Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 900 Kč od 15. 3. 2026 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. kalendářního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, a to až do úplného zaplacení s tím, že v případě prodlení s úhradou byť i jediné splátky, a to i částečně, stává se splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je dlužník v prodlení.
II. Co do částky 48 100 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 62 000 Kč od 1. 10. 2025 do 14. 3. 2026, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 48 100 Kč od 15. 3. 2026 do zaplacení, žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 620 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 62 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou jako podnikatelkou v souvislosti s její podnikatelskou činností uzavřela dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 30. 9. 2025. Žalovaná však neuhradila žalobkyni ničeho. Pohledávku žalobkyně tvoří jednorázová sankce (smluvní pokuta) v celkové výši 2 500 Kč, neboť žalovaná se smlouvou zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením jakékoli jednotlivé splátky sankci ve výši 500 Kč, přičemž žalovaná byla v prodlení s úhradou pěti splátek. Dále pak žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, když žalobkyně tento poplatek požadovala jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru, a to v celkové výši 24 500 Kč. Pohledávka z titulu dosud nesplacené jistiny úvěru pak činí 35 000 Kč. Celkem tedy žalovaná má dlužit žalobkyni částku ve výši 62 000 Kč, nejpozději splatnou dne 30. 9. 2025.
2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, když uvedla, že si půjčku se žalobkyní sjednala v červenci roku [Anonymizováno] a peníze vyplývající z této smlouvy rovněž dostala. Úvěr si žalovaná vzala na vybavení provozovny a materiálu. Následně však došlo k rozsáhlé rekonstrukci náměstí, kde stojí provozovna žalované, pročež její tržby klesly a nebyla schopna splátky sjednaného úvěru řádně hradit. Svůj dluh žalovaná nezpochybnila, měla zájem dluh uhradit ve splátkách, avšak na tuto žádost nebylo žalobkyní dosud reagováno. Žalovaná sdělila, že žalobkyni uhradila celkem čtyři splátky ve výši 4 900 Kč na odložení splatnosti pohledávky, přičemž tak činila skrze aplikaci žalobkyně, ve které byla po zakliknutí možnosti odložení splatnosti pohledávky automaticky přesměrována na platební bránu. Dále rovněž přes aplikaci uhradila žalovaná žalobkyni částku 500 Kč. Následně po komunikaci s právním zástupcem žalobkyně uhradila žalovaná na sdělené číslo účtu žalobkyni částku 1 000 Kč. Celkem tedy žalovaná žalobkyni uhradila částku 21 100 Kč. Žalovaná požádala o možnost uhrazení dlužné částky ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, k čemuž k výzvě soudu uvedla, že její průměrné příjmy jakožto OSVČ činí cca 30 000 Kč měsíčně. Jakožto výdaje uvedla žalovaná částku mobilních služeb ve výši 4 000 Kč, nájmu provozních prostor ve výši 4 050 Kč, elektřiny za provozovnu ve výši 500 Kč, poplatků na zdravotní a sociální pojištění ve výši 9 000 Kč, pohonných hmot ve výši 5 000 Kč dále měsíční částku hrazenou jiným poskytovatelům úvěrů a půjček ve výši celkem 5 905 Kč.
3. K jednání nařízenému na den [datum] se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili, ač byli řádně předvoláni k nařízenému jednání, pročež soud rozhodl za splnění podmínek v jejich nepřítomnosti. Omluva z jednání, jež byla právním zástupcem žalobkyně doručena zdejšímu soudu dne 9. 6. 2026 v 8:10 hod se k rukám soudce dostala až po konání jednání.
4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno následující.
5. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], uzavřené elektronicky distančním způsobem (bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) prostřednictvím webových stránek [Anonymizováno] mezi žalobkyní jako úvěrující na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky (podnikatelský úvěr) v celkové výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala ve stanovené lhůtě poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit jí sjednané příslušenství a veškeré poplatky spojené s poskytnutím úvěru, jakož i další případné pohledávky ze smlouvy vyplývající. Doba trvání úvěru byla sjednána na 70 dnů ode dne čerpání úvěru, tzn. že dnem konečné splatnosti úvěru bylo datum 30. 9. 2025, s tím, že žalovaná se uvedenou smlouvou zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalovaná se tak předmětnou smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru v 5 shodných splátkách v celkové výši 11 900 Kč (jistina úvěru 7 000 Kč + poplatek 4 900 Kč), opakujících se počínaje dnem 5. 8. 2025 každých 14 dnů, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na den 30. 9. 2025. Pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli jednotlivé splátky byla smlouvou mj. sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč.
6. Z informace o platbách a záznamu ID banky se podává, že bankovní účet uvedený ve smlouvě je bankovním účtem žalované, přičemž z toho účtu byla na účet žalobkyně poukázána ověřovací platba ve výši 1 Kč.
7. Ze soudem vyžádaného sdělení [právnická osoba]. bylo zjištěno, že bankovní účet uvedený ve smlouvě, má jako majitelku vedenu žalovanou, přičemž na tento účet byla dne [datum] připsána částka ve výši 35 001 Kč, což bylo rovněž zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 7. 2025 a printscreenu z elektronického bankovnictví žalované.
8. Z printscreenu z elektronického bankovnictví žalované, jakož i výpisů z účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalované, bylo zjištěno, že z tohoto účtu byly na bankovní účet č. [č. účtu] zaslány celkem čtyři platby ve výši 4 900 Kč, a to dne 4. 8. 2025 (s poznámkou [Anonymizováno] -prodloužení), 18. 8. 2025 (s poznámkou [Anonymizováno]), 2. 9. 2025 (s poznámkou [Anonymizováno]) a 16. 9. 2025 (s poznámkou [Anonymizováno]).
9. Z printscreenu z elektronického bankovnictví žalované bylo zjištěno, že z účtu žalované byla na bankovní účet č. [č. účtu] zaslána platba ve výši 500 Kč a to dne 2. 10. 2025 (s poznámkou 02.10.2025 [Anonymizováno]).
10. Z printscreenu z elektronického bankovnictví žalované bylo zjištěno, že z účtu žalované byla na bankovní účet č. [č. účtu] zaslána platba ve výši 1 000 Kč, a to dne 22. 4. 2026 (s poznámkou [Jméno žalované]).
11. Z dopisu ze dne 4. 3. 2026, doplněného potvrzením o podání zásilky ze dne 6. 3. 2026, se podává, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě žalované částky, a to do tří dnů.
12. Z printscreenu komunikace mezi žalovanou a právním zástupcem žalobkyně se podává, že právní zástupce žalobkyně zaslal dne 22. 4. 2026 žalované žádost o sdělení kontaktních údajů pro dohodu k řešení dluhu, pročež byly žalované zaslány platební údaje k úhradě dluhu, a to bankovní účet č. [č. účtu] a variabilní symbol [var. symbol]. Dne 22. 4. 2026 na toto žalovaná reagovala přípisem, že má zájem závazek splácet, je schopna hradit částku 1 000 Kč měsíčně. Současně uvedla, že uhradí první splátku ve výši 1 000 Kč, aby bylo zřejmé, že závazek řeší aktivně.
13. Z prinstcreenu z emailové komunikace mezi žalovanou a právním zástupcem žalobkyně se podává, že žalovaná po podání žaloby měla zájem o smírné řešení sporu a možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.
14. Z náhledu do aplikace žalobkyně, jež byla soudu poskytnuta při jednání, a printscreenu z jeho rozhraní doloženého soudu, se podává, že žalobkyně evidovala poslední splátku žalované k úvěru č. [hodnota] ve výši 1 000 Kč, přičemž při zakliknutí možnosti zaplatit dlužnou částku byla žalovaná přesměrována na platební bránu k úhradě dluhu.
15. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o podnikatelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného „poplatku za poskytnutí úvěru“ dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě žalovaná samotný text smlouvy nemohla nijak ovlivnit a pokud chtěla nabídnutý úvěr získat, musela bez dalšího přistoupit na žalobkyní jednostranně formulované znění smlouvy. Od profesionálního nebankovního poskytovatele úvěru lze přitom důvodně očekávat jeho poctivé jednání vůči druhé smluvní straně. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
18. V daném případě se žalovaná předmětnou smlouvou o úvěru zavázala žalobkyni k zaplacení nikoliv obchodního úroku z úvěru, byť pojmovým znakem úvěrové smlouvy je v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením povinnost úvěrovaného zaplatit sjednaný úrok, ale jakéhosi poplatku za poskytnutí úvěru, aniž by bylo uvedeno, jak byl tento poplatek určen a proč byl stanoven právě v této výši. Tento poplatek za poskytnutí úvěru, který měl být dle smlouvy splatným společně s jistinou úvěru, byl stanoven ve výši 1 % denně, tzn. fakticky 365 % ročně (!), což u úvěru ve výši 35 000 Kč, poskytnutého na dobu 70 dnů od jeho čerpání, znamenalo, že výše tohoto poplatku v celkové částce 24 500 Kč (5 x 4 900 Kč) činila 70 % výše samotné poskytnuté úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům, neboť nelze považovat za přípustné, aby si věřitel namísto sjednání obvyklých úroků opatřoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím nepřiměřených poplatků, které mají navodit zdání, že úvěr je poskytován bezúročně. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon.
19. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, když tato smlouva je i jinak celkově koncipována nevyváženě výrazně v neprospěch žalované a konstruuje nepřiměřený systém kumulujících se sankcí spojených s jejím prodlením (viz. smluvní pokuty koncipované čl. VIII. smlouvy). Neplatnou je přitom smlouva jako celek, jelikož požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Není přitom rozhodné, že se v posuzovaném případě jedná o úvěr podnikatelský, neboť platí, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli, když porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.
20. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od žalobkyně částku 35 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované pouze nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaná neuhradila z titulu svého domnělého úvěrového závazku žalobkyni ničeho. Žalované se však podařilo tato ničím nepodložená tvrzení žalobkyně úspěšně vyvrátit, když soudu doložila doklady o uhrazení celkem 6 úhrad žalované vyplývající z této neplatné úvěrové smlouvy v celkové výši 21 100 Kč (4 x 4 900 Kč, 500 Kč a 1 000 Kč). Jelikož se žalobkyně nedostavila na jednání soudu, nemohl ji soud účinně poučit o tom, aby na tato tvrzení řádně reagovala, když se žalobkyně svého práva na reakci na tvrzení a důkazy žalované svou neúčastí na nařízeném jednání dobrovolně vzdala. Soud proto plně vycházel z tvrzení a důkazu, jež v tomto směru doložila žalovaná, když žalobkyně žádné důkazy prokazující nulové úhrady ze strany žalované nedoložila. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (35 000 Kč) a částkou žalovanou zaplacenou (21 100 Kč), tj. nárok na zaplacení částky ve výši 13 900 Kč.
21. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v uplatněné výši 11,50 % ročně pouze z částky 13 900 Kč, a to až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, nikoliv ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky dle neplatné úvěrové smlouvy. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla žalovaná prokazatelně poprvé vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2026, jíž byla žalované poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 3 dnů. Tato výzva byla žalované prostřednictvím pošty odeslána dne 6. 3. 2026, v souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne 11. 3. 2026. Poskytnutá lhůta 3 dnů pak uplynula dnem 14. 3. 2026 a dnem následujícím, tj. dnem 15. 3. 2026, se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014.
22. Co do zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi účastnicemi platně sjednán.
23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalované převýšil procesní úspěch žalobkyně. Žalovaná však žádné náklady neúčtovala, proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.
24. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, v řízení bylo pokračováno, stanovil soud žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve výši 620 Kč.
25. Při úvaze nad určením lhůty k plnění povinnosti stanovené výrokem I. rozsudku, soud přihlédl k žádosti žalované, k její životní a finanční situaci, aby plnila žalobkyni ve splátkách. Toto odůvodnila svou složitou podnikatelskou a finanční situací, kdy její měsíční příjmy z podnikání činí cca 30 000 Kč, výdaje poté částku přesahující 28 000 Kč. Při stanovení lhůty k plnění tedy soud přihlédl k celkovým poměrům žalované, která se v současné době nachází v nelehké životní situaci, nicméně se snaží situaci aktivně řešit. Soud proto rozhodl postupem dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., a určil žalované, že bude žalobkyni splácet částku 13 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy 20. kalendářní den v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci. Výši této měsíční splátky soud určil jak s přihlédnutím k tomu, aby žalovaná dlužnou částku žalobkyni uhradila v dohledné době, a to nejpozději do dvou let od právní moci tohoto rozsudku. V případě prodlení žalované, byť s jedinou splátkou, bude žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celé pohledávky dle § 1931 o. z.