Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

9 C 174/2024

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Okresní soud v KlatovechDatum rozhodnutí: 18. 9. 2024Č. j.: 9 C 174/2024-52Samosoudkyně: JUDr. Vlasta PeškováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 7. 2025Předmět řízení: zaplacení 60 431,38 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKT:2024:9.C.174.2024.1
postoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (19) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 18. 9. 2024

Výrok byl opraven usnesením ze dne 31. 12. 2024 (§ 164 o. s. ř.), viz Rozhodnutí v této věci.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 16. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 49 700 Kč od 30. 1. 2024 do 15. 5. 2024, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 596,17 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 965,63 Kč, co do zákonného úroku z částky 900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, co do úroku 29,79% ročně z částky 49 700 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a co do částky 10 731,38 Kč, zamítá.

III. Žalobce je povinen doplatit čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech, soudní poplatek ve výši 998 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 12 590 Kč, na účet [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], advokáta se sídlem [Adresa advokáta], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne [datum] žalobu o zaplacení celkem částky 60 431,38 Kč s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která byla uzavřena dne [datum]. Dle této smlouvy poskytl věřitel žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku ve splátkách, které byly žalovanému sděleny každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl přístupný na online účtu [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dále se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok dle smlouvy, poplatky a náklady. Od podpisu smlouvy do postoupení pohledávek uhradil žalovaný pouze částku 300 Kč, proto dle smluvních podmínek věřitel úvěr zesplatnil k 25. 6. 2023. Od postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce požaduje po žalovaném v tomto řízení k úhradě celkový dluh ve výši 60 431,38 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 596,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 965,63 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 50 600 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úrok 29,79% ročně z částky 49 700 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a na nákladech řízení částku 14 511,2 Kč.

2. Žalobce dále doložil, že pohledávka za žalovaným mu byla postoupena od původního věřitele dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek (poř.č.[hodnota]). Oznámení o postoupení pohledávek je ze dne [datum], které bylo rovněž doloženo.

3. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo doručeno fikcí dnem 23. 8. 2024. Elektronický platební rozkaz vydán nebyl pro nejasné právní posouzení.

4. Žalobce soudu předložil Standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil, že předchůdce žalobce - [právnická osoba], měl uzavřenou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která byla uzavřena dne [datum] se žalovaným a na základě této smlouvy poskytl věřitel žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku ve splátkách, které zahrnují úrok a poplatky, přičemž tyto anuitní splátky budou vyčísleny v závislosti na délce splátkového období 18 měsíců. Rozpis plateb byl přístupný na online účtu [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 60% jako pevná. Žalobce dále předložil kopii občanského průkazu žalovaného, výzvu k úhradě dluhu ze dne 10. 6. 2023, Informaci o zpracování osobních údajů, předžalobní výzvu ze dne 30. 4. 2024 s podacím lístkem a Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

5. Podle § 580 odst. 1o. z. platného v době uzavření obou smluv, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o spotř. úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, byla předtištěna, napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka, „poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Okolnosti uzavření smlouvy soud nemohl zjistit (žalobce není původní věřitel), ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele – požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Z předložených listin není zřejmé, zda si původní věřitel zjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech. Soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce požaduje po žalovaném roční úrok 60%, dle smlouvy, což vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Tento úrok podstatně převyšuje úrokové sazby bankovních subjektů v dané lokalitě. Sjednanou celkovou „odměnu“ nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním. To nemění nic na tom, že nový věřitel svým žalobním návrhem požadoval úrok 29,79% ročně. Žalobce jako skupitel pohledávek rovněž nedisponuje veškerými listinnými důkazy, např. doklady o čerpání úvěru, přehledy vyzývaných a uhrazených splátek či některými doklady týkajících se doručování, nicméně ve světle tohoto rozhodnutí, kdy byla věc posouzena jako nárok z bezdůvodného obohacení, již na dalších dokladech soud netrval.

6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost „vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení „Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako z bezdůvodného obohacení. Žalovaný obdržel částku 50 000 Kč a dle tvrzení žalobce, žalovaný věřiteli uhradil pouze částku 300 Kč. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá částka 50 000 – 300 = 49 700 Kč. V této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobci i úrok z prodlení, který byl přiznán od data následujícího po 15. 5. 2024, uvedeného ve výzvě k plnění před podáním žaloby, která je datována dnem 30. 4. 2024 a doložena podacím lístkem. tj. od 16. 5. 2024 ve výši 14,75% ročně do zaplacení. Žalovaný soudu nepředložil žádný důkaz o tom, že by dluh uhradil. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobci zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř., se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení z částky 49 700 Kč od 30. 1. 2024 do 15. 5. 2024, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 596,17 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 965,63 Kč, co do zákonného úroku z částky 900 Kč (50 600 – 49 700) od 30. 1. 2024 do zaplacení, co do úroku 29,79% ročně z částky 49 700 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a co do částky 10 731,38 Kč (60 431,38 – 49 700). Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobce domáhat ani plnění týkající se jiných úroků či poplatků, než faktického plnění a úroků zákonných.

7. Soud uložil žalobci doplatit soudní poplatek ve výši 998 Kč, dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. b) přílohy k z. č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 024 Kč žalobcem a protože činí 3 022 Kč, pak soud uložil rozdíl žalobci doplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

9. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 7, částku 3 140 Kč (z punkta 50 600 Kč). V dané věci soud přiznal odměnu za 4 úkony (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast u jednání dne 31. 7. 2024), tj. x 4 = 12 560 Kč. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 300 Kč na jeden úkon. V daném případě se jedná o částku x 4 = 1 200 Kč. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí z částky 13 760 Kč výši 2 889,6 Kč. Náklady právního zastoupení jsou celkem 16 649,6 Kč a s připočtením soudního poplatku 3 022 Kč dosahují náklady soudního řízení výše 19 671,6 Kč.

10. Ve věci měl převážný úspěch žalobce z 82%, co do částky 49 700 Kč, ve zbytku neúspěch, náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši 64%, (úspěch 82% – neúspěch 18%), což představuje z nákladů řízení ve výši 19 671,6 Kč částku 12 589,82 Kč, zaokrouhleno na 12 590 Kč. Tuto částku zaplatí žalovaný na účet zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Usnesení ze dne 31. 12. 2024

Výrok

V rozsudku Okresního soudu v Klatovech j.č. 9 C 174/2024-52 ze dne 18. 9. 2024 se v jeho výrokové části ad III opravuje částka 998 Kč na správnou 506 Kč a ve výroku ad IV. se opravuje částka 12 590 Kč na správnou 12 275 Kč.

Odůvodnění

Soud opravil chybně uvedené částky dle ust. § 164 o. s. ř., podle kterého předseda senátu opraví v rozsudku (v usnesení dle § 167 odst. 2) kdykoliv chyby v psaní, jakož i jiné zřejmé nesprávnosti.K výroku ad III soud uvádí, že soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 024 Kč, a protože soud nevydal platební rozkaz, činí soudní poplatek výši 2 530 Kč. Rozdílem je částka 506 Kč, kterou soud uložil žalobci soudu doplatit (ke dni vydání tohoto usnesení byl soudní poplatek doplacen, přeplatek sop ve výši 492 Kč bude žalobci vrácen). Tento výrok má vazbu na náhradu nákladů řízení, které jsou 16 649,60 Kč a s připočtením soudního poplatku 2 530 Kč dosahují výše 19 179,60 Kč. 64% z této částky je 2 274,94 Kč, zaokrouhleno 12 275 Kč. Tuto částku nahradí žalovaný žalobci tak, jak je uvedeno ve výroku ad IV.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací