Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 038 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 36 303 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 693,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 365,45 Kč, úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 26 309,69 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 309,69 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech na soudní poplatek částku ve výši 523 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 52 341 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se rovněž zavázala v souvislosti s poskytnutým úvěrem zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 36 303 Kč, složenou z kapitalizovaného úroku za poskytnutý úvěr za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,81 % ročně, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku ve výši 8 286 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě v 78 týdenních splátkách ve výši 851 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, dlužná jistina představovala k datu 19. 9. 2023 částku 26 309,69 Kč a dlužný poplatek částku 26 031,31 Kč. Žalovaná od uzavření výše zmíněné smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 13 962 Kč. Postoupení pohledávek žalobkyni došlo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke stejnému dni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalované bylo známo, že v případě prodlení dojde k zesplatnění celého úvěru a byla tak povinna zaplatit celou dlužnou částku dne 19. 9. 2023. Žalobkyně rovněž uplatnila nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalované tak dle žalobkyně vznikla povinnost zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 52 341 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 26 309,69 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 26 031,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 693,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 365,45 Kč, úrok ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 309,69 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.
2. Žalobkyně následně k výzvě soudu ze dne 24. 6. 2025 sdělila, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované stran zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, a že ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o „půjčku, resp. zápůjčku“ bez pořizování jejich kopií je zcela dostačující.
3. Okresní soud v [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum] vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Klatovech. Žalovaná měla adresu trvalého pobytu v místě, které spadá pod místní příslušnost Okresního soudu v Klatovech. Žalovaná se zdržovala na adrese [adresa].
4. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, z čehož má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované hotovostním způsobem vyplacena částka 30 000 Kč. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit celkovou částku věřiteli, která činila 66 303 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 851 Kč. Smlouvou byly sjednány jednak úroková sazba ve výši 88 % p. a., jednak roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr ve výši 149,99 %.
5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] se podává, že žalovaná ve své žádosti ke své osobě uvedla, že je svobodná, žije v nájemním bydlení, vyživuje jednu osobu, je na mateřské/rodičovské dovolené (což mělo být doloženo potvrzením o příjmu), její čistý příjem je 10 000 Kč, čisté příjmy domácnosti 24 300 Kč, jako odhadované měsíční výdaje uvedla částku 500 Kč, přičemž rovněž sdělila, že účel úvěru jsou neočekávané výdaje.
6. Žalobkyně soudu předložila zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum], kdy podepsáním tohoto formuláře se žalovaná zavázala ke splácení další částky společně se splácením úvěru.
7. Z Tabulky umoření ze dne 5. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč dne 22. 3. 2022, přičemž na splátku úvěru hradila splátky od 4. 4. 2022 do 11. 9. 2023 v různé výši.
8. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o postoupení pohledávek, kdy mezi postupovanými pohledávkami, zmíněnými v příloze č. [hodnota] k této smlouvě ze dne [datum], byla i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo dle předloženého podacího lístku žalované odesláno dne 16. 8. 2024.
9. Z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že byla žalobkyní uhrazena úplata za postoupení pohledávek, a to ke dni 29. 7. 2024.
10. Z výzvy ze dne 31. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 15. 11. 2024.
11. Na výzvu soudu, aby žalobkyně označila a předložila důkazy prokazující posouzení úvěruschopnost žalované, nebylo soudu nic předloženo. Žalobkyně pouze soudu sdělila, že úvěruschopnost řádně posoudila z dotázání žalované na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy výsledky takového zkoumání jsou obsaženy v zákaznické kartě, soudu již předložené.
12. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.
21. Při hodnocení důvodnosti uplatňovaného nároku žalobce se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.
22. Sjednaná výše úroku z prodlení 88 % p. a. se dle názoru soudu pohybuje za hranicí porušující dobré mravy. Ve světle mnohých rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kde je sice zmiňovaná důležitost a respekt smluvní autonomie i ve spotřebitelských vztazích, nelze opomenout, že smluvní volnost právě ve vztazích spotřebitelských je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele (srov. rozsudky ve věcech sp. zn. 25 Co 112/2018, 25 Co 127/2018, 25 Co 292/2018 nebo sp. zn. 25 Co 293/2018). Výše úroku ve spojení se smluvními pokutami pak nastavuje jistou nerovnováhu vzájemně spjatých práv a povinností v tomto závazkovém vztahu, kdy právě ve vzájemné souvislosti je potřeba zkoumat zejména adhezní způsob uzavření smlouvy, faktickou nutnost akceptace formulářové dokumentace vypracované žalobkyní ze strany spotřebitele, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit, na přirůstání úroku běžícího do zaplacení, konstrukci „nové jistiny“, která však žádnou jistinou úvěru není, neadekvátní anatocismus (tj. sjednání úroku z úroků) ve spojení se smluvními pokutami a ve vazbě na ujednání o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení úvěrovaného aj. (srov. Rozsudek KS v Plzni č. j. 64 Co 265/2020-88 ze dne 27. 10. 2020). Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou je tedy dle § 580 odst. 1 o. z., neplatná.
23. Odhlédnuvši od všeho výše uvedeného dospěl soud rovněž k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná taktéž ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR-Finance, Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na toto rozhodnutí navázal též Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021.
24. Posuzovaná smlouva o úvěru neobsahuje ani v nejmenším informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalované splácet sjednaný úvěr, přičemž žalobkyně ničím neprokázala svá tvrzení, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně sama ve svém vyjádření uvedla, že žádný důkaz podporující toto tvrzení neměla a ani mít nemusela. Žalobkyně předložila pouze tzv. zákaznickou kartu, kde sice jsou zmíněné příjmy žalované, kdy čistý příjem žalované měl být ve výši 10 000 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 24 300 Kč, kdy již žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, zda výše uvedeného příjmu odpovídá skutečnosti. Ve smyslu § 86 odst. 2 ZoSÚ má poskytovatel spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti posoudit rovněž nejen příjmy, ale také výdaje. Těmi se nijak žalobkyně nezabývala a pouze odhaduje výši měsíčních výdajů na částku 500 Kč, jak plyne ze zákaznické karty ze dne [datum]. Nad rámec toho žalobkyně sama tvrdí v doplnění žaloby, coby reakci na výzvu soudu, že úvěr byl poskytnut pouze na základě výše příjmů žalované. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované, když soud vychází ze zjištěného skutkového stavu, tedy že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované nijak nezkoumala. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k tomu, že je žalovaná schopna úvěr splácet, byl tento závěr chybný. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 ZoSÚ a § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. S ohledem na to je nutné na nyní posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru pohlížet jako na absolutně neplatnou.
25. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se přitom projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a z komentářové literatury vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
26. Po zhodnocení výše zmíněného je nutné konstatovat, že žalobce nedostatečně zjišťoval úvěruschopnost dlužníka spotřebitele. Žalobce nepostupoval s náležitou odbornou péčí při zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele a důkladně tuto schopnost neposoudil.
27. Ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ je i z tohoto důvodu smlouva o úvěru mezi žalobcem a žalovaným, neplatná.
28. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ).
29. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku 30 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaná uhradila toliko 13 962 Kč, je tedy povinna zaplatit žalobkyni částku odpovídající rozdílu těchto částek, tj. částku ve výši 16 038 Kč (výrok I.).
30. V posuzované věci byla žalovaná nečinná. Netvrdila a neprokázala, jaké jsou její možnosti vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Kapitalizovaný úrok ve výši 5 693,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 365,45 Kč, úrok ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 309,69 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, ani úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 309,69 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, nebyl přiznán (výrok II.), protože žalovaná se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.
31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalované (ve výroku II.) převýšil procesní úspěch žalobkyně (ve výroku I.). Žalovaná však žádné náklady neúčtovala, proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
32. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.
33. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek. Žalobkyně již uhradila soudní poplatek ve výši 2 094 Kč dle položky 2 bod 1 písm. c) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyni byl soudní poplatek doměřen postupem dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 psím. b) sazebníku poplatků tak, že doplatek činí částku ve výši 523 Kč, neboť soudní poplatek v tomto případě právě z důvodu nevydání elektronického platebního rozkazu představoval částku ve výši 2 617 Kč.