a [částka] od [datum] do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tyto úroky z prodlení v uplatněné výši 14 % ročně z dlužných částek [částka] a [částka] až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, nikoliv ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky dle neplatných smluv o půjčkách. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byl žalovaný prokazatelně poprvé vyzván k úhradě obou dluhů oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], jímž byla žalovanému poskytnuta k úhradě dlužných částek lhůta 10 dnů od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalovanému prostřednictvím pošty odesláno dne [datum] (pátek), v souladu s ustanovením § 573 o. z. tak bylo žalovanému doručeno třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum] (středa). Poskytnutá lhůta 10 dnů pak uplynula dnem [datum] a dnem následujícím, tj. dnem [datum], se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky [částka] s 14 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a v rozsahu částky [částka] s 14 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení v daném případě obecně vyplývá z ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od [datum]. Pro zaplacení přiznaných částek byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

12. Ohledně zbývajících žalovaných částek zákonných úroků z prodlení pak byla žaloba zamítnuta (výroky II. a IV.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně sjednán, když sama žalobkyně výslovně oba své nároky uplatnila z titulu bezdůvodného obohacení, avšak počátek prodlení nesprávně dovodila ze smluv o půjčkách, tj. z neplatných právních úkonů (jednání).

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V posuzovaném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalovaného (výroky II. a IV.) převyšuje úspěch žalobkyně (výroky I. a III.), neboť je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně jistiny pohledávky, ale rovněž i ohledně jejího příslušenství. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

14. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jako navrhovatelku, která navíc byla ve sporu ve větší míře neúspěšnou a vůči žalovanému jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 2. Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodem 1. písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku [částka]. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši [částka]. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.