Výrok
I. Řízení se co do úroku ve výši 0,5 % ročně z částky 121 500 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 121 500 Kč od 1. 1. 2025 do 1. 1. 2025, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 121 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 121 500 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 036,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhal po žalované zaplacení částky 121 500 Kč s příslušenstvím, když uvedl, že poskytl žalované finanční prostředky ve výši 121 500 Kč, a to formou bankovního převodu na její bankovní účet či předáním v hotovosti. Půjčka byla mezi účastníky poskytnuta s dohodou o vrácení částky do 1. 1. 2025. Žalovaná navzdory opakovaným výzvám dosud nesplnila svou platební povinnost a dlužnou částku nevrátila. Žalobce proto žádal vyhovění jeho návrhu uložit žalované zaplatit žalobci částku 121 500 Kč s úrokem ve výši 0,5 % ročně z částky 121 500 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, jakož i zákonným úrokem z prodlení z částky 121 500 Kč do zaplacení.
2. K výzvě soudu žalobce podáním ze dne 27. 3. 2025 uvedl, že poskytl žalované v různých časových intervalech od září [Anonymizováno] do listopadu [Anonymizováno] částku v celkové výši 121 500 Kč, a to postupně. Žalovaná dosud žalobci neuhradila zpět ničeho. Současně žalobce vzal svou žalobu co do zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 1. 1. 2025 do 1. 1. 2025, jakož i úroku ve výši 0,5 % ročně z dlužné částky od 1. 1. 2025 do zaplacení zpět.
3. Žalovaná se k podané žalobě přes značně usilovnou snahu soudu dosud nikterak nevyjádřila.
4. Ve věci bylo na den [datum] nařízeno ústní jednání. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k tomuto jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, proto soud věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. V průběhu nařízeného jednání žalobce k dotazu soudu uvedl, že pokud se týká částek 10 000 Kč ze dne [datum] a 5 000 Kč ze dne [datum], které měly být transakcemi platební kartou na protiúčet číslo [hodnota], jedná se o výběry z bankomatu v [Anonymizováno], kdy následně byla tato částka předána žalované v hotovosti.
5. Z výpisu z bankovního účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalobce, za období 1. 9. 2024 do 30. 9. 2024 se podává, že z tohoto účtu byla dne [datum] učiněna odchozí úhrada okamžitá ve výši 2 700 Kč, a to na účet [č. účtu] s poznámkou „2 200 na benzin a jídlo a 500 dárek k narozeninám. [Anonymizováno] !“, dne 16. 9. 2024 učiněna transakce platební kartou v místě [Anonymizováno] [adresa] ve výši 5 000 Kč, a dne 26. 9. 2024 učiněna transakce platební kartou v místě [Anonymizováno] [adresa] ve výši 10 000 Kč.
6. Z výpisu z bankovního účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalobce, za období 1. 9. 2024 do 30. 9. 2024 (jakož i z detailu účtu na č.l. 10) se podává, že z tohoto účtu byla dne 13. 9. 2024 učiněna odchozí úhrada ve výši 20 000 Kč, a to na účet [č. účtu] s poznámkou „půjčka“.
7. Z výpisu z bankovního účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalobce, za období 1. 10. 2024 do 31. 10. 2024 se podává, že z tohoto účtu byla dne 2. 10. 2024 učiněna odchozí úhrada ve výši 29 000 Kč, a to na účet [č. účtu], vedeného na jméno žalobce, dne 2. 10. 2024 byla učiněna odchozí úhrada ve výši 40 000 Kč, a to na účet [č. účtu] s poznámkou „[Anonymizováno] “ a dne 4. 10. 2024 byla učiněna odchozí úhrada ve výši 10 000 Kč, a to na účet [č. účtu] s poznámkou „118 500 na [Anonymizováno] “.
8. Z výpisu z bankovního účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalobce, za období 1. 11. 2024 do 30. 11. 2024 se podává, že z tohoto účtu byla dne 26. 11. 2024 učiněna odchozí úhrada ve výši 3 000 Kč, a to na účet [č. účtu].
9. Z printscreenů Whatsapp komunikace mezi žalobcem a žalovanou se podává, že žalovaná opakovaně od září do listopadu 2024 žádala žalobce o poskytnutí finančních částek s tím, že je žalobci následně vrátí. Dne 13. 9. 2024 tímto způsobem žalovaná požádala žalobce o částku 15 000 Kč na elektřinu, paušál a nájem, dále o částku 25 000 Kč na doplatek na byt, následně o částku 10 000 Kč, dále částku 39 000 Kč jako kauci na nájem bytu, dále částku 3 000 Kč na topení, a částku 10 000 Kč, přičemž v průběhu této konverzace rovněž jako číslo účtu, na který mají být částky poukazovány, uvedla b. ú. č. [č. účtu]. Žalobce žalovanou opakovaně žádal o sepis smlouvy znějící na dlužnou částku, s čímž žalovaná souhlasila.
10. Z printscreenu Whatsapp konverzace mezi zmocněnkyní žalobce a žalovanou se podává, že zmocněnkyně žalobce celkem 4x v průběhu února 2025 vyzývala žalovanou k zaslání dohody o uznání dluhu.
11. Z printscreenu emailové komunikace mezi zmocněnkyní žalobce a žalovanou ze dne 13. 2. 2024 se podává, že zmocněnkyně žalobce zaslala žalované téhož dne dohodu o uznání dluhu pro kontrolu a následný podpis.
12. Z prinstscreenu Whatsapp komunikace mezi zmocněnkyní žalobce a žalovanou (č. l. 38) se podává, že žalovaná dne 9. 9. 2024 oslovila zmocněnkyni ohledně insolvence.
13. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že žalobce se se žalovanou znal skrze společnost [Anonymizováno], ve které oba v předmětnou dobu pracovali. Následně se žalovaná dostala do složité finanční situace a žádala žalobce o zálohu na mzdu, kterou však nebylo možné tak rychle zpracovat, proto se žalobce rozhodl půjčit žalované peníze sám, když následně se měly tyto peníze žalované strhnout ze mzdy. Žalovaná však byla následující tři měsíce neustále ve finanční tísni, proto ke strhávání částek ze mzdy nedošlo. Dle domluvy měla žalovaná svůj dluh žalobci zaplatit ve 2–3 letech. Žalovaná následně sama od společnosti [Anonymizováno] odešla. Nejprve potřebovala žalovaná peníze ohledně pronájmu. Následně si žalovaná půjčovala od žalobce čím dál více. V jednu chvíli neměla ani na benzín, proto jí žalobce částku na benzín poslal ve výši 2 200 Kč spolu s dárkem ve výši 500 Kč. Dále žádala peníze za nedoplatky za elektřinu, na telefon a na výměnu [Anonymizováno] skla, rovněž poté na kauci k pronájmu, což byla jedna z nejdražších půjček ve výši cca 35 000 Kč. Žalovaná poté na veškeré žádosti žalobce o vrácení peněz nereagovala, dosud mu neuhradila ničeho. Na každé jednotlivé půjčené částce se účastníci domlouvali zvlášť, a to někdy ústně, jindy písemně. Některé částky žalobce poskytl žalované v hotovosti (i předáním hotovosti po jejím výběru z bankomatu), jiné bezhotovostním převodem. Peníze byly žalované zasílány na účet, který vyplýval z pracovní smlouvy, kterou měla žalovaná uzavřenu se společností [Anonymizováno], a který žalovaná potvrdila v písemné komunikaci. Žalobce potvrdil, že částky 5 000 Kč dne 16. 9. 2024 a 10 000 Kč dne 26. 9. 2024 předával žalované v hotovosti tak, že oba přijeli před [Anonymizováno] na náměstí, žalovaná čekala v autě, žalobce šel vybrat z bankomatu hotovost a následně ji předal žalované. Žalobkyni rovněž v říjnu 2024 půjčil částku 2 300 Kč v hotovosti, a to na zakoupení lambda sondy do automobilu žalované. Tuto částku si však nevybíral cíleně pro žalovanou, hotovost měl z jiného výběru z bankomatu. Částku 29 000 Kč si žalobce převedl ze svého spořicího účtu na běžný účet, následně si částku vybral z bankomatu v [Anonymizováno] a poté ji předal žalované ve vozidle, za přítomnosti jedné z dalších pracovnic [Anonymizováno]. Ohledně data splatnosti se následně dle žalobce se žalovanou dohodli na datu splatnosti celé částky ke dni 1. 1. 2025. Stran úroku z půjčené částky, ani jeho výše, se účastníci konkrétně nedomlouvali.
14. Na základě výše uvedeného tak lze v dané věci učinit skutkový závěr, že mezi žalobcem a žalovanou byla ústně uzavřena dohoda, na základě které si žalovaná postupně v období od září do listopadu 2024 na základě finanční potřeby od žalobce půjčila částku v celkové výši 121 500 Kč na různé potřeby, která jí byla žalobcem poskytnuta postupně vždy dle domluvy účastníků, a to buď bezhotovostně na účet, k němuž měla žalovaná dle svého jednání dispoziční oprávnění a který sama uváděla jako svůj bankovní účet, případně v hotovosti po předchozí domluvě. Žalovaná měla následně žalobci půjčenou částku splácet formou srážek ze mzdy, což však nebylo možné z důvodu špatné finanční situace žalované a jejího následného odchodu ze zaměstnání. Poté se tedy účastníci dohodli, že žalovaná půjčenou částku vrátí žalobci nejpozději do 1. 1. 2025, ve skutečnosti však žalobci dosud neuhradila ničeho.
15. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
16. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce může vzít z řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud ve věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
19. Soud zastavil částečně řízení k návrhu žalobce co do úroku ve výši 0,5 % ročně z částky 121 500 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 121 500 Kč od 1. 1. 2025 do 1. 1. 2025 ve smyslu citovaného zákonného ustanovení, když dispoziční právo se žalobou má žalobce a souhlasu žalované s tímto úkonem nebylo zapotřebí.
20. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce na zaplacení dlužné částky ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
21. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, tj. dosažení konsenzu stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. K uzavření smlouvy tedy nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale musí dojít k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli a teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. Pouhým dosažením konsenzu stran o obsahu smlouvy není smlouva uzavřena a zapůjčiteli nevzniká povinnost přenechat předmět zápůjčky vydlužiteli. Podstatnými náležitostmi smlouvy o zápůjčce jsou: přenechání zastupitelné věci zapůjčitelem vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti, a povinnost vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu. Přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli je podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce. Bez přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli smlouva o zápůjčce nevznikne.
22. Z provedeného dokazování (účastnický výslech žalobce, bankovní výpisy žalobce, vzájemná komunikace žalobce a žalované) vyplynulo, že žalovaná si na základě ústní dohody účastníků v období září až listopad 2024 jako vydlužitel zapůjčila od žalobce jako zapůjčitele částku v celkové výši 121 500 Kč, která byla žalované žalobcem poskytována do dispozice jak bezhotovostními převody na bankovní účet žalované, tak i hotovostní formou, aniž by žalovaná následně žalobci cokoliv stran této dohody vrátila zpět. Účastnickou výpověď žalobce přitom soud ohledně ústního sjednání dohody účastníků, jakož i jednotlivého přenechání finanční hotovosti žalované a úmluvy ohledně splatnosti celého dluhu, shledal za věrohodnou a konzistentní, která rovněž odpovídala listinným důkazům založeným ve spise. Dle výše uvedené smlouvy tedy žalobce poskytl žalované finanční hotovost a žalovaná se zavázala ji vrátit konkrétním způsobem v konkrétní lhůtě. Žalovaná však porušila povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu se žalobcem, když nevrátila řádně a včas žalobci peněžní prostředky, a to ani částečně. Žalovaná, ač byla řádně soudem vyzvána, se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná a nárok uplatněný žalobcem žádným způsobem nezpochybnila, neuvedla, že by žalobci něčeho (byť částečně) uhradila. Soud tedy dovodil, že mezi účastníky řízení byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 o. z. Soud uložil žalované zaplatit žalobci celou požadovanou částku, tj. 121 500 Kč. Soud shledal důvodným rovněž nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky, když tento nárok vyplývá přímo ze zákona, neboť se žalovaná dostala do prodlení a jeho výše byla stanovena v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od dne 2. 1. 2025(tj. od data následujícího po splatnosti stanoveného ústní dohodou účastníků řízení). Soud proto žalobě žalobkyně v celém rozsahu vyhověl.
23. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobce ve sporu. Žalovaný je tedy povinna nahradit žalobci jeho náklady řízení.
24. Náklady řízení žalobce dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 6 075 Kč, a vzhledem k tomu, že žalobce nebyl v řízení zastoupený advokátem, pak i paušální náhrada nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř., když dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, ze dne 18. 11. 2025, náleží účastníkovi paušální náhrada ve výši 450 Kč za 1 úkon, a to návrh ve věci samé a účast na jednání dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč (namísto dřívější náhrady dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., kterou v současnosti pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod není možné aplikovat), jakož i náhrada za cestovné v celkové částce 2 061,22 Kč za jednu cestu na trase [Jméno zmočněnkyně B] – [adresa] a zpět o celkové délce trasy 280 km, při použití osobního automobilu tov. zn. [Anonymizováno], o průměrné kombinované spotřebě 4,5 l/100 km, vyhláškové ceně paliva (nafta) 34,70 Kč/l a základní amortizační náhradě 5,80 Kč/1 km. Celkem tedy náhrada nákladů řízení žalobce představuje částku ve výši 9 036,22 Kč.
25. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.